Po znepokojivém hororu Pahanhautoja se finská režisérka Hanna Bergholm vrací k unikátní kombinaci body horroru, rodinného dusna a nadpřirozené hrůzy. Její novinka Zrozen z temnoty se v českých kinech představí od 9. července.
Hrdiny filmu jsou Saga a její britský manžel Jon, kteří se s vidinou dokonalé rodiny stěhují do odlehlého domu hluboko ve finském lese. Po narození dítěte se ale vysněný návrat do míst, kde Saga prožila dětství, mění v noční můru. Všichni kolem ji uklidňují, že je všechno v pořádku, ona sama však cítí, že s jejím synem něco není tak, jak by mělo být. Manželství se pod tlakem prvního roku rodičovství začíná drolit a jedině Saga postupně tuší, jak děsivá může být pravda.
Vedle Seidi Haarly, známé z canneského vítěze Kupé č. 6, se v hlavní roli objevuje Rupert Grint, kterého si většina diváků stále spojuje hlavně se ságou Harry Potter. V posledních letech se výrazně posunul k temnějším a znepokojivějším rolím. Po seriálu Servant, antologii Kabinet kuriozit Guillerma del Tora nebo thrilleru Někdo klepe na dveře tak je evidentní, že mu temnější žánry sedí.
Mít děti je horor!
Podle Bergholm je její novinka v jádru o tom, jak hluboce a nepředvídatelně může narození potomka proměnit partnerský vztah. Inspiraci podle svých slov našla i ve vlastních zkušenostech s mateřstvím, v jeho složitých emocích a v otázce, jak milovat dítě, které neodpovídá představě bezproblémového, šťastného miminka. Právě tahle ošklivější a méně uhlazená stránka rodičovské lásky ji zajímala nejvíc.
Tvář dítěte má zůstat dlouho skrytá, aby divák sdílel Sagin pocit, že je něco strašně špatně, aniž by dokázal přesně pojmenovat co. K fyzické podobě hrůzy přitom nepomáhala jen digitální postprodukce, ve filmu se objevuje animatronická loutka, kterou vytvořil Gustav Hoegen, animatronický designér spojený mimo jiné se světy Star Wars a Jurského světa. Při natáčení ji ovládalo pět loutkářů.
Hororová rovina filmu ale má vyrůstat i ze severské mytologie. Bergholm inspirovaly staré představy o trollech žijících v lesích a ovládajících přírodu, ve filmu ale podle ní o jednoduché strašidlo z pohádky. Režisérka pracuje s myšlenkou, že lidé a trollové mohli být po generace propojeni a že v každém z nás možná zůstává kus něčeho divokého, společensky neuhlazeného a těžko přijatelného. Dítě se tak stává zrcadlem odlišnosti, kterou matka postupně začíná rozpoznávat i sama v sobě.
Instantní klasika?
Soudě podle první ukázky výsledek může připomenout tvorbu Davida Cronenberga, Larse von Triera nebo Ariho Astera. Světovou premiéru si film již odbyl v hlavní soutěži letošního Berlinale, kde patřil k titulům, které publikum spíš rozdělují, než aby nabízely pohodlně čitelný hororový zážitek. Část kritiků oceňuje režisérčinu vizuální jistotu, výkon Seidi Haarly, práci s mateřskou úzkostí, severskou mytologií i černým humorem; jiní naopak upozorňují, že po výrazném debutu Pahanhautoja působí novinka méně subtilně. I tahle rozpolcenost ale k filmu o dítěti, mateřské lásce a hrůze z odlišnosti vlastně sedí. V kinech si svůj názor uděláme od 9. července.
Nepříliš kritický divák z povolání. Vystudoval mediální management v Praze a v Lipsku, věnoval se marketingu a produkci. Přes práci pro kina a distribuční společnost nakonec zapustil kořeny v Totalfilmu, kde řídí tvorbu obsahu a kreativu a moderuje podcast.
foto/video: © CinemArt 2026
