Elio je další z filmů poslední doby, které se do kin dostávají po dlouhé a komplikované produkci. Pixar na něm začal pracovat už před pandemií, kdy po záplavě sequelů a spin-ofů slíbil, že studio kdysi proslulé originalitou a neotřelostí přijde opět se zcela novým příběhem. Dokáže jejich milá vesmírná pohádka kráčet ve stopách velikánů?
Smutný vládce Země
Inu, asi vás nepřekvapí, že Pixar zůstává natolik profesionální jednotkou, že je výsledek technicky špičkově animovanou pohádkou, na kterou můžete vzít v klidu své děti, vnoučata či mladší sourozence a mít jistotu, že v kině zažijí někdy smutných, někdy krásných, ale rozhodně příjemných 98 minut.
Příběh vypráví o titulním osiřelém chlapci, který se vypořádává s traumatem ze ztráty rodičů. V důsledku se fixuje na myšlenku, že ho unesou mimozemšťané a ve vesmíru najde konečně někoho, kdo ho ještě chce. Velmi tím trápí svou mladou tetu Olgu, pracující na vojenské základně, jejímž cílem je monitorovat pohyb vesmírného odpadu. Mladá vojačka dělá vše pro to, aby svému synovci nahradila jeho rodinu, ale Elio jí to nijak neulehčuje.
Po maléru, který malý uličník vyvede na její základě, zvažuje Olga, že ho bude muset poslat na internátní školu. Nejdříve tak činí na zkoušku, na dva prázdninové táborové týdny. A samozřejmě, že hned první den Elia doženou ufoni, jejichž pozornost na sebe strhnul, když dělal nepořádek u Olgy v práci. Elio se tedy rázem ocitá na vesmírné základně, kde se dozvídá, že je Země kandidátem na připojení ke startrekovsky znějící federaci vyspělých světů – chlapeček je pak považován za vůdce planety a podle jeho výkonu bude celá země posouzena. Domů je tedy vyslán Eliův klon a sám chlapec dostává improvizovaný úkol vyjednat mír s brutálním velitelem vesmírné flotily, která se právě na federaci chystá zaútočit.
Nápady, nápady a další nápady!
Už se nám to trochu zamotává, že? A to je přitom jen zjednodušené shrnutí, jež vynechává domácí Elliův problém s chlapci, kteří ho šikanují, i jeho přátelství se synem vesmírného dobyvatele, které má být emocionálním jádrem vyprávění. Jedná se nejspíš o důsledek dlouhého vývoje, během nějž přišlo hodně různých tvůrců s mnoha nápady. Tak tomu u animáků bývá často, nicméně v případě Elia se zdá, že se nikdo nebyl ochotný chopit se nůžek a vyházet ty prvky, které mají třeba samy o sobě slušný potenciál, ale jednoduše se nemohou vejít do 100 minut stopáže snímku.
Elio nemá moc příležitost dýchat. Nejednou se v něm Pixar pokouší rozjet trademarkové emocionálně nabyté montáže, které fungují izolovaně, jenže se v nich pracuje s nerozvinutými postavami či motivy. Nemají jak rezonovat, když jim ve zbytku stopáže byly věnované kumulativně jednotky minut času. Snaha všechny prvky nějak slepit dohromady celkově pokulhává – pojítkem příběhu je chlapec vydávající se za vůdce planety Země, což mimozemšťané nejsou schopní prokouknout. Při jejich vystupování, technologii a přístupu k informacím o lidech by však rozhodně měli chápat, že Elio je „mládě“. V jejich vlastních kulturách dokonce mají úplně stejná mláďata, s nimiž se setkáme. Způsob, jakým se příběh většinu stopáže odehrává okolo Elia, jenž je jen pasivním pasažérem dění, rovněž není příliš uspokojivý.
Pomyslete někdo na děti!
A pokud tu někdo začne argumentovat „filmem pro děti“, tak jistě, na tom něco je. U Úžasňáků ani Toy Story se ale k takovým výmluvám neuchylujeme, takže to zjevně jde i bez nich. Stačí se podívat na takového Lucu, kterého můžeme v tuhle chvíli považovat za zatím poslední výbornou Pixarovku – v něm najdeme mnoho podobných motivů o odloučení a nejistém dospívání, výsledek ale drží mnohem lépe pohromadě. Předně díky tomu, že film není tak přeplněný „věcmi.“
To z nás ale samozřejmě mluví dospělí, kteří se ještě nevzdali myšlenky, že Pixar tu je i pro ně. To holt u Elia neplatí, ne nad rámec několika popkulturních odkazů. Co se týče předškolních dětí a možná ještě dětí z prvního stupně, ty mohou najít v Eliovi zalíbení. Napojit se buď na emocionalitu, nebo humor jednotlivých scén a méně se starat o absenci koherentního příběhu.
Přitom i dospělý se může v tyto izolované okamžiky na chvíli zasnít, zapomenout na svět a vzpomenout na staré dobré časy Pixaru. Elio jako postava má velký potenciál a jeho bolest a sny, když mají šanci se projevit, jsou blízko k tomu, aby hluboce zasáhly. Na jejich plné využití by však bylo potřeba víc prostoru. Udělat si u Elia příjemný víkend s dětmi je přesto nápad, proti kterému nejde nic namítat – v tomto ohledu je Pixar stále v jasném nadstandardu.
-
Režie
-
Scénář
-
Animace
-
Český dabing
-
Hudba
Elio (2025)
Příběh o osiřelém chlapci, který hledá naději ve hvězdách, je velmi fajn, ale zdá se, že během dlouhého vývoje tvůrci nastřádali až moc nápadů. Pořád je ale výsledkem příjemná pohádka pro děti a jasný kandidát na víkendový výlet s celou rodinou.
Martin Svoboda, Totalfilm.cz
foto/video: Falcon © 2025
Elio
Animovaný / Dobrodružný / Komedie
USA, 2025, 98 min
Česká premiéra: 19. 6. 2025, Falcon
Režie: Adrian Molina, Madeline Sharafian, Domee Shi
Scénář: Julia Cho, Mark Hammer, Mike Jones, Adrian Molina
Hudba: Rob Simonsen
Hrají: Yonas Kibreab, Zoe Saldaña, Jameela Jamil, Brad Garrett, Shirley Henderson, Matthias Schweighöfer, Remy Edgerly, Young Dylan, Ana de la Reguera
Produkce: Mary Alice Drumm
Střih: Steve Bloom, Anna Wolitzky
Zvuk: Brian Chumney, Scott R. Lewis, Paul McGrath, Randy Thom
Scénografie: Harley Jessup
