Jen málokterý filmař má tu čest, že se jeho jméno stane přídomkem. David Lynch ale bez přehánění patří k nejvlivnějším a nejlepším filmařům všech dob, není tedy divu, že si zabral i místo ve slovníku. „Lynchovská“ estetika se během bezmála půl století jeho kariéry stala notorickou pro její tajemnost, nepřístupnost, hrůzostrašnost a bizarnost. Často se proto zapomínalo na jeho jedinečný smysl pro humor, nadsázku a ostrou společenskou satiru, kterou se jeho tvorba vyznačuje v nemenší míře. V neposlední řadě šlo také o člověka proslulého vřelostí, empatií a zájmem o lidi okolo sebe, čímž se vymykal jiným ikonickým režisérům, romantizovaným pro jejich drakonické sklony. Už nějakou dobu jsme věděli, že Lynchovo zdraví je vážně podlomené a skoro určitě nebude schopný uvést další celovečerní film. Přesto je zvláštní pocit, že nás americký génius ve svých 78 letech navždy opustil.
Naivní dobrodruh za každou cenu
David Keith Lynch se na rodil do rodiny vědce a učitelky angličtiny, zvídavost mu tedy byla vštěpovaná od dětství. Jeho prvními zájmy byly skauting a malování, plánoval se dokonce stát profesionálním malířem. Lynch nebyl vzorným studentem, byl ale vždy populární v kolektivu, díky čemuž přečkával školu, jakkoliv se jí cítil vrcholně iritován.
V devatenácti už přesto nevydržel, opustil výtvarnou univerzitu a s kamarádem se rozhodl vyrazit na tříletou cestu po Evropě. Doufali, že naberou svého idola, expresionistického malíře Oskara Kokoschku, jako mentora a kumpána a poznají společně starý kontinent. Když dorazili do Salzburku a Kokoshka s nimi nepřekvapivě nechtěl mít nic společného, vrátili se zklamaní mladíci domů. Jde o krásnou ilustraci jeho dětinského nadšenectví hraničícího s naivitou, kterých se Lynch nejenže nikdy nezbavil, ale záměrně se je pokoušel udržet co nejdéle při životě.
Po návratu do Ameriky skončil David na nové výtvarné akademii v Philadelphii, kde se mu konečně zalíbilo. Během studia malby poprvé přičichnul k filmové tvorbě, když vyprodukoval několik krátkometrážních animáků. Během následující pětiletky v kinematografii zapouštěl kořeny a produkoval nízkonákladové kreslené filmy, nakonec se ale shodou náhodných podnětů a příležitostí ocitl u hrané tvorby. V roce 1970, již jako ženatý otec s dítětem, se přesídlil do Los Angeles a začal studovat film.
Prohraná hvězdná válka
Právě tehdy zahájil projekt, který ho měl katapultovat do popředí zájmu. Mazací hlava začala vznikat v roce 1972 a mělo jít o čtyřicetiminutový středometrážní film. O pět let později byla uvedená jako plnohodnotný celovečerák a okamžitě se strhla mela. Černobílý surreálný film si kritici zamilovali od první projekce, přestože Lynch trval na tom, že nikdo z nich snímek nepochopil tak, jak ho zamýšlel. Vždy si stál za tím, že skutečný smysl publiku nadále uniká, ačkoliv je to vzhledem k počtu výkladů prakticky nemožné. Mnohem pravděpodobnější je, že si Lynch z publika tak moc lačnícího po odpovědích střílel. O dva roky později stvrdil svou pozici vycházející hvězdy Sloním mužem.
Netrvalo dlouho, než si Lynche všiml Hollywood a pokusil se ho zlanařit ve svůj prospěch. Zdá se absurdní, že David málem skončil jako režisér druhých Star Wars. Skončil místo toho u první Duny, jež byla obrovským průšvihem a ukázala, že hollywoodský blockbuster pro něj není nejlepším formátem. Později natočil ještě pro Disneyho svůj (zdánlivě) nejnormálnější film Příběh Alvina Straighta, jinak se ale soustředil spíš na nekomerční filmové produkci, v jejímž rámci nám dal mimo jiné Modrý samet, Lost Highway či Mulholland Drive.
Víte, že se vám směju?
Jeho největším masovým úspěchem je jistě seriál Městečko Twin Peaks, na němž pracoval s Markem Frostem. Dnes už si neumíme ani představit, jak obrovským fenoménem byl příběh vraždy Laury Palmer a jak moc byla celá Amerika stržená touhle šílenou, zneklidňující, a přitom nesmírně vtipnou podívanou. Ne každý pochopil, že primárním smyslem seriálu je satirizovat americkou televizní zábavu a její publikum, většina diváctva byla upřímně zaujatá ústředním tajemstvím. Celý experiment však brzy vykolejil, když začala stanice ovlivňovat podobu seriálu a během druhé řady enormně klesla sledovanost i kritické ovace. Až o dvě dekády později se Lynch k projektu vrátil a dokončil ho podle svých představ, v jednom z nejdivočejších kusů televizního vysílání v podobě Twin Peaks: Návrat.
Lynch ale nebyl tak nekonečně nečitelným autorem, jak se někdy publikum tvářilo. Jeho vyprávění často paroduje klišé americké ikonografie a zábavy, ale i poměry uprostřed showbusinessu. Byl jedním z nejpřesvědčivějších amerických feministů, proto je jeho častým tématem násilí na ženách – jedním z cílů Twin Peaks bylo ostatně dát tvář a identitu oběti, která jinak v podobných pořadech po prvních pěti minutách mizí z vyprávění. Vždy úzce spolupracoval se svými herečkami, o jejichž pohodlí a bezpečí se staral.
Lynch byl vždy znepokojený vývojem americké popkultury a pokoušel vychovávat své publikum tak, aby odolávalo svodům komerce a statu quo. Nikoliv z pocitu nadřazenosti, ale protože věděl, že lidé mají na víc. Byl progresivním člověkem, a to nejen politicky, ale i co do přístupu k novým technologiím a komunikačním kanálům. Od chvíle, kdy jako jeden z prvních filmařů experimentoval s digitální kamerou, až po své monology na TikToku, kde neváhal třeba komentovat aktuální počasí. Proto nikdy nevyšel z módy a nikdy neztratil relevanci. Hlas jako jeho bude nejen ve světě filmu nejspíš dlouho chybět.
Martin Svoboda, Totalfilm.cz
foto/video: © Česká televize, archiv, HBO
