Jak tvořit v době, kdy se zdá, že svět balancuje na hraně? Má umělec právo – nebo dokonce povinnost – vyjadřovat své názory v době geopolitických krizí, environmentálních úzkostí a neustálého online tlaku? V rozhovoru se studenty FAMU a organizátory letošního FAMUFESTu, dramaturgem Janem Šnajdrem a kreativním ředitelem Filipem Jílkem jsme mluvili o tom, jak se mladí tvůrci vyrovnávají s tíživými společenskými tématy, proč má každý konec i svůj nový začátek a jak může ironie a sebeironie fungovat jako prostředek úniku i reflexe.
Byl u nápadu zaštítit letošní ročník FAMUFESTU tématem nových začátků pocit, že svět je tak trochu, s prominutím, „v prdeli?„
Filip: Určitě. Chtěli jsme to trochu odlehčit a zároveň upozornit na to, že jsme trochu v hajzlu a svět jde do kopru. Chtěli jsme ukázat, že i přesto tu pořád může být něco zábavného nebo něco, nad čím se dá zamyslet. A právě proto „happy end.“
Co pro vás osobně znamená myšlenka, že každý konec je novým začátkem? A jak se tahle idea promítá do koncepce letošního FAMUFESTu?
Filip: Pro mě to znamená, že každý, kdo na festival přijde, smýšlí nad věcmi jinak. Každý si jinak interpretuje i samotný happy end. Apelujeme na návštěvníky, aby si našli svůj vlastní – ať už v tézi, že každý konec je šťastný, protože začíná něco nového, nebo třeba i v kýčovitém happy endu. To je pro mě důležité, aby si každý našel ten svůj.
Highlightem letošního ročníku je určitě jeho znělka. Baví sebeironií vůči studentům, tak i vůči panu Ondřeji Vetchému, který je svým perfekcionismem vůči každé jednotlivé replice proslulý. Pod videem na kanále Totalfilmu je ale hned několik komentářů o „pokrytcích, chciválkovi“ apod. Čekali jste takové reakce?
Filip: Určitě. Tyhle reakce ale pochází spíš z jiné cílové skupiny, než jsou diváci FAMUFESTU. Nedávno nám vyšel článek, který má přes 200 komentářů. Žádný z nich se ale netýká festivalu, všechny jsou o protiválečných aktivitách pana Vetchého. Pro nás byl symbolem něčeho jiného – idolem z pohádek nebo z rolí, které ztvárnil. Zároveň je naším pedagogem na DAMU, ve znělce s ním ostatně hrají i jeho současní studenti. Baví nás ironizace celé té věci.
Když obsadíte herce, který je veřejně diskutovanou osobností, nezaujímáte tím sami automaticky politicky angažovaný postoj?
Filip: Myslím, že ne nutně. On tam hraje postavu sám sebe – takového idealizovaného „pána herce“, pyšného na to, kým je, a učícího studenty DAMU. Rozhodně jsme nechtěli zdůrazňovat žádný politický kontext, pro nás to bylo druhořadé.
V Česku máme nejen kvůli disentu a Chartě dlouhou tradici angažovaných tvůrců a umělců, přesto na internetu sílí názory, které výmluvně vyjadřuje anglická floskule: „Shut-up and sing!“ Souhlasíte s ní?
Honza: Podle mě je to podobné jako v každé jiné profesi. Umělci mají právo vyjadřovat se, i když je často slyšet názor, že by měli „držet hubu a krok“. Festival samotný se snaží být apolitický. V programu sice máme filmy s politickými tématy – například od tvůrců z Ukrajiny nebo Ruska – ale náš hlavní záměr to není. Filmy samy o sobě nesou své politické výpovědi.
41. ročník FAMUFESTu probíhá od 5. do 9. března. Hlavním festivalovým centrem bude kino Bio Oko. Dalšími klíčovými místy se stanou prostory AVU Veletržní a Holešovická šachta, kam návštěvnictvo může zavítat na výstavu Katedry fotografie a Centra audiovizuálních studií nebo na speed-dating How to FAMU. Více se dozvíte na stránkách festivalu.
Festival letos nabízí také přednášky o duševním zdraví. Ve chvíli, kdy mladá generace prožívá opodstatněné a intenzivní pocity environmentální a geopolitcké úzkosti a zároveň je v konkurenci všudypřítomného audiovizuálního obsahu těžší a těžší se jako umělec prosadit, dá se vůbec téma wellbeingu a tvorby vůbec oddělit?
Honza: Myslím, že nedá. Každý do tvorby vkládá něco ze sebe, často i to, co ho trápí. Čím lépe to dokáže skrýt a mluvit k širší veřejnosti, tím lépe. Většina filmů reflektuje, co se děje uvnitř i vně nás. Festival ukazuje, co mladé tvůrce zajímá, čemu se věnují a co je trápí.
Co vám osobně pomáhá, aby pro vás tvorba byla zdrojem inspirace a naděje, a ne stresu?
Honza: Pro mě tvorba paradoxně moc stresující není. Beru ji jako zábavu a způsob komunikace s vnějškem. Stresují mě spíš jiné věci mimo školu. Tvorba je pro mě únik, způsob, jak přetavit stres do něčeho smysluplného.
Filip: Souhlasím. Paradoxně je pro mě stresující spíš práce produkčního, protože ta sice může být kreativní, ale není to tvorba v pravém slova smyslu. Přesto si myslím, že výsledek, například v podobě FAMUFESTU, za to stojí.
Jak dramaturgicky vybíráte filmy, které mají jednotící myšlenku nových začátků?
Honza: Upřímně, když mě Filip znovu oslovil, trochu jsme se v dramaturgickém týmu tématu děsili. Uvědomili jsme si ale, kolik slov kolem nás obsahuje nějaký konec, aniž by to nutně znamenalo něco negativního. Filmy jsme se snažili skládat do bloků, které mezi sebou vytvářejí napětí – některé končí šťastně, jiné ne. Výběr vznikl paradoxně dost jednoduše a organicky. Třeba tvorba Rubena Östlunda, kterému se letos v programu věnujeme, často nesou sociální kritiku. Nemusí mít klasický happy end, ale můžeme v nich najít určitý druh společenské naděje nebo inspirace.
FAMUFEST je v podstatě vaše studijní praxe, kdy každý ročník připravuje nový tvůrčí tým poskládaný ze studentů daného ročníku FAMU. Jak se v takovém kontextu zajišťuje kontinuita festivalu?
Filip: Kontinuita je zajištěna vzájemnou komunikací mezi ročníky. Core team tvoří vždy studenti druhého ročníku produkce, kteří si know-how předávají s vyššími ročníky. Zapisujeme manuály, jsme stále v kontaktu s předchozími týmy a zapojujeme i mladší studenty. Tím se poznatky šíří dál a předání je jednodušší.
Honza: Výhodou je, že se většinou už známe. Já jsem třeba ve třetím ročníku, ale s druháky jsme spolupracovali už dřív. Tím je návaznost jednodušší. Zkušenosti jsou obrovským plusem – letos jsme si v dramaturgickém týmu dali větší svobodu, protože už víme, co očekávat.
Zní to jako neocenitelná praxe.
Filip: Rozhodně. Je to neskutečná zkušenost. I když jde o školní cvičení, pracujeme se skutečným rozpočtem, s velkým týmem lidí. Je to sice bezpečný sandbox, ale FAMUFEST je už poměrně kultovní akce, která má v Praze pověst a něco se od ní očekává. Takže určitý tlak, aby se váš ročník povedl, je všudypřítomná motivace.
„Posloucháte Totalfilm Podcast“
Náš podcast najdete ve všech oblíbených podcastových aplikacích, vybrané epizody i na našem YouTube. Kromě rozhovorů s českými i zahraničními tvůrci a herci v něm najdete i audio verze recenzí očekávaných premiér nebo pravidelná shrnutí filmových a televizních novinek.
Martin Mažári, Totalfilm.cz
foto/video: Aerofilms, FAMUFEST; audio: Totalfilm.cz © 2025
