„Každá párty může skončit smutně,“ zamýšlí se Damien Chazelle, absurdně talentovaný držitel Oscara a režisér Whiplashe, La La landu a Prvního člověka. „Nebo taky dost ošklivě, smutně, může skončit jakkoli. Sledovat lidi hromadně tančící jak o život je ale vždycky něčím fascinující, zvlášť když ne každý postřehne, když hudba najednou utichne.“ Režisér Total Filmu po Zoomu přeneseně vypráví o dost specifickém období v Hollywoodu, o přelomu 20. a 30. let, kdy němé filmy začal vytlačovat z trhu zvuk a filmový průmysl se otřásl v základech. Analogie s náhlým koncem párty je přesná, protože jeho novinka Babylon tehdejší hedonismus dost divoce klade na odiv. Chazelle ostatně chtěl něco podobného natočit už od začátku své kariéry.
„Nástup zvuku byl samozřejmě smrtící pro řadu lidí v oboru, zároveň se do něj ale tou dobou začaly promítat i širší morální, byznysová i jiná pravidla té doby,“ pokračuje. Zpočátku měl Babylon být spíš odlehčeným pohledem na tuhle tvrdou změnu, připomínající hru o poslední židli. „Bylo zábavné sledovat, kdo zůstane stát poslední. Když jsem ale zjistil, kolik profesních drah i životů tou dobou skončilo, jak vzrostla úmrtnost a počet sebevražd, táhlo mě to jiným směrem. Celý svět se vlastně smetl z povrchu, nebo se přinejmenším zásadně proměnil. Najednou se mi pod rukama začal rodit katastrofický film.“
[pullquote align=“left“ cite=““ link=““ color=““ class=““ size=““]Umění imituje život[/pullquote]Babylon tenhle střet dvou epoch zaznamenává očima hned několika postav, kdy jsou z větší části smyšlení hrdinové zmítáni skutečnými událostmi. Nováček Diego Calva hraje Mannyho Torrese, nadšeného snílka, který by pro filmovou kariéru udělal cokoli. „Filmy jsou pro něj všechno,“ popisuje ho herec. „Je mu jedno, jestli má někomu přinést kafe, nebo uklízet. Hlavně chce být u toho.“
Mannyho příběh se od začátku proplétá s rádoby hvězdičkou Nellie LaRoy, ztvárněnou Margot Robbie. „Je něčím mezi Clarou Bow a Joan Crawford, ale inspiraci jsem brala u spousty hereček,“ vypráví Total Filmu, jak pojala nezkrotnou famme fatale plnou neobroušeného talentu a nezlomné víry v něj. „Ráda se v hlavě nořím do děství svých postav, abych pochopila, proč se nějak chovají jako dospělí,“ pokračuje. „Dětství Clary Bow byl naprostý horor, takže jestli se moje postava musela potýkat jen s půlkou toho, rozumím úplně všemu, co ve filmu vyvádí.“
Nad světem němého filmu se pak tyčí hvězda Jack Conrad s tváří Brada Pitta, idol historických bijáků a vášnivý alkoholik, který by rozhodně nesouhlasil se rčením, že změna je život. „Něco jsem si o tehdejších hvězdách nakoukal i načetl, zkoumal jsem Johna Gilberta, Douglase Fairbankse, Rudolpha Valentina. Soustředil jsem se ale hlavně na jejich hraní. Řada z nich se s nástupem zvuku prostě nepopasovala, protože šlo o naprosto jinou disciplínu,“ vysvětluje Pitt. „Některé výkony z němých filmů dnes působí hloupě, protože museli tolik přehrávat. Tehdy ale podle všeho šlo o super zábavu.“
Jak je pro film o filmu příhodné, umění při natáčení zrcadlilo realitu. „První den na place jsem točil Mannyho první den v Hollywoodu,“ vypráví Calva. „Vtip je v tom, že já sám jsem byl v ten den v Hollywoodu poprvé. Bylo to zvláštním způsobem meta.“ Robbie zároveň v Nellie viděla cosi z počátků vlastní kariéry: „Když jsem přišla na plac Vlka z Wall Street, což byl první film, co jsem točila v Americe, bylo mi 22 let. Všechno mi přišlo šílený a obrovský a bála jsem se, že nebudu držet krok.“ Pitt má pak, stejně jako jeho postava, za sebou nejzářnější a nejdelší kariéru. O tomhle castingovém aspektu se na place Babylonu údajně nikdy nemluvilo: „Dává to ale smysl, minimálně pro divácké chápání. Jinak vnímáte herce, kterého už znáte, a někoho neokoukaného, kdo má být nováčkem i v příběhu. Taková nejspíš byla celá úvaha za castingem,“ přikyvuje Pitt.
[pullquote align=“right“ cite=““ link=““ color=““ class=““ size=““]Tanec před kamerou[/pullquote]Na společnou dráhu všechny tři protagonisty svede právě jedna ze zmíněných párty, která celý film ještě před úvodním titulkem nakopává diváka svou přebujelostí a přepáleností. Je to jedna z několika Chazellových mistrně komponovaných sekvencí, přetékající hvězdnými tvářemi, frenetickým pařením v každém políčku a centimetru plátna, chaosem, krásou, ilegálními látkami a nadbytkem tělních tekutin. A taky nechybí slon.
„Rozhodně to byla největší výzva mojí kariéry – už v té prosté potřebě logisticky zkoordinovat tolik aktérů, rekvizit a kulis,“ vzpomíná Chazelle. „Pro mě bylo zásadní, aby každé prostředí ve filmu, ať už šlo o párty nebo filmový plac, bylo plné života, aby překypovalo, pulzovalo a dýchalo.“
„Některé z těch obrovských párty jsme točili celou věčnost,“ dodává Robbie: „Točili jsme v interiérech, neviděli denní světlo. Byla to zábava, ale po nějaké době vám už trochu hrabe a musíte na vzduch. Byla to neuvěřitelná jízda a skvěle jsme se s našimi postavami bavili i ve skutečnosti.“ „Je v tom neskutečná energie,“ rozplývá se Pitt: „Nedokážu pochopit, kolik tam toho Chazelle dokázal naskládat. Tím nemyslím nacpat na sílu, ale skutečně elegantně naskládat. Úvodní párty ve filmu je ohromující, epická. Přitom se ale střídavě nesoustředí na jednotlivé herce a postavy, točili jsme postaru. Kamera na jeden záběr jezdí po místnosti, my vstupujeme do obrazu a zase z něj vystupujeme, je zkrátka hotová magie, jak to do sebe všechno nakonec zapadlo.“
[pullquote align=“left“ cite=““ link=““ color=““ class=““ size=““]Cinefil[/pullquote]Láska ke kinematografii kape z každého políčka Babylonu. „Je to neskutečný cinefil,“ popisuje s obdivem Chazella Robbie. „Je tolik režisérů, kteří o filmu vědí první poslední. Když k němu ale zajdete domů a nějaký zmíníte, odcházíte s patnácti DVD. Nakoukala jsem toho díky němu tolik.“
Rychlé střihy a povšechné zlobení v traileru na Babylon rychle vyvolalo srovnávání se zmíněným Vlkem z Wall Street, k čemuž ostatně nikdo není povolanější než Robbie. „Když jsem dočetla scénář, říkala jsem si, že takhle by vypadalo dítě Vlka z Wall Street a Sladkého života.“ „Asi jsme taky chtěli natočit epickou, mládeži zcela nepřístupnou komedii. To mě na Vlkovi moc bavilo,“ nebrání se lichotivému srovnání Chazelle. „Když jsem náš film dával dohromady, měl jsem hned několik inspirací, artových i komerčních. V zachycení společenské změny mi byl vzor Kmotr nebo Nashville. Vycházel jsem z velkých ansámblovek, ale i ze Zvěřince časopisu National Lampoon. Myslím že málokterá asociace, kterou Babylon vyvolá, mě překvapí.“
[pullquote align=“right“ cite=““ link=““ color=““ class=““ size=““]Kdo nezná historii…[/pullquote]V porovnání s Hollywoodem 20. let se ale neposunuly jen technologie. „Lidi se samozřejmě pořád chtějí bavit a užívat si,“ zamýšlí se Robbie. „S iPhony v kapse a visící hrozbou cancel culture se už dnes ale nikdo nechová jako tehdy.“ Přesto diváci nepochybně v Babylonu vypozorují několik paralel se současností.
Pitt na příklad zmiňuje nástup streamingu: „Tyhle služby jsou aktuálně největší změnou v našem průmyslu,“ myslí si: „Určitě je to změna i k lepšímu. Máme víc příležitostí vyprávět příběhy, režiséři, střihači, herci a všichni ostatní mají víc možností se ukázat. Máme nevytěžený potenciál tolika lidí, pro které zkrátka chyběla práce. Miluju velké zážitky v kině, a o ty nepřicházíme. Díky streamu ale dostávají víc prostoru i malé, intimnější snímky, protože se k nim dostane víc diváků.“
„Nehledě na obor nebo bod v čase, o kterých se bavíme, přijde mi zajímavé ohlížet se za tím, jak se s velkým změnami status quo vyrovnávali lidi, kteří o ně nestáli. Jak se tehdy dokázali přizpůsobit, případně proč to nedokázali,“ zamýšlí se Chazelle. „V minulosti najdeme řadu cenných lekcí. Jen si vezměte, kolikrát vám někdo podtrhl koberec pod nohama v posledích deseti letech.“
Tak si užívejte párty, protože nikdy nevíte, kdy vám někdo vypne hudbu. Babylon vstupuje do českých kin 19. ledna 2023.
Martin Mažári, Totalfilm.cz
zdroj: Total Film
foto/video: CinemArt, Paramount © 2022
