Menu: Jak se smíchala bizarní směs černé komedie, satiry, hororu a thrilleru (téma)

Foodies na plátně zažívají krušné období. Z kapitánské večeře v Trojúhelníku smutku se nám zvedá kufr ještě teď, na festivalech diváky překvapil Neduživý gurmán od Petera Stricklanda a v zahraničí zaujal folk horor The Feast. Nyní je na menu, ehm. Menu. Satira. Thriller. Horor. Komedie. To jsou jen některé přísady filmu, ve kterém se Anya Taylor-Joy s Nicholasem Houltem a dalšími strávníky vydává na exkluzivní fine dining mistrovského šéfkuchaře Ralpha Fiennese, na kterou se čeká dlouhé měsíce a platí se za něj 1250 dolarů.

Pamatuju si dva seriálové momenty, ze kterých mi spadla brada,” říká Anya Taylor-Joy po Zoomu Total Filmu. Zrovna je v Austrálii a natáčí Furiosu, prequel Zběsilé cesty. “První bylo finále druhé série Potvory. To mě dostalo. Druhý byl rap v Boji o moc. To byl naprosto neuvěřitelný pocit.” Scéna s neslavným rapovým číslem postavy Jeremy Stronga v epizodě Dundee oceňovaného seriálu od HBO se zapsala do historie svou zábavností, ale i způsobem, jakým v divákovi vzbouzela stud a bolest. Režijně zodpovědný za to všechno je Mark Mylod, zkušený televizní tvůrce, který je podepsaný i pod několika epizodami Hry o trůny nebo Vincentova světa.

Režisér spojil síly s kolegou z Boje o moc Willem Tracym a Sethem Reissem, autorem satirické internetové televize The Onion, aby na plátno převedl jejich příběh mladého, bohatého páru, který se vydává na odlehlý ostrůvek, aby povečeřel nejvybranější menu proslulého a původem slovenského šefkuchaře Slowika. Do restaurace míří i proslulá jídelní kritička, vyčpělá filmová hvězda nebo třeba trojice arogantních manažerů. S koncepčním, několikachodovým, několikahodinovým menu složeným z nejrůznějších kostek ve skluzu a pocintaných talířů je čeká skutečně nezapomenutelný večer.

Jsem Markův obrovský fanda,” chválí si spolupráci s režisérem Nicholas Hoult, představitel jedné ze tří hlavních rolí. Jeho foodie Tyler se neustále snaží Slowika zaujmout, ohromit svými znalostmi gastronomie, potají si jídlo fotí navzdory přísnému zákazu. Je to zkrátka ocas, stejně jako drtivá většina ostatních hostů. “Všechny ty postavy jsou vlastně hrozně nesympatické, díky Marku Mylodovi si k nim ale nějak najdete cestu a chcete s nimi nejen trávit čas, ale svým způsobem jim i fandíte,” vysvetluje Hoult.

Nečekané chutě

Taylor-Joy v roli Margot nahradila původně plánovanou Emmu Stone, nakonec ale musela z kapacitních důvodů z role odejít. Nehledě na herečku je ale mladá žena, která si na molekulární kuchyni nepotrpí a na večeři se ocitně víceméně náhodou, dělá šefkuchaři podobnou radost, jako vlas v polévce. Svoje menu stvořil přesně na míru svým hostům, a když u stolu sedí někdo neznámý, z nějakého důvodu ho to zcela fascinuje. Jeho vyprávění jídlem tak dostává nevyžádánou vedlejší dějovou linku.

Konzumujeme tolik obsahu, že obvykle tušíme, kam který příběh směřuje. V případě Menu jsem ale neměla nejmenší ponětí, a finále jsem vůbec nečekala. Takový divácký zážitek mě poslední dobou přitahuje víc a víc, protože už se nám často nestává, že by nás dění na plátně nebo obrazovce překvapilo,” culí se Taylor-Joy.

Kostka ve skluzu

Strašně mě baví ta kombinace satiry a čisté zábavy,” libuje si i Mylod. “Je to legrace, ale pichlavá. Chtěli jsme upozornit na několik témat, ale nechtěli jsme nikomu nabubřele kázat. Dotýkáme se věcí, které jsme řešili už v Boji o moc, tentorkát ale ve formě odlehčenější žánrovky.” Satira podle něj musí být autentická, proto Mylod při přípravách natáčení strávil s obsesivním, vyhroceným, ale lahodným světem vysoké gastronomie pěkných pár večerů. Společníky na téhle cestě poznání se mu stali showrunneři Hry o trůny, jeho někdejší šéfové, David Benioff a D. B. Weiss.

Zašli jsme spolu na několik posh večeří ve Španělsku, Chorvatsku,” vzpomíná. “Byl jsem v tomhle světě nový, stejně jako Margot. Stejně jako ona jsem nechápal, proč platím tolik peněz za takovou trošku něčeho, co mi nakonec ani nechutná,” vrtí hlavou nevěřícně. “Dva roky jsem zkoumal světy, estetiku a filozofii restaurací od Kodaně po Chicago. Obrovskou pomocí mi u toho byl David Gelb, fantastický kuchař.” Držitel tří michellinských hvězd, který na Netflixu rozjížděl Šéfkuchařův stůl, tvůrcům radil i se záběrováním jídla a pomohl režisérovi více pochopit Slowikovo přemýšlení. Asistoval i u tréninku herců ztvárňujících kuchaře v jeho otevřené kuchyni; veškeré jejich pohyby by měly přesně odrážet skutečné postupy při přípavě jednotlivých jídel.

Zároveň pak museli být připraveni unisono křiknout: “Ano, šéfe!” na každý Slowikův pokyn. Působí u toho skoro až sektářsky, a jejich kuchyně je jako kostel, ve kterém je osobně přítomen jediný pravý bůh. Bůh, který se vypracoval ze slovenského venkova. “Naučil se nesnášet své elitní zákazníky,” popisuje Slowika jeho představitel, Ralph Fiennes, který svou schopnost přivést na plátno skutečně démonickou postavu prokázal už několikrát. Ani k tomu nepotřebuje hadí nos a zelená zaklínadla. “Je to klientela, kterou nelze uspokojit. Je to perfekcionista, který se neustále snaží předkládat dokonalost lidem, kteří ji nedovedou ocenit,” popisuje faustovskou smlouvu, kterou jeho postava uzavřela se svými investory a zákazníky, kvůli které nenávidí je i sebe.

Inspirací ve filmování hostů režisérovi byl surrealistický Anděl zkázy Luise Buñuela, ve kterých se podobně jako v Menu smetánka z nějakého důvodu není schopna zvednout se od večeře. Mylod se inspiroval i režijní metodou Roberta Altmana, kdy všichni herci zůstávají po celou dobu v roli, zatímco několik kamer a mikrofonů snímá každou jejich prupovídku a každý jejich pohyb. “Nechtěl jsem ztrácet flow, neměli jsme ani žádné pauzy na oběd,” popisuje Mylod ironickou situaci, kdy štáb filmu o nejvybranější kuchyni přežívá na rychle sezobaných sendvičích. “Když zastavíte na hodinu natáčení a všichni se vrátí s plnými žaludky, je hrozně těžké najet znovu na vlnu. Proto jsme po troškách zobali za pochodu.

Oproti vybíravým postavám něco takového hercům údajně vůbec nevadilo. “Nejradši mám špagety s máslem a sýrem,” směje se Taylor-Joy. “Nejsem vybíravá. Když chci být hodně fancy, kápnu si na ně trochu lanýžového oleje. Jídlo miluju, ale foodie nejsem.

Bizarní a prapodivná žánrová kombinace je právě v českých kinech. Přejeme dobrou chuť.
Martin Mažári, Totalfilm.cz
zdroj: Total Film
foto/video: Falcon © 2022