Scenárista a režisér Adam Sedlák už ve svých předchozích projektech (seriál Semestr či filmy Domestik a BANGER.) ukázal, že do české kinematografie plné kriminálek a rodinných komedií dokáže vnést značnou porci čerstvého větru. Výjimkou není ani jeho nový seriálový počin Adikts. Šestidílná minisérie, dostupná na iVysílání České televize, obsahuje vše, co Sedlákovu tvorbu tolik odlišuje od soudobého českého mainstreamu. Aby však divák sérii plně docenil, nesmí zapomenout, že projekt je součástí nové osvětové kampaně a vznikal s jasně definovaným záměrem a pro konkrétní publikum.
Adikts (foto: Česká televize)
Seriálu Adikts lze vytknout mnoho věcí. Humor je často prvoplánový a opírá se o řadu vulgarismů. Přehnaná a samoúčelná obscénnost je pak v seriálu využívána více než často. Svět, lehce říznutý sci-fi tématikou, v kterém se děj odehrává, není dostatečně prokreslený a místy nedává smysl. Hlavní postavy jsou pak převážně šablonovité. Ve výčtu těchto nedostatků by šlo pokračovat i dále, znamenalo by to ale zjevné nepochopení seriálu a jeho vyprávěcích postupů.
Drogy jsou zkratky, zní motto nové osvětové kampaně, na které spolupracuje Česká asociace pojišťoven spolu s agenturami McCann Prague, Renegadz a Hero & Outlaw. Ta má dospívající lidi v Česku informovat o drogové problematice a Sedlákův seriál je její součástí. Informovat uceleně mládež o drogách na ploše šesti třicetiminutových dílů je však téměř nemožný úkol, s kterým se ale Sedlák vypořádal více než se ctí.
Aby mohl seriál o problematice promluvit bez nutnosti zobrazit celý životní příběh závislých, využívá režisér řadu scenáristických fint, díky kterým stvořil na první pohled velice zjednodušenou, ale ve výsledku opravdu funkční karikaturu drogové problematiky. Sci-fi kulisy světa přicházejí s existencí syntetických drog s permanentním účinkem, díky kterým může seriál následky jejich užívání vykreslit na prostoru pouhých několika dní. Dění ve světě také odráží dva protichůdné principy k řešení drogové závislosti, které vtěluje do postav dvou profesorů adiktologie, které zdařile ztvárnili Lenka Dusilová a Jan Hájek.
Adikts (foto: Česká televize)
Tito názorově rozdělení profesoři pak mají na budoucí adiktologickou praxi připravit šestici mladých protagonistů. Ti jsou sice divákovi představeni jako zcela archetypální postavy, které jsou definované jedním povahovým rysem, seriál je ale s přibývajícími epizodami dokáže zdařile rozvinout a vtisknout do jejich povahových rysů hlubší smysl. Povaha protagonistů je navíc přímo provázaná s účinkem jednotlivých drog, které seriál představí, což dává celému seriálu opravdu ucelený rámec.
Díky své cílově skupině je seriál od začátku do konce prodchnutý tématy, které nyní mladou generaci trápí nejvíce. Dojde na hledání ztraceného sebevědomí, přijetí vlastního těla, problematický vztah s rodinou, zkoumání sexuality, zneužívání, stres ze zkouškového období a mnoho dalšího. Seriál mladé generaci nabídne opravdu velký prostor pro ztotožnění a zásadně tak zvyšuje své šance zaujmout a předat svou myšlenku. S tím pak souvisí i prvoplánové vtipy, které často využívají slovních vulgarit, či zobrazování obscénních scén.
Petr Uhlík jako Max – Adikts (foto: Česká televize)
Neznamená to však, že by humor v seriálu nebyl kvalitní. Rozhovory jsou velice dobře napsané a vtipy do nich skvěle zapadají. Svůj podíl na tom zajisté nese také Petr Uhlík, který se zhostil role Maxe a svým autentickým výkonem si krade většinu scén pro sebe. Jeho mladí a neokoukaní herečtí kolegové mu ale zdařile asistují a dynamika mezi jednotlivými postavami je velice přesvědčivá a skvěle dopomáhá budovat půdu pro dramatické vyústění seriálu, které zásadně změní tón vyprávění a dokáže diváka patřičně zasáhnout.
Krom neotřelých nápadů, kvalitní práce se scénářem a mladých neokoukaných herců, si Sedlák do svého posledního projektu opět přizval také kameramana Dušana Husára, s kterým spolupracoval již na Domestiku a BANGERU. Právě k druhému zmíněnému má pak Adikts vizuálně velice blízko. Husár opět využívá vcelku netradiční kameramanské postupy. Kreativní umístění kamery, lehce pokřivené záběry, rybí oko, detaily obličejů i zajímavá hra s barevným nasvícením, to vše dává seriálu nezaměnitelný vizuální styl.
Hudební složka je v seriálu po většinu času značně upozaděná a nevýrazná. Výjimkou jsou pouze scény, které doprovází písně Mira Žbirky, jejichž text pomáhá dokreslit dění před kamerou, či vnitřní pocity protagonistů. Velkého prostoru se tak dočkají písně jako Ríša snov nebo Nespalme to krásné v nás.
-
Režie
-
Scénář
-
Herci
-
Kamera
-
Hudba
Adikts (2024)
Adikts jsou nevšedním seriálem, který do českého prostředí vnáší moderní náhled na drogovou problematiku, která místo odsouzení přináší empatii a porozumění. Seriál srší neotřelými nápady, neokoukanými a talentovanými herci i zajímavým vizuálem. Nohy mu bohužel místy podráží úzké cílové publikum, kterému se v mnoha ohledech znatelně podbízí. Fakt, že se jedná o součást osvětové kampaně seriál prostě popřít nedokáže, přesto se jedná o nadprůměrný počin, který má potenciál oslovit i širší publikum.
Tomáš Souček, spolupracovník redakce
foto/video: © Česká televize 2023
Adikts
Komedie / Drama
Česko, 2024, 3 h 25 min (Minutáž: 31–37 min)
Premiéra: 9. 1. 2024 iVysílání
Režie: Adam Sedlák
Scénář: Adam Sedlák
Kamera: Dušan Husár
Hudba: Oliver Torr
Hrají: Petr Uhlík, Luciana Tomášová, Martina Jindrová, Kristýna Jedličková, Tadeáš Moravec, Lenka Dusilová, Jan Hájek, Kristína Martanovičová, Barbora Bočková, Jana Kolesárová
