Jan Žižka: Jak se natáčel nejdražší film v historii české kinematografie?

Jeho produkce trvala dvanáct dlouhých let, nejdražší český film ale konečně vstupuje do kin. Jan Žižka vypráví o zrodu největšího vojevůdce v našich dějinách, s historickými fakty se ale příliš nezdržuje a podle režiséra má spíš ukazovat “emoci doby.” Kdy se tedy vlastně přesně film odehrává, co mu bylo inspirací, kde se natáčel a jak velkou roli vedle zahraničních herců v něm hrají digitální efekty?

Producent, scenárista a režisér, Petr Jákl, rád mluví o tom, že inspirací pro uchopení tématu filmu mu bylo kultovní Statečné srdce s Melem Gibsonem. Při adaptaci několik staletí starých událostí je podle něj podobně jako v tomto filmu potřeba najít rovnováhu mezi dějepisnými záznamy a diváckou atraktivitou. „Snažil jsem se držet reality co nejvíc, ale určitá míra filmové fikce je samozřejmě nezbytná. Například ve Statečném srdci si tvůrci skutečnost hodně upravili. A díky filmovým prvkům, které použil, film daleko lépe fungoval,“ vysvětlil Jákl.

S tvrzením, že částečná dramatizace někdy není na škodu, ostatně souhlasí i někteří odborníci. „Někdy je ta materie tak suchá a nevypovídající, že by diváka nemohla nikdy bavit, kdyby realitu zobrazovala naprosto věrně,“ objasňuje profesor Jaroslav Čechura. „O Žižkovi a jeho názorech do roku 1418 nevíme v podstatě nic. Jeho životní příběh v mládí by se klidně mohl stát podobným způsobem, jako líčí film, protože ta doba byla plná zlomů a nečekaných situací,“ dodává historik, specializující se na novověké sociální dějiny, k období před Husitskými válkami, kdy byl Žižka podle všeho ještě psancem a žoldákem, a dráhu vojevůdce měl teprve před sebou.

Příběh se tak odehrává v roce 1402. „Tento rok jsem si vybral, protože politická situace byla tehdy hodně podobná té naší současné. Politici se hádali, chtěli si pro sebe urvat co nejvíc moci a peněz,“ popsal Jákl historický kontext, do kterého se rozhodl příběh o zrození vojevůdce zasadit. „V té době začal kázat Jan Hus v Betlémské kapli a rozeběhly se události, které vedly nakonec k jeho upálení,“ dodal. „Tento rok je pro jeho příběh velmi vhodně zvolený, protože situace byla konfliktní a Žižka do ní vstupuje jako nový člověk a etabluje se v ní,“ souhlasí Čechura.

Už v ukázkách Žižky si diváci mohli všimnout proslulých kulis lomu Velká Amerika a střípků několika záběrů pod vodní hladinou, kde se odehraje část jedné z bojových scén snímku. Kromě samotného lomu tvůrci využili i umělé jeskyně vybudované v bazénu. V obou případech za účelem maximální bezpečnosti asistoval každému herci potápěč.

Natáčení pod vodou je nejen kvůli tomu časově náročné a žádá si důkladnou přípravu, jak Jákl potvrzuje: „Jednou byla voda moc teplá, hercům začalo být špatně a museli z vody vylézt. Nebo byla naopak moc studená a zkalená, dlouho tam nevydrželi, a protože měli na sobě brnění, nedokázali udělat věci, který jsem po nich chtěl,“ popisuje úskalí filmařské práce mimo pohodlí pevné země. Jak nicméně dodává, všechna ta dřina nicméně měla podle něj nakonec svůj smysl: „Potýkali jsme se s obrovským množstvím problémů a nic komplikovanějšího jsem asi nezažil, ale nakonec to stálo za to.“

Kde tvůrci mohli, vypomohli si počítačovými efekty, snažili se je ale nezneužívat. Přesto, a také navzdory tomu, že česká kinematografie digitálními triky není příliš proslulá, má Žižka v tomto ohledu docela vysoké ambice: „Ve filmu máme přes 600 trikových záběrů,“ vysvětluje Jákl. „Pro film jsme museli kompletně předělat Prahu,“ upozorňuje na jednu z největších vizuálních výzev Žižky, totiž potřebu věrohodného zobrazení metropole na sklonku 15. století za vlády krále Václava IV.

Navzdory digitálnímu kouři, hemžícím se postavám nebo kompletně vymodelovaným budovám se nicméně tvůrci vynasnažili zachovat filmu hmatatelnost a uvěřitelnost. „Nehledě na to množství triků byla valná většina filmu vytvořena přímo na place. I při akčních scénách jsem se maximum věcí snažil natočit reálně, i když to občas bylo trochu na hraně,“ popisuje Jákl, jak při režii Žižky ve snaze o autenticitu zúročil během 54 natáčecích dní i své bohaté kaskadérské zkušenosti. „Věděli jsme, že v postprodukci můžete hodně věcí poupravit, ale jakmile jsme mohli krev nebo cokoliv dalšího mít přímo na place, šli jsme do toho.“

Velkou tvůrčí výzvou při natáčení historického filmu vždy je i autentičnost dobových kostýmů a zbroje. Jákl proto dle svých slov dlouho hledal kompromis mezi co nejpřesnějšími návrhy zbroje postav, které by ale ve filmu měly i působit zajímavě a atraktivně. „Když někde žoldáci někoho zabili, vzali si část jeho zbroje nebo oblečení. To se dělo běžně. Plno si toho vyráběli, a protože pocházeli z různých zemí, nosili i zbraně běžné v zahraničí,“ odůvodňuje pestrost výbavy filmových bojovníků režisér.

Žižka ve filmu nosí krátký zubatý meč, který se tou dobou používal k lámání zbraní nepřátel. Taková vynalézavost zbrojířů nebyla ničím neobvyklým; podle profesora historie Jaroslava Čechury je v dobových příručkách z počátku 15. století, kdy se film odehrává, dokonce možné najít i předchůdce tanku.

Nedílným a zásadním atributem, který si s vzezřením Žižky samozřejmě každý hned spojí, je jeho vypíchnuté oko, jehož ztráta je i jedním ze zásadních momentů filmu. Oproti tradiční představě čisté, černé, skoro až pirátské pásky z Vávrových filmů však tvůrci sáhli k o něco syrovějšímu, zato však realističtějšímu řešení: „Použili jsme kus hadru, který si postava Kateřiny utrhne ze spodnice. Chtěli jsme, aby páska vypadala dobře, ale zároveň realisticky. Nakonec vznikl tenhle hnusnej, krvavej, špinavej hadr,“ směje se kostymní návrháčka Kateřina Mírová při pohledu na plakát filmu.

Jan Žižka: Zrod vojevůdce bude v českých kinech k vidění od 8. září. Titulní role se ujal americký herec Ben Foster, známý třeba díky roli Angela ve komiksovce X-Men: Poslední vzdor; kromě něj se ve filmu objeví britská legenda Michael Caine, německý matador Til Schweiger nebo William Moseley, který se do Česka vrátil několik let po místním natáčení Letopisů Narnie. Z českých herců se ve filmu objevuje třeba Karel Roden, Jan Budař nebo Ondřej Vetchý.

-red-
foto/video: Bioscop, Totalfilm Media © 2022