Recenze: Queer seriál Filter je veřejnoprávní služba uplatněná pozitivním způsobem. Nic víc a nic méně

Na iVysílání České televize si už týden můžete pustit šestidílný seriál Filter, který je celkově kratší než Nolanova Odyssea. Není tedy důvod nedat šanci téhle životní odyseji šestnáctiletého queer kluka, kterému se svět sype na hlavu trochu okolnostmi a trochu jeho vlastní vinou.

Trochu se to sype

Matyáš (Antonio Šoposki) je šestnáctiletý kluk, který se nachází ve velmi zranitelném životním okamžiku – vybírá si střední školu a rozhoduje se mezi fádní, ale emocionálně bezpečnou hotelovkou a vzrušující, ale nejistou uměleckou školou. Do toho se plně sžívá se svou sexualitou. Coming out má sice už nějakou dobu za sebou, nicméně to neznamená, že má vyhráno.

Jako mnoho mladých queer lidí se potýká s „pasivně agresivními“ reakcemi své rodiny, která ho navenek přijala, přesto jeho směrem vysílá signály, že „není pozdě na to se ještě napravit“. Akutní nedostatek potenciálních partnerů pak mladé lidi vede k drastickým řešením, především hledání partnerů přes internet a „zaučování“ se u výrazně starších „skoro-predátorů“, jednoduše protože není nikdo jiný, u koho najít fyzickou blízkost. Proto každý rozbitý vztah s autenticky nalezeným vrstevníkem tak moc bolí, proto tak moc působí jako konec světa.

Ještě si k tomu připočtěte skutečnost, že Mattyho táta před lety zemřel a jeho máma (Martha Issová) právě zvažuje svatbu se svým partnerem, kterého nemá její syn v moc velké lásce. Toho je na jednoho člověka vskutku hodně a není divu, že Matyáš se začíná maličko sypat.

Hlavně užitečné

Filter následuje tradici načrtnutou hlavně projekty TBH či Vlastně se nic nestalo, v nichž Česká televize demonstruje snahu nenuceně edukativním tónem oslovit mladé lidi, pokrýt okrajové, kontroverzní či náročné téma a zároveň nabídnout quality TV produkt, jímž se může stanice reprezentovat na mezinárodních festivalech. To vše jsou velmi pochopitelné, potřebné a chvályhodné cíle, jež s sebou ale nesou řadu nástrah, jimž se všechny zmíněné projekty, Filter nevyjímaje, nedokážou tak úplně vyhnout. Shrnout je jde jako přemyšlenost, opatrnost, didaktičnost a povědomost (tedy pro publikum znalé zahraničních trendů).

Měli bychom ale zdůraznit to dobré, protože hodnota projektu je nakonec veskrze pozitivní. Šestatřicetiletý režisér a scenárista David Semler se snaží velmi citlivě a v konečném důsledku povzbudivě zpodobnit výzvy, jimž čelí nešťastný queer postpuberťák hledající své místo na světě. Podařilo se také najít silné herecké obsazení, především v hlavní roli, a angažovat schopný štáb, takže seriál vypadá dobře a plyne, jak má.

Určující vlastností pak je, že Filter se pohybuje na hraně realistického dramatu a edukativního materiálu. Jednak vůči mladým ohledně toho, jak se v podobných situacích chovat, ale také vůči širší veřejnosti, která se pořád ještě potřebuje ujišťovat o tom, že být queer je normální věc. Právě tady se dobré úmysly a z nich vyplývající snaha dávat si pozor na každé slovo poprvé projevují jako limitace. Filter si zkrátka nemůže dovolit být moc syrový, nepříjemný a riskantní, protože by si ho pak mohl někdo špatně vyložit, nebo si z něj vzít špatný příklad. Výčet událostí pak trochu připomíná seznam lekcí, které si scenáristé odškrtávají. Každý okamžik seriálu zkrátka působí jako ošetřený a schválený pěti odborníky.

Realistický gremlin

Z toho vyplývá i potřeba vše velmi doslovně pojmenovávat a vysvětlovat. Proto se vyprávění potýká třeba s typickou obtíží „filmového samotářství“, kdy hrdina má být introvert trpící nedostatkem kamarádů, ale tvůrci potřebují, aby pro publikum verbalizoval své vnitřní rozpoložení. Bez ustání ho tedy obklopuje skupinka blízkých kamarádů, jimž nemá problém svěřovat nejniternější tajemství. Během seriálu nenajdeme okamžik, kdy by Matty neměl podpůrnou síť, jakou by mu mohl závidět kdejaký extrovert. Až na to, že se s těmito kamarády baví výhradně o tom, jak nikoho nemá a nikdo mu nerozumí. Jediná chvíle, kdy to neplatí, je okamžik, kdy jsou na něj kamarádi zcela právem bezprostředně naštvaní za to, jak s nimi zacházel, což je v rámci vyprávění interval dlouhý nanejvýš několik dní.

Důležitým aspektem pak je, že Matyáš je realistický šestnáctiletý kluk. A to bohužel spíš ve zlém než v dobrém. Nemá v žádné míře vyvinutý smysl pro empatii a považuje se za absolutní střed světa – všechny a všechno vnímá jen skrze vlastní naplnění a spokojenost, což je u mladíků jeho věku normální. Postupné zjištění, že jiní lidé mají svůj život a vnitřní svět, který ho přesahuje, má nejblíž k evokaci autentické emoce a zkušenosti, nikoliv pouze k jejich katalogové ilustraci. A to v míře, kdy zamrzí, že se tomu seriál nevěnuje důsledněji, respektive že není právě o tom. Že se této ambivalenci nemůže plně podvolit, ale pouze ji zobrazuje jako další lekci.

Pointa, že Matty nemá problémy v kolektivu kvůli homofobii, ale protože to je nesnesitelný gremlin, by nebyla vůbec špatná. Seriál si ale z principu nemůže dovolit u toho zůstat, právě protože příliš inklinuje k edukativnímu módu, kdy každá postava a informace mají jasnou a někdy maličko křečovitou roli v modelové situaci. Filter nás vycvičuje k tomu, abychom ho četli jako reprezentanta širších společenských trendů, jeho pointa tedy nemůže snadno uhnout k dramatické individualitě závisící výhradně na osobní psychologii postavy. Musí přijít pohlavní nemoc a návod, jak v jejím případě správně postupovat. Je to jako by nás film naučil mluvit jedním jazykem a svou závěrečnou tezi napsal v úplně nové řeči.

Však víme, jak to je

Filter tedy zůstává veskrze normativním vyprávěním vycházejícím z velmi naivního optimismu. Učí své mladé publikum, že když člověk dodržuje zlaté pravidlo, má automaticky dobrou karmu. Jakmile se Matty naučí správně rozpoznávat a pojmenovávat problémy a začne se k druhým chovat dobře, všechno se urovná, dokonce i zpětně. Když prozře, všem se omluví a vůči každému udělá vstřícné gesto, takřka každý mu to automaticky oplatí stejnou mincí – jedná se o velmi přímočaré očekávání absolutní morální reciprocity. To se nakonec zdá být celým poselstvím. Jistě má smysl ho performovat před puberťáky, jimž je Filter určený. Ovšem s tím, že jako dospělí víme, že svět takhle doopravdy nefunguje.

Takže opět končíme u onoho veřejnoprávního limba. Filter se pohybuje právě na té nebezpečné hranici, kdy už evokuje filmová dramata festivalových parametrů, ve svém nitru jde ale pořád o reprezentativní plnění veřejné služby důsledně a velmi zodpovědně představující své téma. Pro taková díla existuje ve veřejném prostoru místo, dokonce jsou velmi důležitá. Je veskrze pozitivní, když Česká televize normalizuje tento typ seriálů a tento přístup ke zvoleným tématům. I když tu máme před sebou pořád trochu moc viditelný konstrukt.

foto/video: © Česká televize 2026

Filter
Česko, 2026, 2 h 34 min
Česká premiéra: 2. 9. 2026, Česká televize
Režie: David Semler
Scénář: David Semler
Kamera: Tomáš Frkal
Hudba: Šimon Holý
Hrají: Antonio Šoposki, Adam Buš, Iva Zahran, Daniel Šíp, Kryštof Hrda, Johana Kyselková, Vojtěch Franců, Julie Louthanová, Martha Issová, Simona Peková, Petr Lněnička, Štěpán Benoni, Ladislav Kolář, Hana Briešťanská, Natálie Řehořová, Michal Kern, Matyáš Chochola, Sophia Strunga, Anna Marie Veselá, Karel Dobrý
Produkce: Monika Effenbergerová, Jaroslav Sedláček
Střih: Rolando Garduňo
Zvuk: Pavel Bylinský, Juras Karaka
Scénografie: Marek Špitálský
Kostýmy: Linda Vondrášková