Recenze: Absurdní animák Boys Go to Jupiter může být vaším nejfajnovějším filmem léta

Americký nezávislý animák Boys Go to Jupiter, vzniklý prakticky na koleni v úzké partě nadšenců okolo Juliana Glandera, je filmem, jaký si užijeme na festivalu, ale ani by nás nenapadlo ho čekat ve všední nabídce. Na letošním Anifilmu v Liberci nás nadchnul, byli jsme si však prakticky jistí, že v českém kontextu už o něm neuslyšíme. To jsme ale podcenili zástupce Aerokin, kteří se rozhodli udělat celkem šílené rozhodnutí tenhle úžasný, ale marketingově nevděčný projekt uvést v našich kinech, prostě protože je tak moc fajn.

Melancholický antikapitalistický muzikál

„Girls go to college, to get more knowledge; boys go to Jupiter, to get more stupider“ – tedy „Holky jdou na vejšku, aby byly chytřejší; kluci letí na Jupiter, aby byli hloupější“ – je americká dětská říkanka. Má spoustu variant a obměn, nepatří ale k těm nejznámějším a její přesný původ už si nikdo s určitostí nepamatuje. Odkazuje však na to, že zatímco jedni usilují o dosažení nějaké objektivní hodnoty rozumným, ale nudným způsobem, druzí jsou schopní fantastických činů bez logické motivace.

Šestnáctiletý Billy 5000 (Jack Corbett) je právě na své osobní cestě na Jupiter. Jedná se o inteligentního mladíka a geniálního intuitivního matematika, který ale nedávno seknul se střední, ubytoval se v sestřině garáži a živí se rozvážením jídel. Jeho brilantním plánem je využít chybu svého zaměstnavatele, který při zájmu o směnu vydělaného kreditu zaměňuje dánské a české koruny. Billy tedy naivně věří, že díky téhle systémové chybě bude moct svou mizernou mzdu dostat tam, kde ji potřebuje mít. Pokud jste v posledních dnech zaznamenali kauzu Reebok, asi tušíte, jakou má takový plán naději na úspěch, ale o tom chudák kluk nemůže vědět.

Zatímco ho tedy vysává reálný kapitalismus až na dřeň, Billy se ztrácí ve vlastním světě. Vzdaluje se partě dřívějších přátel, kteří ještě žijí dětský život, ale na konečný vstup do dospělosti je pro něj příliš brzy. Jako by byl uvězněný v podivném bezčasí, bez současnosti i budoucnosti, neustále vysílený a soustředěný výhradně na práci. Naštěstí (pro nás spíš než vystresovaného Billyho) u toho moc dlouho nezůstane. Stranou epizodek při rozvážení jídla se zaplete do konspirace místního potravinářského konglomerátu, jehož majitelka je možná delfín. Také v okolí nepřistane jeden, ale hned dva různí mimozemšťané, z nichž jeden se stává k chlapcově rozmrzenosti jeho společníkem. No a abychom nezapomněli, také to je chvílemi muzikál.

Nejpohodovější depka

Boys Go to Jupiter stylem, smyslem pro absurdní i surreálný humor, ale také svou nostalgií a melancholií spadají přesně mezi trendy animovaného boomu desátých let. Glandera co do srovnávání pronásleduje hlavně kultovní seriál Čas na dobrodružství, produkovaný mezi lety 2010 a 2018. On sám uznává, že chápe, proč lidé ono rovnítko dělají, ale přísahá, že na Adventure Time při psaní scénáře nemyslel. Což však ani nemusel – seriál Pendletona Warda stanovil smysl pro humor a přístup k tvorbě celé generace animátorů natolik, že můžete udělat jeho vykrádačku, aniž byste viděli jediný díl. Tak to holt v umění chodí.

Pro nás rozhodně podobnost s Cartoon Network a Adult Swim produkcí nepředstavuje sebemenší problém. Film může být dostatečně nápaditý, i když je snadné zařadit jeho koncept. Pokud jste absurdním, místy až dadaistickým humorem této éry vyloženě otrávení, je to jiný příběh. S tím se nedá nic dělat. Jestli ale tuto etapu stále rádi máte, nebo cítíte potenciál její étos ocenit, neváhejte.

Máme tu vtahující film prostoupený kouzelnou a snovou atmosférou, kde se v každý okamžik může stát něco zcela šíleného a nepředvídatelného. Glander má přesto dost velký cit na to, aby nešlo o vychtěnou „divnokřeč“. Trochu nás tedy vezme zpět do dětství, ale trochu vám ukáže i obraz našich současných emocí. Jako vždy platí, že když jsou v příběhu určeném pro dospělé hlavními hrdiny děti, jde spíš o stylizované avatary dospělých tvůrců, jak ostatně ukazuje partička ze South Parku. Billy je o kus konzistentnějším mladíkem než její členové, celé vyprávění se ale rozhodně nese ve velmi „mileniálském“ duchu. Spousta traumatu, spousta deprese, spousta přepracování, hrůzy z nulových prospektů do budoucna a obecné nejistoty nad tím, jestli člověk dělá správná rozhodnutí. Možná vás tedy překvapí, že přesto je celková atmosféra filmu rozhodně pozitivní a vyloženě „milá“, což Glanderovi umožňuje nespadnout do pasti trademarkově otravné mileniální sebelítosti, která bývá trnem v oku a terčem posměchu starších, ale už i mladších generací.

Digitální autenticita

Když vzniká CGI animák na koleni v rukou jednoho člověka, asi není třeba vysvětlovat, o jak kompromisní výsledek se musí jednat. Glander stvořil Boys Go to Jupiter v animátorském nástroji Blender, který i kdyby byl sebelepší, jistě nenahradí pixarovský tým se stamilionovým rozpočtem. Vizuál je tedy dílem nekonečné série improvizací, které zasahují do filmu skrz naskrz. Aby se Glander vyhnul nutnosti animovat chůzi, skrývá nohy pohybujících se postav za překážky, nebo vymýšlí, jak by se mohly přesouvat bez ohýbání nohou. Billyho kamarádi mají své skateboardy, on sám (místo původně zamýšleného a na animaci náročného kola) rozváží jídlo na segwayi. A když už vidíme někoho pokoušet se o chůzi, je animovaná záměrně ještě o kus toporněji, než by musela, aby divák pochopil situaci a mohl se tomu zasmát.

Boys Go to Jupiter na FIFELI 2025
sobota 30. srpna v 15:30 Kino Máj

Postavy mají jen minimálně propracované tváře, emoce je tedy třeba vyjadřovat všemi jinými způsoby, jen ne mimikou. Předně pak vynikajícím hlasovým herectvím. A aby se Glander vyhnul nutnosti měnit úhly kamery a navyšoval si tak práci (film dokonce vznikal bez storyboardů), odehrávají se scény často ve velkých celcích a se statickou kamerou. To vše nakonec slouží snímku ku prospěchu a podtrhává jeho atmosféru surreálně nečitelného světa, v němž se hrdina stále ještě nezvládá plně orientovat. Boys Go to Jupiter tím dokazuje, že forma je obsahem a obsah formou.

CGI animáky si většinou spojujeme s dokonalostí a technickou precizností, jde o formát tak vzdálený bezprostřednosti a kvalitám spojeným s amatérským filmem, jak jen je možné. Zde vidíme unikátní přístup, který i v tomto kontextu srští radostí z nezávislé, malé filmařiny. Jde o práci party kamarádů a známých, kteří společně dělají blbosti. Je možné, že v prvních minutách filmu budete poněkud vyvedení z míry, animace vám bude připadat svou laciností až nesledovatelná. Ale věřte, že po nějaké chvíli si na to mozek a oči zvyknou a mohou tento svět přijmout takový, jaký je, prostě protože audiovizuálně dává smysl.

Martin Svoboda, Totalfilm.cz
foto/video: Aerokina © 2025

Boys Go to Jupiter
Animovaný
USA, 2024, 90 min
Režie: Julian Glander
Scénář: Julian Glander
Hrají: Elsie Fisher, Janeane Garofalo, Tavi Gevinson, Julio Torres, Sarah Sherman, Cole Escola, Joe Pera, River L. Ramirez, Eva Victor
Produkce: Julian Glander