Novinky z festivalů i sto let staré klenoty. Aktuální filmová i společenská témata. Jedineční hosté. Uprostřed léta, v srdci Slovácka. 52. Letní filmová škola Uherské Hradiště právě startuje a potrvá do 30. července. Co za bohatý program nabídne divákům letos? Proč je Filmovka naší srdcovkou a jedním z nejoblíbenějších a nejpřátelštějších festivalů u nás? V čem se vlastně liší od svého většího sourozence ve Varech?
Vidět, nebo být viděn
KVIFF je filmový festival, na kterém chcete být viděni; LFŠ je festival, na kterém chcete co nejvíc vidět. Filmovka v Uherském Hradišti je v tomto ohledu mnohem demokratičtější. Nehraje se tu tolik na pozlátko, červené koberce ani uzavřené VIP zóny, do nichž se běžný návštěvník nedostane. Hlavní roli mají filmy a lidé, kteří je chtějí sledovat, objevovat a diskutovat o nich. Obyčejný filmový fanoušek tu není jen přihlížejícím komparzistou vedle celebrit a partnerů festivalu, ale jeho skutečným středobodem.
Jednodušší je i samotné fungování festivalu. Stačí si koupit akreditaci nebo balíček vstupenek a pak už není nutné každé ráno lovit volná místa ani řešit, zda na vás na nějaké projekci zbyde alespoň jedno místo. Na projekci se může dostat každý, kdo přijde včas a je ochotný si vystát frontu. Filmovka tím vytváří pocit, že program patří všem návštěvníkům stejně – bez protekce, složitých rezervačních systémů a dělení na ty důležité a ty ostatní. Je to festival bez koberců a okázalosti, zato s otevřenými kiny a opravdovou láskou k filmu.
Akreditace, vstupenky, lístky na doprovodný program i ubytování můžete zakoupit na stránkách festivalu.
Tohle pojetí má Filmovka zkrátka ve své DNA. Nevznikla jako společenská přehlídka ani jako výkladní skříň filmového průmyslu, ale jako místo, kde se lidé učili filmům lépe rozumět, mluvili o nich a vzájemně si předávali zkušenosti.
„Na začátku 60. let začaly vznikat filmové kluby a očekávalo se, že jejich vedoucí budou divákům o filmech něco říkat. Jenže v době bez internetu, s minimem knih a několika málo časopisy to bylo téměř nemožné. Ukázalo se, že je potřeba tyto lidi vzdělat. V roce 1964 se proto začal konat Seminář filmových klubů. Promítaly se filmy, přednášelo se, jezdili tam lidé z filmového ústavu, často ze Slovenska. Po roce 1968 přišla změna vedení a v roce 1975 se akce přejmenovala na Letní filmovou školu, i když formát zůstal stejný. Až v roce 1992 se filmovka vrátila zpět do Hradiště, jenže doba se po Revoluci změnila – knihy, filmy i televize byly najednou snadno dostupné, hranice otevřené, klubisté ztráceli zájem a posledního ročníku se zúčastnilo jen asi 200 lidí. Tehdejší ředitel tedy udělal klíčové rozhodnutí a filmovku otevřel veřejnosti. Komukoli, kdo má rád film. Od té doby festival žije a dál se vyvíjí,“ poskytla nám vloni v podcastu pod stromy u kina Hvězda programová ředitelka Iva Hejlíčková, jak sama říká, učitelské okénko.
V rozhovoru nás provedla nejen tamní historií a výjimečnou atmosférou, ale taky tím, proč se LFŠ nikdy nesnažila být druhými Vary, a co obnáší udržet si festival bez pozlátka, ale s duší. Dozvíte se ale i co stálo za největší krizí v dějinách filmovky, proč je pro organizátory čím dál větší výzvou oslovit generaci Z a proč je tenhle festival zkrátka srdeční záležitostí. A taky si připomeneme jednu historku o úvodu filmu, který se zvrtnul v pěknou psinu. „To se stalo jednou a dostali takovej po*eb, že už si to nikdy nedovolili!“ odfrkla si při té vzpomínce rázná ředitelka, bez které by Filmovka nebyla ani zdaleka taková, jaká je.
Co nás čeká letos?
Letošní festival zahájí česká premiéra mysteriózního dramatu Wirbel, celovečerního debutu režiséra Tomáše Hubáčka. Film s Davidem Švehlíkem a Judit Pecháček vypráví o vyhořelém muži, rozpadajícím se domě v pohraničí a tajemství ukrytém v krajině.
Jedním z hlavních bodů programu bude vedle celé řady českých i slovenských novinek také světová premiéra rodinného dramatu Láska, které představí režisér Marko Škop společně s Janou Kovalčikovou a Ivanou Chýlkovou. Výroční ceny AČFK převezmou Anna Geislerová, Jiří Lábus, francouzský animátor Michel Ocelot a dlouholetý vedoucí karlovarského filmového klubu Dušan Kondel.
Filmový program propojí klasická díla se současnou světovou, českou a slovenskou tvorbou. Retrospektivy připomenou Michelangela Antonioniho, Ernsta Lubitsche a Romana Polanského, jehož filmy festival uvede v kontextu kontroverzí spojených s jeho osobou. Sekce Východní přísliby nabídne snímky z Gruzie, Balkánu, Polska i nezávislou ruskojazyčnou tvorbu, včetně novinek Pawła Pawlikowského a Wojciecha Smarzowského. V programu se objeví také africká kinematografie, americký nezávislý film devadesátých let, virtuální realita a české a slovenské tituly Otec, Potopa, Franz, Nepela, Chica Checa, Nevděčné bytosti nebo Mistryně.
Slavnostní zakončení bude patřit dramatu Pramen režiséra Ivana Ostrochovského, které s Annou Geislerovou v hlavní roli otevírá téma nucených sterilizací Romek v osmdesátých letech.
Doprovodný program nabídne koncerty Richarda Müllera, Kateřiny Marie Tiché s Bandjeez, Bert & Friends, Haraficy nebo Pacora Tria, vystoupení Cirku La Putyka, Divadlo Spejbla a Hurvínka, literární besedy, výstavy, slam poetry, kvízy i degustace vín. Sekce Nová realita otevře témata duševního zdraví, tlaku na vzhled, zdravotního znevýhodnění a života mužů ve vězení, zatímco Industry program se zaměří na filmovou a audiovizuální výchovu. Ozvěny Filmovky se uskuteční 2. a 3. srpna v pražském kině Aero.
V průběhu festivalu tradičně chystáme rozhovory, recenze nejvýraznějších titulů, tematické články spojené s programem festivalu přímo z místa. Tak na viděnou v Hradišti!
Nepříliš kritický divák z povolání. Vystudoval mediální management v Praze a v Lipsku, věnoval se marketingu a produkci. Přes práci pro kina a distribuční společnost nakonec zapustil kořeny v Totalfilmu, kde řídí tvorbu obsahu a kreativu a moderuje podcast.
