Recenze: Divnosvět je fajn retro dobrodružství, nepřináší ale nic nového

Nejnovější disneyovka Divnosvět na sebe v zahraničí strhává pozornost hlavně díky velkému posunu v rámci reprezentace rasových a sexuálních menšin. Disney jako společnost sice svým divákům často podstrojuje přesně to, co si přejí, v tomto ohledu se ale dlouhá léta chovalo zdráhavě. Zobrazením homosexuálů či dalších členů LGBT+ komunity totiž automaticky přicházelo o premiéru v Číně a spoustě dalších zemí. Společně s Divnosvětem ale přichází změna v tom, že LGBT postava tu není jen v pozadí na pár sekund, ale přímo v popředí a beze snahy ji jakkoliv skrývat v marketingu. Škoda jen, že se nachází v dost šablonovém příběhu.

V Divnosvětě nás tvůrci zavádí do fantasy říše jménem Avalonie, idylického království obklopeného neprostupnými horami. Nebojácný objevitel Jaeger Clade a jeho mladý syn Searcher se hory snaží zdolat už celá léta a zjistit, co leží za ním. Úspěch se ale ne a ne dostavit. Namísto nových zemí ovšem v horských průsmycích objeví zázračnou rostlinu, která jejich národu umožní vytvářet dosud nevídané vynálezy. O 20 let později, kdy si Avalonie žije spokojeným a moderním životem, ale začne květina záhadně umírat a chřadnout. Dospělý Searcher se tedy s rodinou vydává do podzemí zjistit, proč jejich zázrak najednou přestal kvést. Netuší ale, co všechno tam najde.

Na první pohled se tedy Divnosvět tváří jako pomyslný následovník klasických dobrodružných fantasy filmů jako Indiana Jones nebo Mumie, v nichž se nebojácní hrdinové vydávají vstříc neprobádaným končinám a tajemným nebezpečenstvím. A tento mírně retro přístup mu sluší. Navzdory své stominutové stopáži, která je u dětských animovaných filmů neobvykle dlouhá, utíká Divnosvět až překvapivě svižným tempem, neustále se něco děje a film spolehlivě baví.

Nakolik je ale snímek jako celek uspokojivým příběhem, o tom by se dalo polemizovat. Pokud jste si už prošli pubertou, není těžké uhádnout, kam se vyprávění po většinu filmu ubírá. V poslední třetině filmu ale scénář hází na diváka jedno odhalení za druhým, místo aby je rovnoměrně rozložil v rámci celé stopáže. A vzhledem k tomu, jak drasticky scenáristé těsně před finále několikrát mění směr, by filmu prospělo neschovávat si všechna esa v rukávu nakonec.

Zbytek filmu by totiž nějaké to nápadité osvěžení potřeboval. Většinu konceptů, na kterých je Divnosvět vystavěný, jsme totiž v rámci disneyovek viděli už nastokrát. Vztahy mezi rodiči a dětmi začínají být ve světě animáku už mírně ohrané a je tedy škoda, že své nejlepší nápady nechává film s výjimkou několika scén sedět na střídačce. Spoustu detailů v animaci a vizuální výstavbě titulního Divnosvěta tak jde ocenit až zpětně. Animace je totiž hravá, barevná a místy roztomilá, bez kontextu, který vám po většinu času chybí, ale zprvu působí jako zbytečný mišmaš.

Za co si ale snímek jednoznačně zaslouží chválu, je jeho práce s reprezentací. Okolo podobných inkluzí má Hollywood tendenci dělat obrovské haló, jenom aby se ve výsledku jednalo o několikavteřinovou záležitost. Tentokrát je ale LGBT postava skutečně součástí hlavního dění, pracuje se s ní jako s každou jinou a na její odlišnost se nikdy zbytečně neukazuje prstem.

Petr Schön, spolupracovník redakce
foto/video: Disney, Falcon © 2022