Náboženská témata frčí. Měli jsme tu Mladého papeže, Konkláve a nakonec se rozhodl přidat s produkováním contentu i skutečný Vatikán, když uspořádal reality TV event s hledáním nového papeže. Asi byla jen otázka času, než se pozornost posune od římského biskupa i na další osobnosti. Matka Tereza je pak jistě vhodný kandidát. Snímek Matka byl k vidění v Benátkách a nyní se dostává díky festivalu Be2Can do Prahy ještě před svou březnovou českou distribuční premiérou.
Která matka Tereza budeš dnes?
Matka Tereza žije mnoho posmrtných životů. V katolické církvi je nejspíš nejvelebenější smrtelnicí po panně Marii. Pověst příkladné ženy má i mezi většinou veřejnosti, jež o ní neví o mnoho víc, než že šlo o starou paní, která… pomáhala chudým? Hodně se modlila? Z druhé strany se ale Terezin odkaz dočkává i stále hlasitější kritiky za její rigiditu hraničící podle jejích nejtvrdších odpůrců s fanatismem.
Její selektivní zájem o to, na co je třeba při péči o nemocné dohlížet, měl napáchat víc škody než užitku a způsobit mnoho zbytečných úmrtí. Jednalo se také o rezolutní odpůrkyni potratů, a to i u nejmladších a znásilněných dívek. Zvěsti o nedobrovolném křtění nemocných, kteří byli moc slabí, aby se bránili, jí také na dobré pověsti nepřidávají. Nemluvě o podpoře pochybných diktátorů a ne vždy transparentním přerozdělování sbírkových peněz.
Byla by naprostá katastrofa natočit o ní film, který ji prezentuje jako nekomplikovaně dobrou ženu. To si naštěstí Teona Strugar Mitevska uvědomuje. Pochází stejně jako Agnesë Gonxhe Bojaxhiu z makedonské Skopje a o komplexním odkazu nejslavnější jeptišky přemýšlela po celou svou kariéru. Nyní si jeho zpodobnění zvolila jako svůj první anglicky mluvený film. Vzhledem k režisérčině portfoliu není překvapivé, že v něm prokazuje mimo jiné zájem o postavení žen v církvi i společnosti a roli morálky v dnešním světě.
Křesťanská sebejistota vs. realita
Mitevska si vybrala sedm dní v životě budoucí světice (Noomi Rapace), kdy nespokojená matka představená čeká, zda jí papež dovolí opustit Kalkatu a založit vlastní řád, jehož prostřednictvím by konečně mohla změnit svět. Touto dobou jí je osmatřicet let, má tedy daleko s vrásčité ženě na konci života, na kterou jsme zvyklí z televizních záznamů. Je ještě plná energie a síly, která se občas valí klášterem jako nebezpečná bouře. Tereza je zpodobněna jako ambiciózní žena, která odmítá pasivní roli a má velmi jasnou představu o tom, že chce udělat svět lepším. A že ví lépe než ostatní, jak to udělat. Není nějakou karikaturou příkré jeptišky, rozhodně ale tvrdou ženou, jež si jednou za pár dnů ve své cele přesune všechen nábytek, aby si netvořila citové pouto ke statu quo.
I ona má v sobě lidskost, byť se zdá, že se ji záměrně snaží dusit jako cosi frivolně nepatřičného. Její slabinou je především sestra Agnieszka (Sylvia Hoeks), její velká oblíbenkyně, jež má po jejím odchodu převzít klášter. Je pro ni rána, když se dozvídá, že její pravá ruka a nástupkyně je těhotná. Upadá do záchvatu hněvu, který se pohybuje někde mezi sobeckým zájem o vlastní cíle a žárlivostí. Jen o chvíli před tím jsme slyšeli, že se klášterem o Tereze s Agnieszkou šíří pomluvy. Má to snad znamenat, že mezi nimi došlo k vzplanutí? Snímek to nikdy nepotvrdí (a celá zápletka je z větší části fiktivní), byť kdo bude chtít, rozhodně indicie k tomuto čtení najde.
Tak či onak Tereza odmítá své svěřenkyni jakkoliv pomoci a požaduje, aby co nejdříve opustila klášter. Vyžene skutečně svou jedinou přítelkyni, nebo jí na její žádost pomůže dostat se na potrat a těhotenství zatajit? Oba postupy jsou v příkrém rozporu s jinou částí jejích hodnot. Tak to chodí, když do pevného řádu kláštera zasáhne skutečný život.
Takhle to chce
Většina festivalových reflexí z benátské premiéry ale ohledně tohoto konfliktu nevědomky cituje Bolka Polívku: „A myslíš, že to bude stačit?“ Matka Tereza je zobrazena jako značně příkrá a chvílemi nesympatická žena, která má v jádru ty nejlepší úmysly. Jde nakonec o ten nejpozitivnější obraz, k jakému jde u ní realisticky dojít, pokud by Mitevska nechtěla vyloženě vyprávět pohádku. Podle mnohých zahraničních kritik tím autorka maličko hraje na obě strany.
Sice zobrazuje negativní aspekty své protagonistky, ovšem povětšinou jen ty, které jde posvětit účelem a snadno odpustit. Stranou toho jde mluvit snad pouze o pýše, což jistě není pěkná vlastnost, rozhodně ale nic, co by mohlo vést k zvlášť tvrdému odsudku. Jak trefně padlo v jedné z recenzí, celý film působí jako pracovní pohovor, během nějž, když má žadatelka vyjmenovat své slabé stránky, řekne: „Jsem příliš horlivá a zaujatá splněním vytyčených cílů.“ Že taky krade z ledničky svačiny, to už nezmíní.
Jak naznačují podobné reflexe, existuje poměrně intenzivní poptávka po revizi brandu matky Terezy, kterou tento film neposkytuje v plné míře. Už jen tím, že si vybírá velmi ohraničený časový úsek předcházející vzniku jejího řádu, se nevyhnutelně vzdává zobrazení toho, jak nakládala se svou mocí a postavením, když je konečně získala. O čem přesně nás filmová Matka vlastně spravuje? Především o tom, že pod maskou křesťanské sebejistoty byl člověk, v němž vřelo o kus víc pochyb. Stačí to jako pointa, nebo mělo jít o výchozí bod?
V takovou chvíli je ale nutné připomenout, že není úkolem filmu být takový, jakým ho chceme mít. Máme tu pevné drama s vynikajícími hereckými výkony. Ostré hrany tváře Noomi Rapace ožehlé indickým sluncem a její oči, ve kterých jako by se v každém okamžiku třpytily dvě jiskry, v nás chtě nechtě vyvolávají zájem a zvědavost. Vznikl by hodně jiný film, kdyby se měl vyjádřit ke všemu, čím dnes matka Tereza je. Takový film se Mitevska nepokusila natočit. Nebudeme tvrdit, že by nás to pak nezajímalo o kus víc, ani že je Matka ve své podobě enormně objevná. Ale pořád v ní je dost kvalit, aby se nemusela omlouvat.
-
Režie
-
Scénář
-
Herci
-
Kamera
-
Hudba
Matka (2025)
Nový životopis matky Terezy se dostává o kus dál než většina dosavadních oslavných portrétů, i když asi ne o tolik, o kolik by si někteří přáli. Nejslavnější moderní světice zůstává tak trochu enigmou, i když je víc než jasné, že ať byla jakákoliv, pořád byla člověkem.
Martin Svoboda, Totalfilm.cz
foto/video: Film Europe © 2025
Matka
Mother
Severní Makedonie / Švédsko / Belgie / Dánsko, 2025, 103 min
Česká premiéra: 26. 3. 2026, Film Europe
Režie: Teona Strugar Mitevska
Scénář: Teona Strugar Mitevska, Elma Tataragič
Kamera: Virginie Saint-Martin
Hudba: Flemming Nordkrog
Hrají: Noomi Rapace, Sylvia Hoeks, Nikola Ristanovski, Marijke Pinoy, Labina Mitevska, Akshay Kapoor, Vala Norén
Produkce: Sébastien Delloye
Střih: Per K. Kirkegaard
Zvuk: Peter Albrechtsen, Kristoffer Salting, Ingrid Simon
Scénografie: Vuk Mitevski, Alice De Vestele (set dekoratérka)
Masky: Linda Boije af Gennäs, Vilma Garliauskiene
Kostýmy: Claudine Tychon
Casting: Sebastian Moradiellos
