Nostalgie, láska k filmovému řemeslu, citlivý příběh a trefné rozhovory, které nikam nespěchají. Novinka Alexandera Payna toho trpělivým a pozorným divákům nabídne opravdu hodně. I při svém pomalejším tempu a stopáži přesahující dvě hodiny, navíc snímek Zimní prázdniny neztrácí na zábavnosti a takřka neobsahuje hluchá místa. Přesto se po jeho dokoukání neubráníte pocitu, že mohl být výrazně kratší.
V opuštěném kampusu internátní školy zůstává na zimní prázdniny jen hrstka lidí. Tvoří je mladý Angus Tully, problémový student, který byl kvůli svému chování vyhozen již ze tří škol a visí nad ním hrozba vojenské akademie. A také přísný a velice úzkoprsý učitel Paul Hunham, který studenty týrá svou nesmyslnou zásadovostí a vysokými nároky. Toto na první pohled nesourodé duo doplňuje kuchařka Mary Lamb, truchlící pro svého syna, který padl ve válce ve Vietnamu.
Emotivní, úsměvné, dramatické
Tyto tři tragické postavy toho mají hodně co nabídnout a postupné odhalování jejich minulosti, motivací i snů poskytne několik emotivních, úsměvných i dramatických momentů. Film však ani v jednom z těchto bodů netlačí na pilu a vše zabaluje do feel good atmosféry protknuté nostalgií. Tento pozitivní tón filmu sice krotí jakékoliv silné emoce, které by příběhy hlavních postav mohly vyvolat, nicméně dovoluje divákům vše sledovat s dostatečným nadhledem a užívat si kouzlo jednotlivých scén. Filmu to navíc dává na dnešní dobu neokoukanou identitu.
Ta si zakládá na velké nostalgii a ke kýženému výsledku tvůrci využívají hned několik postupů. Tím nejvýraznějším je bezesporu práce s kamerou Eigila Brylda. Ten s celou scénou pracuje velice tradičně a daří se mu diváky přenést o několik desetiletí zpět v čase. Jeho kamera je statická a více než filmové záběry evokuje pohyblivé fotografie s velmi promyšlenou kompozicí. Svou roli na tom hraje i chladná paleta barev, kterou snímek využívá, či natáčení ve skutečných interiérech, díky kterým působí scény často opravdu stísněným dojmem.
Staromilské a funkční
Velice staromilsky pak působí i scénář a jednotlivé promluvy všech postav. Snímek se nebojí klišé a lehké parodie a nabídne nejedno pomrknutí směrem k divákům které odkazuje na starší filmy podobného žánru. Tyto věci však nejspíš zůstanou pro většinu diváků neodhalené a potěší jen hrstku oddaných filmových nadšenců. Co už ale dokáže ocenit širší část diváckého spektra jsou dialogy. Rozmluvy se dost vzdalují současným standardům, jsou květnaté, zábavné, nikam nespěchají a téměř vždy ukrývají podstatné informace pro rozvoj postav nebo posunutí děje.
Svůj podíl na kvalitě dialogů samozřejmě nesou i samotní herci, kteří velice přesvědčivě imitují poněkud divadelnější způsob herectví, přednesu a dikce, na který jsme u starší filmové tvorby zvyklí. Mezi hereckým ansámblem excelují především dva mužští představitelé. Tím prvním je Paul Giamatti, který do své role šilhajícího a nevrlého profesora s jistou sociální úzkostí dokonale zapadl a podal v ní nejspíš svůj zatím nejsilnější herecký výkon. Druhým je jedenadvacetiletý Dominic Sessa, který rolí Anguse debutoval a jeho výkon mu vynesl cenu Critics‘ Choice Movie Award za nejlepšího mladého herce a nominaci na cenu BAFTA za nejlepšího herce ve vedlejší roli.
Zbytečný úvod
Se scénářem filmu, kterého se ujal David Hemingson, se pak pojí jediná větší výtka, která se dá vůči filmu vznést. Přesto, že film nenudí a díky dobře napsaným scénám a dialogům dokáže zabavit po celou dobu dlouhé stopáže, obsahuje snímek opravdu zdlouhavý a ve výsledku naprosto zbytečný úvod. Prvních 45 minut věnuje velice podrobnému představení čtveřice postav, která následně nadobro mizí ze scény a její existence se už ve filmu nijak nepromítne. Tento úvod nám navíc neřekne nic podstatného o skutečných hrdinech filmu a je tak zcela nadbytečný.
Výborný soundtrack
Co se oné feel good atmosféry týče, film za ní vděčí především hudebnímu doprovodu, který se skládá z vážné hudby, sborového zpívání koled, folkových balad a soudobé hudby sedmdesátých let. Hudba hraje v některých scénách důležitou roli, v jiných se zase skrývá na pozadí a pouze dokresluje rozhovor z reproduktorů rádia. Vždy je však vkusně zvolená a pomáhá jak dokreslit jednotlivé scény, tak historické zasazení celého snímku. S tím pak pomáhají také dobové televizní pořady, které trojice protagonistů sleduje při dlouhých zimních večerech.
-
Režie
-
Scénář
-
Herci
-
Kamera
-
Hudba
Zimní prázdniny (2023)
Zimní prázdniny Alexandera Payna jsou po jeho přešlapu se Zmenšováním bezesporu krokem správným směrem, který ho vrací zpět do vod kvalitní filmařiny. Přes zjevné kvality filmu, je ale už nyní jisté, že snímek bude diváky rozdělovat. Jedni si ho zamilují a zařadí ho mezi hořkosladké klasiky, druzí ho budou nenávidět a označí ho za zbytečně dlouhý a nudný. Řadíte-li se ale k trpělivým a pozorným divákům, kteří si dokážou užít vypointované rozhovory, staromilskou lásku k filmovému řemeslu a citlivý příběh, který nikam nespěchá a jistými kroky kráčí ke svému vyústění, film si jednoznačně užijete. Pokud patříte do druhé skupiny, alespoň to zkuste a možná budete příjemně překvapeni.
Tomáš Souček, spolupracovník redakce
foto/video: © CinemArt 2024
Zimní prázdniny | The Holdovers
Komedie / Drama
USA, 2023, 133 min
Premiéra: 22. 2. 2024 CinemArt
Režie: Alexander Payne
Scénář: David Hemingson
Kamera: Eigil Bryld
Hudba: Mark Orton
Hrají: Paul Giamatti, Dominic Sessa, Da’Vine Joy Randolph, Carrie Preston, Naheem Garcia, Brady Hepner, Ian Dolley, Jim Kaplan, Michael Provost, Gillian Vigman, Tate Donovan, Darby Lee-Stack, Dan Aid, Oscar Wahlberg, Pamela Jayne Morgan, Jonathan von Mering, Rena Maliszewski, Kelly AuCoin, Michael Malvesti, Ia
n Lyons
