Ikonická klasika Sám doma letos slaví 35 let od své premiéry a něco nám říká, že to budete moct během vánočních svátků opět oslavit u televizní obrazovky, kde se snímek zjevuje s železnou pravidelností. Není to ale jediná možnost. Pokud má rodinná komedie Chrise Columbuse ve vašem srdci dost velké místo, můžete se pěkně obléci a vyrazit do O2 Univerza, kde si užijete film s českým dabingem a ikonickou hudbou Johna Williamse – naživo v podání symfonického orchestru a sboru Prague Pop Symphonics. Na melodiích Johna Williamse a jejich nezapomenutelné chytlavosti a kráse stojí zážitek skoro stejně jako na talentu Macaulaye Culkina. Připomeňme si, co provázelo vznik milovaného filmu a co inspirovalo jeho soundtrack.
Když se šetřit nevyplácí
Sám doma je dítětem filmaře Johna Hughese, který se zapsal jako scenárista a režisér ikonických young adult filmů 80. let Breakfast Club a Volný den Ferrise Buellera. Námět ho napadl při přípravách na dovolenou, kdy si dělal seznam věcí na zabalení a prohlásil si pod vousy: „Hlavně nesmím zapomenout děti.“ Na ozvláštnění pak přimyslel zápletku s párem zlodějů, aby to pro hrdinu nebyly jen jedny velké bezstarostné prázdniny.
Ranou fázi produkce provázelo menší drama ohledně financování. Warneři nechtěli příliš překročit enormně nízký desetimilioový rozpočet, takže projekt pustili a otěže převzali Foxové, s nimiž se Hughes už nějakou dobu tajně scházel. Při zpětném pohledu se tohle handrkování o jednotky milionů jeví absurdně, ale připomíná nám, že Sám doma nevznikalo s myšlenkou, že půjde o hit, a už vůbec ne o třetí nejúspěšnější film všech dob za Star Wars a E.T.m.
Hughes však nikdy neměl v plánu snímek sám režírovat a na konci jeho hledání vhodného kormidelníka skončil Chris Columbus. Ten právě skončil dobrovolně na dlažbě, když se během příprav jiné vánoční komedie s nápaditým titulem Vánoční prázdniny odmítal nadále potýkat s manýrami notoricky arogantního herce Chevyho Chase. Hughs dal Columbusovi k přečtení dva své scénáře, vedle Sám doma ještě Ani mě nehne, režisér ale jednoznačně čapnul po svátečním filmu, na který měl po nepříjemné zkušenosti náladu. Měl příležitost si v textu i trochu zaštrachat – připsal nevraživého starého souseda Marleyho a podtrhnul sentimentalitu závěru, oboje, aby snímek vedl k silnější emocionální katarzi.
Už to má na háku
Produkce hodně usilovala o ulovení nějaké velké hvězdy do vedlejší role, jež by zvýšila legitimitu jinak zdánlivě zcela zaměnitelného projektu. Robert de Niro jim dal košem (o pár let později by asi jednal jinak), kývl ale Joe Pesci. Energický herec tak v jedné sezóně děsil dospělé publikum jako brutální násilník ve Scorseseho Mafiánech a děti jako žvatlavý mokrý bandita. Pro Pesciho a jeho lupičského kolegu Daniela Sterna pak bylo největším úkolem během padání do Kevinových pastí sprostě neklít. Jednak kvůli dětským hercům, ale také kvůli cenzorům, kteří by film znepřítomnili dětem. Přesto se vžili do rolí s takovou vervou, že se výsledný střih neobešel bez jednoho „shit“ a dvou „hell“.
Columbus se setkal s 200 chlapci, nakonec se to ale ukázalo být jen formalitou. Roli dostal Macaulay Culkin, doporučovaný Hughesem na základě předchozích výkonů ještě před tím, než se konkurzy rozjely. Neuvěřitelné charisma mladého herce bylo nepopiratelné, jednalo se zjevně o generační talent a Columbus nakonec souhlasil. Culkin se rychle po premiéře stal ve svých deseti letech jednou z nejrozpoznatelnějších tváří planety.
Způsob, jakým Sám doma zamotalo s jeho osudem, a to ne vždy příjemným směrem, byl popsaný už mnohokrát, takže v tom nebudeme zabředávat. Může nás ale těšit, že všem potížím navzdory, a i když si nevybudoval pozici dospělé herecké hvězdy (štafetu jako by po něm v tomto přebral jeho bratr Kieran), žije dnes Macaulay zřejmě velmi spokojený život. Má kapelu, občas vezme nějakou vedlejší roli a zdá se, že má ve svých pětačtyřiceti všechno na háku – dobře pro něj.
Sám v Bradavicích
John Williams se k filmu nachomýtl až relativně pozdě – první trailery a plakáty ještě uvádějí jméno jiného oscarového skladatele Bruce Boughtona, který však musel projekt opustit kvůli problémům v harmonogramu. Hlavní inspirací pro melodie byl pak Čajkovského Louskáček, i protože ho Columbus při střihu používal na určení správného tempa montáže. Williams byl podle své biografie z filmu nadšený, protože mu umožnil bohatě pracovat se sentimentálními vánočními motivy. Zavedený autor, tou dobou už pracující hlavně na velkých dramatech a blockbusterech, k tomu jinak neměl mnoho příležitostí.
Nezapomenutelnou se stala hlavně skladba Somewehere In My Memory, která od té doby zaujala v Americe pozici mezi napůl zlidovělými vánočními koledami, jejichž spojení s konkrétním brandem už si ne každý pamatuje, nebo mu nedochází, že právě zde je jejich původ. Dodnes je populární na školních besídkách a vánočních mších. Soundrack plný rolniček a zvonečků je jistě tím, na čem stojí vánoční atmosféra filmu a co mu pomohlo k pozici jedné z nejmilovanějších svátečních klasik.
Náhodná Williamova účast pak jistě byla důležitým faktorem, proč dostal a přijal zakázku i na hudbu k Harry Potterovi, jehož první dva díly režíroval rovněž Chris Columbus. Pozornějším posluchačům neunikne, že některé melodie bradavických dobrodružství jsou rozpracované a rozšířené verze tónů ze soundtracku Sám doma. Sice není jednoznačné, že by Williams bez Sám doma neskončil u Pottera (kolem projektu se motal i Spielberg, takže Williams o něm věděl a mohl se k němu dostat oklikou), rozhodně by ale zněl jinak – možná dokonce víc jako Sám doma než nyní, protože by Williams tytéž hudební myšlenky nemusel variovat.
Po obřím úspěchu jedničky, který naprosto nikdo nečekal, se začalo velmi rychle pracovat na pokračování umístěném v New Yorku. Bylo opět komerčně úspěšné, publikum i kritici ho ale považovali za vypočítavou snahu zopakovat úplně stejný příběh v nových kulisách. Až poslední roky, předně z nostalgických důvodů, se dvojka pokládá na dohled jedničky, což možná překvapí české publikum, jež mezi oběma díly nikdy tak velkou propast nevidělo. Následovala ještě další čtyři oficiální pokračování, natočená již bez Culkina, ale pokud nechceme sami začít klít, nebudeme si tu o nich raději povídat.
Martin Svoboda, Totalfilm.cz
foto: 20th Century Studios © 2025
