Hudební životopisy dnes zaplavují kina i streamy podobně neodbytně jako televizní kriminálky tuzemský éter. Každý velký umělec si koleduje o vlastní film a Hollywood už dávno nehledá zda, ale jak ho natočit jinak než minule. Tenhle týden to je vidět obzvlášť zřetelně: ambiciózní čtyřfilm o Beatles slibuje bezprecedentní experiment s perspektivou, Michael míří na masové publikum skrze velkolepou, ale uhlazenou poctu králi popu a my si klademe otázku, kde dnes leží hranice mezi autorským gestem a bezpečnou nostalgickou atrakcí. Podíváme se ale taky na chystaný prequel Ramba, tržby filmu tak budovatelského, že by se za něj nemusela stydět ani Třetí říše, a doporučíme si nenápadný malý seriál, o kterém jsme určitě doteď ani nezaslechli.
Čtyřfilm o Beatles bude totální ústřel
Hudební životopisy jsou v Hollywoodu tak nadužívaným žánrem, jako u nás českotelevizní kriminálky. Proto už nestačí natočit fajn film o slavné osobnosti, protože těch už je jednoduše dost. Tvůrci jsou tlačeni k tomu přijít s jasným nápadem, výrazným gestem, něčím, co projekt odliší. Bohemian Rhapsody sázelo na bezzubou fetišizaci Freddieho Mercuryho, Elvis na postmoderní exces, Better Man na digitální opici, Springsteen na svoje deprese, jiné filmy zase na formální stylizaci nebo vyhraněný úhel pohledu. Plán čtyř samostatných filmů o Beatles i v tomhle kontextu ale působí nejen ambiciózně, ale rovnou šíleně.
Režisér Sam Mendes, podepsaný třeba pod Skyfallem nebo 1917, se totiž nerozhodl natočit „další“ životopis kapely, ale rovnou čtyři samostatné filmy, z nichž každý vypráví tentýž příběh z perspektivy jednoho člena – Johna, Paula, George… a dokonce i Ringa! Klíčové je, že projekt má vůbec poprvé plná práva nejen na životní příběhy všech členů kapely, ale i na jejich hudbu. Dosavadní beatlesovské filmy si musely vystačit s náznaky, cover verzemi nebo úplnou absencí ikonických skladeb. Plná práva na hudbu i životní příběhy všech členů dávají tvůrcům bezprecedentní svobodu a čtyřfilm nabízí možnost vidět vznik, slávu i rozpad kapely jako mozaiku subjektivních zkušeností, které se budou vzájemně doplňovat i reinterpretovat. Filmy se navíc můžou opřít o jedny z nejvýraznějších herců své generace – Harrise Dickinsona, Paula Mescala, Josepha Quinna a Barryho Keoghana.
Mendes tenhle koncept popsal jako „první bingeovatelný zážitek v kinech“ a evidentně nejde jen o Beatles, ale o pokus otestovat hranice toho, co může znamenat filmová událost. Už samotná logistika takového projektu působí jako producentský risk století, všechny čtyři filmy mají vstoupit do kin najednou za dva roky v dubnu. V době, kdy se chodí jen na Avatara a Zootropolis, studio dobrovolně posílá do kin čtyři vysokorozpočtové snímky najednou a doufá, že si publikum najde cestu ke všem. Ať to dopadne jakkoli, je fajn, že tu někdo zkouší něco nového a bude zábavné a napínavé tenhle experiment sledovat.
Rambo dostane prequel
V Thajsku oficiálně padla první klapka prequelu John Rambo, ve které se slavná akční značka vrátí zpátky ke kořenům. Chystaný film má fungovat jako origin a odehrává se ještě před událostmi První krve, konkrétně v období války ve Vietnamu, kdy se z mladého vojáka teprve rodí postava, kterou svět později poznal jako mlčenlivý symbol traumatu. Hlavní roli po Sylvesteru Stallonovi přebírá Noah Centineo, dosud známý hlavně z lehčích romantických titulů a streamovacích hitů typu Všem klukům, které jsem milovala, a tak pro něj jde o výrazný kariérní obrat směrem k fyzicky i psychologicky náročnější látce. Podobu těm dvěma ale rozhodně upřít nejde.
Režii má na starosti Jalmari Helander, který má s akčním žánrem víc než solidní zkušenosti – stojí totiž za oběma díly Sisu, dvěma vysoce ceněnými a mimořádně zábavnými žánrovkami, které dokázaly spojit syrové násilí s jasnou autorskou vizí. Tahle kombinace budí naději, že nový Rambo nebude jen rutinním návratem značky, ale poctivým survivalem s povedenou akcí. Vidět bychom ho měli do roka.
Jednou větou…
Ve věku 71 let zemřela Catherine O’Hara, kanadsko-americká herečka a jedna z nejvýraznějších komediálních osobností posledních padesáti let, která se nesmazatelně zapsala v Sám doma, Beetlejuiceovi nebo v seriálu Městečko Schitt’s Creek.
Chystaná čtvrtá řada Bílého lotosu se bude odehrávat ve francouzském Saint-Tropez, dorazí příští rok a mezi potvrzenými herci figurují Helena Bonham Carter, Steve Coogan nebo Alexander Ludwig.
Spekuluje se, že držitelka Oscara Lupita Nyong’o v Odysee ztvární Helenu Trojskou, a zatímco učebnicový Ir Matt Damon jako řecký válečník nikomu nikterak nevadí, internet se mezitím zase jednou proměnil v kouzelné místo plné siláků, kteří se sice opačného pohlaví v životě nedotkli, cítí ale potřebu světu vysvětlit, že kvůli někomu takovému by oni do žádné války rozhodně netáhli.
Americký Národní filmový registr každoročně přidává několik titulů zásadních pro formování národního vkusu do svého pestrého průřezu — a mezi nejčerstvěji zapsanými jsou tak nově Počátek, Grandhotel Budapešť, Úžasňákovi, Truman Show, Philadelphia nebo taky Věc a Karate Kid.
Steven Spielberg se stal novým členem exkluzivního EGOT klubu, když zkompletoval čtveřici nejprestižnějších amerických ocenění – Emmy, Grammy, Oscary a Tony – díky čerstvé ceně, kterou jako producent získal za album k dokumentu Hudba Johna Williamse, který si můžete pustit na Disney+.
Trailer týdne
U hudebních životopisů dnes ještě zůstaneme. Očekávaný Michael nás vrátí do éry, kdy popkultuře vládly videoklipy a MTV, a do českých kin dorazí 23. dubna. Film o králi popu režíruje Antoine Fuqua a v hlavní roli se představí jeho synovec Jaafar Jackson, který rodinnou podobu rozhodně nezapře a přesvědčivě si osvojil zpěvákovy manýry i pohyby. Nový trailer sází na koncertní energii, ikonické momenty Jacksonovy kariéry i osobní tlak slávy a naznačuje ambici stát se jedním z největších kasovních hitů roku, podobně jako svého času Bohemian Rhapsody.
S ním má novinka společnou i zjevnou nechuť ke kontroverzím. Film vzniká s podporou Jacksonovy pozůstalosti a vědomě obrušuje nejostřejší hrany zpěvákova života. Kauzy týkající se údajných zneužívání dětí mají zůstat buď zcela mimo záběr, nebo se na plátno dostat výrazně uhlazeně, přičemž vyprávění se má soustředit spíš na první polovinu zpěvákovy kariéry, cestu ke slávě a nezpochybnitelné showmanství. Michael tak působí jako velkolepá pocta a jukebox hitů pro masy. Otázkou zůstává, zda vedle efektní show nabídne alespoň částečně upřímný portrét.
Na co se chodilo
Do amerických kin dorazil budovatelský dokument Melania, za který by se podle některých ohlasů nestyděli ani propagandisté v KLDR a ze kterého údajně diváci mají chuť odejít i při promítáních v letadle, zatímco zloději strkají lístky na jeho promítání do vykradených aut. Výsledek si připsal sedm milionů dolarů, což na papíře není katastrofa, zvlášť když se snímku povedlo překonat původní odhady, ale v kontextu absurdního rozpočtu okolo 80 milionů jde o jasný finanční průšvih. Film táhl téměř výhradně starší konzervativní publikum a globálně podle všeho propadl, což Amazon ani příliš netají tím, že zahraniční čísla raději nezveřejňuje. Režisér Bratt Ratner, obviněný ze sexuálního zneužívání, se ale Trumpovým díky obskurnímu sledu vypulírovaných záběrů, na kterých sultánova první dáma nasedá v obřích kloboucích do auta, nepochybně zavděčil a brzy jistě dostane další kšeft.
Ještě zajímavější než samotná čísla je ale příběh Iron Lung, který z něj dělá malý tržební zázrak. Nejde o klasický studiový projekt, ale o autorský tah youtubera Markipliera. Film nejen vyprodukoval, ale zároveň ho sám promoval skrze své obří online publikum a v USA dokonce spoludistribuoval do více než tří tisíc kin. Fanouškovskou základnu zmobilizoval čistě pomocí svých kanálů, bez klasického studiového marketingu, a výsledkem je 18 milionů při šestinovém rozpočtu.
Skutečným vítězem víkendu je ale SOS Sama Raimiho, který se po letech vrátil ke žánrovým kořenům a odstartoval s velmi sympatickými 30 miliony z celého světa. V kombinaci se silnými reakcemi publika i kritiků jde o nadějný start, který dává šanci, že se čtyřicetimilionový rozpočet postupně zaplatí a že originální žánrovky pořád mají v kinech co dělat.
Na co se podívat
Kanadský seriál Heated Rivalry, který se konečně dostal i do Česka díky premiéře na HBO, se stal nečekaným popkulturním fenoménem. Ani ne díky promyšlené kampani, spíš proto, že trefil dlouhodobě opomíjenou poptávku. Adaptace románu Rachel Reid, u nás vydaným jako Spalující rivalita, vznikala bez ambicí na globální zásah, přesto po premiéře explodovala – od virální popularity přes nadšené kritiky až po bezprecedentní kulturní přesah, který se propsal do sportovního světa i mainstreamových médií. Série dokázala z neznámých herců udělat hvězdy a nositele olympijské pochodně a nabídla queer romanci bez ironie, cynismu a odstupu, což se ukázalo jako přesně to, co publikum dlouhodobě postrádalo.
Výsledek je upřímná, emotivní sportovní romance, která bez ironie a bez omluv za to, že nejde o nic víc, sleduje vztah dvou elitních hokejistů v průběhu téměř deseti let a staví především na chemii hlavních představitelů, drobných gestech a postupném odkrývání zranitelnosti svých hrdinů. Vyprávění může díky výrazným časovým skokům působit roztříštěně, ale postupně skládá silný obraz vztahu, který se z fyzické aférky proměňuje v hluboké citové pouto, vrcholící v mimořádně účinné páté epizodě. Navzdory produkčním limitům a střídmé režii seriál funguje díky herecké autenticitě a připomíná, že i romantický žánr může mít úspěch v rukou tvůrců, kteří se ho nebojí brát vážně.
Nepříliš kritický divák z povolání. Vystudoval mediální management v Praze a v Lipsku, věnoval se marketingu a produkci. Přes práci pro kina a distribuční společnost nakonec zapustil kořeny v Totalfilmu, kde řídí tvorbu obsahu a kreativu a moderuje podcast.
