KVIFF recenze: Javier Bardem jako Milovaný napravuje vztah s dcerou v trpkém, filmařsky vytříbeném, byť trochu neukotveném dramatu

Javier Bardem v Cannes ohromoval hlavně svými politickými projevy, jedná se totiž o jednoho z nejhlasitějších hollywoodských odpůrců Izraele. Pro mainstreamová média tak bylo snadné zapomenout na titul, který zrovna uvádí. Je jím španělské drama Milovaný, v němž si charismatického herce mnozí poprvé poslechnou v jeho rodném jazyce. Nejprve ve Varech, později v české distribuci. A rozhodně neprohloupí, když tak učiní.

Hodně špatný nápad

Slavný a úspěšný režisér Esteban (Javier Bardem), držitel dvou Oscarů, sedí v restauraci naproti své dceři, druhořadé herečce Emilii (Victoria Luengo), kterou neviděl třináct let. Oba si navzájem projevují sympatie. Ať už je od sebe oddělilo cokoliv, proč neobnovit zašlý vztah? Aby Esteban dokázal, že to myslí vážně, nabízí jí roli ve svém chystaném historickém saharském opusu. Mladá žena dobře ví, že jde o největší šanci její dosavadní kariéry.

Zpod povrchu však začínají zároveň vyvstávat nezahojené rány, bere si tedy čas na rozmyšlenou. Už to vypadá, že se rozejdou nakročení směrem ke smíru, když Esteban prohodí zdánlivě nevinnou poznámku o šťastných vzpomínkách na společné návštěvy kina. To Emiliu viditelně vyvede z míry a po otcově naléhání mu vyčte jednu takovou výpravu, během níž vyvedl opilecký skandál. Esteban přepíná do intenzivně defenzivního módu a označuje to za implantovanou vzpomínku, kterou má na svědomí pomstychtivá exmanželka. V tuhle chvíli už nemůžeme pochybovat o tom, že tahle cesta za smírem nebude jen tak.

Emilia by asi udělala nejlépe, kdyby nabídku odmítla. Pokud vůbec chce opravdu s temperamentním mužem navázat otcovský vztah, lepší by to bylo jistě v bezpečnějších podmínkách a v přirozeném tempu. Šance konečně se dostat do první herecké ligy je ale moc velké lákadlo a herečka vstupuje do produkce náročného perfekcionistického autora, který je zároveň jejím odcizeným otcem. Pokud by se vydávala kuchařka s recepty na katastrofu, tahle situace by byla vyfocená na obálce.

Tak trochu past

Tak začíná hektická hra plná nejasností. Nejen ohledně minulosti, ale i současnosti. Emilia začíná tušit, že otec nejspíš pochybuje o jejím talentu a roli jí přisoudil pouze proto, aby si ji získal. Jakým způsobem však jemu a světu předvést, že si pozici v prestižním projektu zaslouží? A ta nejhorší možnost: Co když si ji nezaslouží? Co když na to opravdu nemá? Na place jí to ostatně zpočátku moc nejde. Herečka z telenovel se tu bez jakékoliv průpravy ocitla uprostřed opulentní velkoprodukce, což ji nevyhnutelně vyvádí z míry. Odvést v takovém prostředí dobrý výkon není jen věcí talentu, ale i know-how.

Co když ale Esteban chce, aby selhala? Co když je to celé jen způsob, jak ji ponížit a dostat do oslabené pozice, aby ji pak mohl velkoryse zachránit? Nemluvě o tom, že se tu osamocená žena ocitá ve světě, který si na svou míru vybudoval její otec – jeho štáb, jeho postupy, to vše na cizím kontinentě, kde Emilia nemá, kam jít. Úžasná pozice na zlomení její vůle! A nebo… Co když to vše Esteban myslí upřímně, jen postrádá takt a empatii, takže sám nechápe, do jaké pasti svou dceru uzavřel? A co když celý projekt existuje jako jeho snaha získat si přízeň médií po nejasné kontroverzi, o níž se nesmí mluvit? Uf… Není divu, že z toho Emilii jde hlava kolem. Ani my jako diváci nakonec nemáme důvod si myslet, že sám Esteban má o svých motivacích tak úplně jasno.

Milovaný stojí, jak asi tušíte, na hereckém duetu osvědčeného Bardema a neokoukané Luengo. Jejich elektrizující a přirozeně konfliktní dynamika se od první, už tak intenzivní scény dál stupňuje. Ve filmu není mnoho scén, kdy by proti sobě stáli a křičeli na sebe, tím efektnější je každé malé gesto.

Encyklopedie filmu

Režisér Rodrigo Sorogoyen a jeho kameraman Alejandro de Pablo se však nespokojují s hereckým filmem, jehož smyslem je vkusně podtrhnout dialogy. Jejich postupy jsou encyklopedií filmové techniky, kdy točili digitálně, na 35mm, 16mm i 8mm film, přičemž se střídá widescreen i box formát. Nemůže chybět ani černobílá. Tyto volby nejsou absolutně pevné, ale ani náhodné a korespondují často s kontextem scény. Vznikající film je vyveden v 35mm, dokumentární záběry „z natáčení“ ruční kamerou, obzvlášť vyostřené okamžiky černobíle.

Je to pár dnů, co jsme vyčetli tvůrcům Spider-Noiru, že svůj seriál připravili ve dvou obrazových variantách a divákům dávají možnost přepínat podle svého zájmu. Dožadovali jsme se toho, aby filmaři sami vybrali, jaký postup je pro kterou scénu nejlepší a podle vlastního klíče je ve vší důslednosti realizovali. Milovaný nám okamžitě přispěchává na pomoc jako svědek. Dokazuje, o jak koncentrovaný zážitek se jedná, když tvůrci scénu realizují pro zvolený formát, a především když sami určují, jakou část filmu v kterém prezentovat.

Až tehdy má ostatně smysl přemýšlet o významu a smyslu, a to i kdyby filmaře vedla občas víc intuice než jasný koncept. I ona je ale tvůrčím rozhodnutím. A pokud se vám zdá přeskakování mezi tolika možnostmi (občas i několikrát v jediné scéně – obzvlášť během nejintenzivnějších hádek) jako poněkud cirkusové řešení, můžeme vás uklidnit, že Bardem a Luengo fungují jako dostatečná kotva, která udrží kontinuitu napříč formáty.

Došla síla

Přesto obecně platí, že film má určitý problém s tím někam se dostat. Už jsme se zastavovali u potenciálních Estebanových motivací, z nichž každá by vyznění filmu vzala specifickým směrem. A to přitom není zdaleka vše, do čeho scénář strká nos – máme tu i principy uměleckého sebevyjádření, vztah s médii, rozdíl mezi sebeprezentací a upřímností a v neposlední řadě komentář filmařského procesu, který je zobrazený v realistické post-romantické podobě.

Milovaný na KVIFF
Sobota, 4. 7., 22:00, Kongresový sál
Pondělí, 6. 7., 22:00, Městské divadlo
Sobota, 11. 7., 13:00, Císařské lázně

Ztrápený autor už nemůže předvádět hysterické scény na place, a když tak učiní, okamžitě to pro něj má důsledky ze strany jiných členů štábu s vlastní agendou. Je vzrušující sledovat, jak se před našima očima tyhle střípky třpytí, i když je dřív nebo později více než jasné, že z nich Sorogoyen nemůže poskládat pevný tvar, že něco bude muset zůstat nedotažené. Ke vší překvapivosti je to nakonec samotný ústřední vztah, který doposud držel celý konstrukt pohromadě, v posledním aktu ale ustoupí do pozadí.

Není to však katastrofa, jen taková otevřenost některým filmům svědčí více, některým méně. Sorogoyenovo řešení je, že všichni jsou po náročném natáčení, proti němuž se spikly už i živly, tak vyčerpaní, že už nemají energii pokračovat ve vedení svých sporů a ono vysílení je nakonec samo pointou. Dává to konceptuální smysl, není to ale emocionálně zcela uspokojivé. Milovaný je přesto naštěstí tak strhující ve svém průběhu, že nejde o nic, co by mělo zážitek zcela znehodnotit. Pořád jde o titul, který jde jednoznačně doporučit.

foto/video: © KVIFF 2026

Milovaný
El ser querido
The Beloved
Španělsko 2026 135 min
Režie: Rodrigo Sorogoyen
Scénář: Isabel Peña, Rodrigo Sorogoyen
Kamera: Alejandro de Pablo
Hudba: Olivier Arson
Hrají: Javier Bardem, Victoria Luengo, Melina Matthews, Marina Foïs, Raúl Arévalo, Malena Villa, Raúl Prieto, Núria Prims, Miguel Garcés, Pepa Gracia
Střih: Alberto del Campo
Scénografie: Jose Tirado
Kostýmy: Saioa Lara
Casting: Paula Cámara, Arantza Vélez