Jedna z nejvýznamnějších a nejoblíbenějších českých hereček, Jiřina Bohdalová, dnes slaví 95. narozeniny a se svou devadesátiletou kariérou jde dokonce o nejstarší aktivní herečku na světě. Ztvárnila stovky úloh ve filmu, televizi i na divadle, v rozhlase, dabingu či jako vypravěčka televizních večerníčků. V hereckém světě znamená pro Česko bez nadsázky tolik, co Karel Gott představoval v hudební branži.
Svou kariéru odstartovala jako malá holčička, k herectví ji systematicky směřovala její matka. První zapamatovatelnou roli ztvárnila ve filmu Madla zpívá Evropě, úplně první roli měla ve snímku Žižla a Pižla, který se ale nedochoval. V roce 1949 Bohdalová dokončila gymnázium a nějakou dobu působila jako učitelka v Ostravě. Mezitím se hlásila na DAMU, kam byla přijata až na třetí pokus.
Po absolutoriu jí nabídl angažmá Jan Werich v Městských divadlech pražských. Od padesátých let se pak herečka začíná objevovat na filmovém plátně. Prvním výrazným snímkem bylo její partneření s Jiřím Sovákem v socialistické komedii Král Králů. Do hvězdných výšin ji pak katapultovaly v šedesátých letech snímky Světáci a Na konci šedesátých let si zahrála s Radoslavem Brzobohatým v trezorovém snímku Ucho. V sedmdesátých letech byla její kariéra díky tomuto „přešlapu“ utlumena.
Výraznějším způsobem se ve filmu začala objevovat až v osmdesátých letech. Mezitím ale stále účinkovala v TV seriálech. Diváci si ji budou pamatovat zejména z Chalupářů, v té době také vznikly její legendární večerníčky Křemílek a Vochomůrka, Rákosníček či Malá čarodějnice. Stala se tak neodmyslitelnou vypravěčkou poetických animovaných skvostů výtvarníka a režiséra Zdeňka Smetany.
V osmdesátých letech se uplatnila především v komediálních rolích, seděly jí hřmotné ženy z lidu, ale dokázala ztvárnit i dámy z vyšší společnosti. Vždy ale svojí kreaci dávala humornou nadstavbu.
Po pádu komunismu na ni tvůrci rozhodně nezanevřeli. Rok 1993 byl pro její filmovou hru stěžejní. Film Jedna kočka za druhou o rázné Kláře, která má na starosti mladšího bratra odstartovala sérii v základu komediálních rolí s výrazným dramatickým přesahem. Nezapomenutelná je také její role drby v polistopadové televizní inscenaci Svědkyně, kde zazářila po boku Josefa Somra, Viktora Preisse a Veroniky Freimannové.
Tuto charakteristiku mísení dramatu s komedií v podstatě splňuje i oblíbená pohádka Nesmrtelná teta ze stejného roku, za kterou získala svého prvního Českého lva. Vynechat nemůžeme ani účast v minisérii podle románu Evy Kantůrkové Přítelkyně z domu smutku (1992), kde ztvárnila jednu ze spoluvězeňkyň Ivany Chýlkové. V roce 1995 pak naprosto excelovala v roli slabomyslné Fany, která jí vynesla další lví sošku.
Celé období devadesátých let nadále účinkovala v televizních filmech, seriálech a pohádkách. Na plátnech kin se ale objevovala spíše sporadicky. Významným filmovým návratem je smutná komedie Vrásky z lásky, kde se po letech objevila po boku bývalého manžela Radoslava Brzobohatého, se kterým kvůli rozchodu dlouhá léta nemluvila.
Velkou popularitu jí v televizi přineslo i moderování zábavného pořadu Televarieté, v němž účinkovala s Vladimírem Dvořákem. Bohdalová ale platí taky za významnou divadelní herečku. V Divadle na Vinohradech strávila 37 sezón (Kočičí hra, Dům na nebesích, Generálka).
Zatím posledním kino filmem, ve kterém se Bohdalová objevila, byla po covidu uvedená komedie Ireny Pavláskové Vánoční příběh. Ve filmu ztvárnila matku Karla Rodena.
V televizi mělo před dvěma lety premiéru drama Svatá režiséra Jiřího Stracha. Ve výrazné herecké kreaci vytvořila Bohdalová postavu bývalé vězenkyně v gulagu, která možná na besedách s veřejností nemluví tak úplně pravdu… Herečka se díky Svaté zároveň (neoficiálně) stala nejstarší herečkou na světě, která ztvárnila po devadesátce hlavní roli ve filmu.
V posledních letech se pak jako host objevovala v komediích Divadla na Jezerce, stále aktivně moderuje hobby pořad v televizi a narozeniny velkolepě oslavila s více než osmi sty hosty, včetně francouzského herce Gerarda Depardieua, v divadle Hybernia. Přejeme vše nejlepší!
Tenhle článek čerpá z důvěryhodných externích zdrojů, případně je naším společným dílem. Když se na něčem shodneme, schováme se prostě za redakci. A občas píšeme všichni dohromady. Tohle je jeden z těch případů.
foto/video: © Totalfilm Media, NFA, Česká televize, CinemArt © 2026
