Čím nás tak fascinují vrazi? Proč tolik toužíme je pochopit? V čem tkví popularita žánru true crime v knihách, dokumentech, podcastech i filmech? A není vlastně zvrácené, když psychopatům poskytujeme mediální prostor, po kterém často tak touží? Nejen o tom jsme se zamýšleli s tvůrci novinky Lesní vrah, scenáristou a producentem Zdeňkem Holým, a hercem Michalem Balcarem, který titulní postavě propůjčil svou tvář.
Vrah jako hrdina svého příběhu
Když vloni v prosinci došlo k tragickým událostem na Filozofické fakultě, národ byl v šoku. Zaskočena situací, kterou v tuzemsku známe v podstatě jen ze zahraničních zpráv nebo filmů, byla i naše média, která se v podstatě za běhu učila, jak o takových událostech informovat. Záhy se ukázalo, že poskytovat větší než zcela nezbytný prostor pachateli a jeho pozadí a motivům je chyba, protože přesně o takovou slávu podobným individuím obvykle jde.
Pro jiný z příkladů, kdy zvěčňování masového vraha budilo kontroverze, můžeme jít i za oceán a do oboru, který je nám přeci jen o něco bližší. Netflixovské minisérii o Jeffrey Dahmerovi nelze upřít formální kvality. To vám ale jen stěží uleví, pokud jste pozůstalým jedné z jeho obětí, a sledujete žlutě nasvícenou dramatizaci večera, kdy vám psychopat sežral někoho blízkého. Čas možná léčí, podobná traumata zjevně jsou ale tak silné kafe, že občas ani spousta času nepostačí.
True crime jako žánr frčí kvůli naší touze po senzaci a snaze podobně chorým mozkům porozumět, snad i popasovat se s našimi podvědomými strachy v bezpečí obýváku. Producenti žánrového obsahu ho pak točí prostě proto, že jim sype. Přesto je ale na místě i argument, že i o traumatech a tragédiích je na místě informovat. Že zlo je potřeba ukazovat, abychom ho příště snáze rozeznali.
Řešením se tak možná nabízí přístup, který zvolili tvůrci pár let starého dramatu Utoya, natočeného na jeden záběr a popisující otřesnou masovou střelbu na stejnojmenném norském ostrově. V něm vrah navzdory své všeobecné mediální známosti vystupuje v podstatě jen jako anonymní silueta v pozadí, která si nezaslouží ani vteřinu divákovy pozornosti. Namísto něj kamera tráví celičkou stopáž filmu s obětmi. Problém takového uchopení má ale ten háček, že ne každý příběh v něm bude fungovat.
Jak se točí na tenkém ledě?
Tvůrci Lesního vraha zvolili ještě úplně jiný přístup. S oběťmi na plátně nestrávíme čas v podstatě žádný, ani o titulním protagonistovi se toho přitom ale příliš nedozvíme: „Ten příběh je natolik znepokojivý, že mi přišlo důležité, aby film fungoval jako projekční plocha, kam si diváci sami dosadí významy, kterých se u sebe sami bojí. Byl to pro mě svého druhu Rorschachův test. Nechtěli jsme divákům dávat laciná vodítka, pouštět se do zkratkovitých úvah o jeho dětství, ani jsme ale vraha nechtěli jakkoli fetišizovat,“ zamýšlí se v podcastu scenárista a producent filmu Zdeněk Holý, někdejší děkan FAMU, který s filmem strávil dvanáct dlouhých let, než jej konečně dostal na plátna.
Tváře Lesního vraha
Pokud si příběh titulního vraha náhodou nepamatujete nebo jste před patnácti lety byli moc mladí, abyste jej zaregistrovali ve zprávách, Viktor Kalivoda pracoval jako policista, řidič tramvaje, měl nadprůměrně vysoké IQ a vyhrál v soutěži Chcete být milionářem? několik set tisíc korun. Za peníze si nakoupil zbraně a v roce 2005 zavraždil v lese tři náhodné kolemjdoucí. Případu se dostalo velké pozornosti nejen proto, že měl v plánu vystřílet pražské metro, ale i proto, že svůj motiv nikdy zcela neprozradil. Ve vězení následně spáchal na několikátý pokus sebevraždu.
Do jeho kůže pro potřeby natáčení vklouzl talentovaný herec Michal Balcar, který také přijal pozvání k nám studia, jakkoli bylo vidět, že se mu na natáčení a období bezprostředně po něm nevzpomíná lehce: „Musel jsem se z té role oklepat. Nemám rád, když někdo kvůli roli propadá své temnotě, za to nestojí žádný výsledek. Dlouhotrvající spojení s takovou postavou ale prostě není příjemné a už bych někoho takového hrát nechtěl. Nevyhnutelně to na vás dopadne, když se na svět díváte očima člověka, kdo je natolik zoufalý, že potřebuje zabít někoho dalšího, aby byl schopen zabít sebe,“ reflektuje dnes.
V podcastu jsme krom toho všeho probírali třeba i to, proč je výsledné drama tak minimalistické a jeho stopáž se zastavila na velmi úsporných 78 minutách, ale i pozoruhodnou obrazovou stránku z dílny moldavského kameramana Olega Mutu. Nevyhnuli jsme se ani nepříjemným otázkám, jestli po událostech na Filosofické fakultě nebylo na místě film zrušit či odložit, a jestli by nebylo lepší nechat příběh Viktora Kalivody pomalu upadat ve všeobecné zapomnění.
Totalfilm Podcast najdete ve všech oblíbených podcastových aplikacích, vybrané epizody pak na YouTube. Kromě rozhovorů s českými i zahraničními tvůrci a herci se v něm můžete těšit na audio recenze očekávaných premiér nebo pravidelná shrnutí filmových a televizních novinek.
Lesní vrah vstupuje do kin 25. dubna, přičemž řadu projekci doprovodí tematické debaty, které pánové v rozhovoru zmiňují.
Martin Mažári, Totalfilm.cz
foto/video: Vernes; audio: Totalfilm Media © 2024
