Komedie Bláznivě, jež sleduje roj postaviček uvnitř hlav páru na prvním rande, byla v Česku poprvé k vidění na karlovarském festivalu a teď míří i do vašich kin. S režisérem Paolem Genovesem, který ve Varech snímek slavnostně uvedl, jsme si přímo na festivalu povídali. Co říká na podobnosti s animákem V hlavě, na něž publikum upozorňuje? A proč nikdy nepíše hercům role na tělo?
Od karlovarské projekce Bláznivě jsem se setkal s dvěma typy reakcí. Jedněm dal váš film přesně to, co chtěli, byl pro ně uvolněním v jinak těžké festivalové nabídce. Jiní si ale stěžovali na to, co takový typ produkce vůbec dělá na filmovém festivalu. Že to je přece jen nenáročný mainstream. Zdá se, že publikum je ohledně toho rozdělené – jak se vám v takovém prostředí tvoří?
Je jistě pravda, že filmy přijímané na festivaly musejí projít nějakým výběrem. Rozhodující otázkou by ale mělo být: „Jde o dobrý film?“ Ne „Jde o mainstream?“ ani „Jde o komedii?“. Když vymýšlím příběh, jde mi o to, aby byl dobrý. Nepřemýšlím, jestli jde, nebo nejde o střední proud.
Zkoušel jsem si během let různé žánry a můžu říct, že komedie patří k těm nejtěžším. V dramatu můžete být pozorovatel, ale v komedii musíte celé dění chápat a komentovat. Ať už komicky, nebo ironicky, nebo sarkasticky, musíte ale mít úhel pohledu a schopnost introspekce. Na festivalech, kam patří nejlepší filmy, jistě patří i komedie. Je pro mě velmi zvláštní, když se s komedií na filmovém festivalu zachází jako s výjimkou. Pro mě není film festivalový, nebo mainstreamový; ale dobrý, nebo špatný.
Karel Och vás představil jako jednoho z komerčně nejúspěšnějších italských režisérů. Jak se takový úspěch získá? Koncipujete filmy tak, aby uspěly u publika?
Myslím si, že jde o štěstí. Už můj první film byl velký úspěch. A pak ten druhý. Ani mě ale nenapadlo, že bych jimi chtěl nějak komerčně vyčníval, točil jsem je, protože pro mě šlo o zajímavé příběhy. A nejlepší, co se vám stane, když natočíte úspěšný film, a ještě lépe dva v řadě, je, že nadále jste svobodný. Žádný producent vám pak neřekne: „Tímhle si nejsem jistý, tohle točit nechci.“ Odkývnou vám prakticky cokoliv.
Úvod k filmu Bláznivě (Paolo Genovese, Karel Och)
Vaše filmy jsou často stále velmi produkčně úsporné. V případě Bláznivě tu máme deset herců ve třech místnostech – a to je vše.
To zkrátka proto, že tolik prostoru příběh potřeboval. Když jsem tu minule představoval svůj film Superhrdinové, mohl jste vidět, že vznikal na lokacích po celé Evropě od Kodaně po Milán – protože právě to se hodilo k vyprávění. Nejde tedy o to, že bych vymýšlel, jak ušetřit, nebo jak co nejvíc utratit, ale jak dát danému námětu tolik, kolik potřebuje.
Což vyplývá z toho, že pro mě leží těžiště celého projektu ve scénáři. Ten napíšu nejlíp, jak dovedu, a pak se postarám o to, abych to realizoval. A protože takové filmy jsou nevyhnutelně založené na dialozích, může se stát, že nepotřebují nic jiného než jednu dobře zvolenou místnost.
Jako mnoho jiných, i já jsem si všiml podobností s pixarovkou V hlavě. Tím spíš vzhledem k logu Disneyho na začátku titulků. Jedná se o náhodu?
Ten nápad jsem nosil v hlavě 25 let. A kdo zná detailně mojí tvorbu, ví, že jsem jeho prvky už použil – specificky v jedné z reklam na italskou televizní stanici před mnoha lety. Její koncept spočíval v tom, že v hlavě každého člověka je řada znesvářených figur, které se dohadují o tom, na co se dívat, přičemž ona stanice má něco pro každého. V jednom z mých raných filmů jsem pak měl v hlavách hrdinů dvě postavičky, které reprezentovaly vždy agresi a stud. Jde tedy o něco, s čím si pohrávám napříč tvorbou. Před šesti lety jsem se rozhodl napsat Bláznivě a nabídl ho Disneymu. Podobnost samozřejmě nikomu neunikla, ale shodli jsme se, že jde o dost odlišnou výchozí situaci, aby to mělo smysl.
Musí být poněkud otravné, že si teď leckdo myslí, že jste vykradl Pixar.
Myslí si to úplně všichni! Bohužel s tím nic nenadělám. Má to ale tu výhodu, že je námět lidem ihned povědomý a při sledování nepotřebují hodně dlouhou expozici, která by vysvětlovala, co se děje. Z tohohle hlediska jsem vlastně rád, že tu existuje tak popkulturně výrazný příběh, který publikum naučil se na další podobná vyprávění rychle naladit. Ušetřilo mi to kus práce a umožnilo mi to větší přirozenost a nenucenost.
Při sledování mě napadlo, jestli nebyl promarněný potenciál, že v hlavě muže není alespoň jedna ženská postavička a naopak.
Jistě, to byl jeden z nápadů, s nimiž jsem se na úplném začátku zabýval. Jedna z těch „možností prvního dne“ při psaní scénáře. Nakonec jsem od toho upustil. Je nepochybně pravda, že každý muž má ženskou stránku a každá žena mužskou, každý v různé míře a intenzitě. Nakonec mi ale přišlo nevhodné a neužitečné to reprezentovat specifickým tělesným tvarem. Onen opačný genderový prvek se lépe projevuje napříč jednotlivými postavičkami, než že by tam byla jedna jediná, která to má shrnout. Proto jsou nakonec uvnitř hlavy muže jen muži a naopak.
Vaše filmy jsou velmi herecké – jaký mají herci a herečky prostor improvizovat?
Jsem značně žárlivý scenárista. Jak říkám, dialog je pro mě vším, tudíž v naprosté většině případů trvám na tom, aby moje slova nebyla měněna. Neříkám, že jde o nejlepší text na světě, ale rozhodně jde o nejlepší, jakého jsem schopný. A pak chci, aby v takové podobě film i vznikl. Samozřejmě ale chápu potřebu herců hledat vlastní cestu k postavám a něčím je oživit. Můj přístup je ale takový, že tyhle věci se smí zkoušet nad rámec scénáře. Herec musí odehrát, co jsem napsal, a pak může přidat něco svého – jde tedy o doplnění, ne alternace. A ve střižně se pak rozhodneme, jestli onen přídavek stál za to.
Máte nějaký druhý pár očí, na které hodně dáte? Střihač, kameraman?
V první řadě je to můj dvorní kameraman Fabrizio Lucci, se kterým pracuji už dvacet let. Máme stejný smysl pro humor i drama – a taky pro film. Jsme na sebe skvěle napojení a skvěle se nám spolupracuje. Je tím prvním, s nímž řeším námět dalšího filmu. Tím prvním, komu posílám hrubý scénář. Consuelo Catucci, má střihačka, nesmírně chytrá osoba, je další neopomenutelný člověk. Pomáhá mi i s castingem.
Obecně platí, že toho vyslechnu mnoho od všech svých kolegů. Já jsem jako režisér nevyhnutelně konečná autorita, přijít ke mně s poznámkou ale může každý. Jistě věřím, že každý má čím přispět a vzájemná komunikace je důležitá.
Jak vybíráte herce a herečky? Pořádáte konkurzy? Oslovujete známé?
Jde o směsici obojího, důležité je ale pro mě zdůraznit, že nepíšu role na tělo. Při vzniku scénáře nemám nikdy na postavě přilepený konkrétní obličej. Když to děláte, riskujete, že ten herec bezděky postavu unese. Že ji smícháte s dalšími jeho slavnými rolemi a rozpadne se vám pod rukama. Postava musí mít plný tvar před tím, než je obsazena.
Říká se, že komedie je žánr extrémně navázaný na prostor a čas, vy jste ale s Naprostými cizinci a jejich padesáti mezinárodními verzemi tak trochu dokázal opak.
Mám rád, když má můj film téma, kterému jde univerzálně rozumět. Rozhodně najdeme zkušenosti, které sdílí skoro všichni lidi na světě. První láska. Bolest z rozchodu. Nejistota prvního setkání. S Naprostými cizinci jsme se trefili do doby, kdy se smartphony staly všudypřítomnými a už úplně každý, nejen mladí, chápal, jak moc tahle technologie ovlivňuje náš život. Tohle je pak věc, na kterou se soustředím. Neřeším regionální specifika ani konflikty. A těch pár nuancí rozdílnosti pak pokryjí lokální filmaři, kteří si ten univerzální námět vezmou a vloží do něj pár detailů. To nakonec může být případ i Bláznivě.
Ano, chtěl jsem poznamenat, že jde o projekt jako dělaný pro to, aby se ho opět chopily další evropské štáby.
Však už jsme v několika jednáních a se vznikem remaků počítám. Zatím ale chystáme především evropské premiéry originálu – už teď se chystáme na pěknou řádku trhů včetně českého.
Jak se jako žárlivý scenárista smiřujete s tím, když vaši práci předělávají jiní filmaři?
V případě Naprostých cizinců jsem dal ruce pryč i za cenu toho, že se někdy mohou lokální verze odkloňovat od zamýšleného vyznění víc, než by se mi líbilo. V případě Bláznivě budu nejspíš trvat na nějaké rovině kontroly, i když to ještě nemá jasné obrysy. Chápu, že je vždy nutné hledat kompromis mezi mým záměrem a místní kulturou.
Do kin snímek Bláznivě uvede Film Europe 4. září.
Martin Svoboda, původní obsah Totalfilm.cz
foto/video: Film Europe, Film Servis Festival Karlovy Vary, KVIFF.TV © 2025
