Britský režisér Guy Ritchie si svými dvěma prvními kultovními filmy z přelomu století Sbal prachy a vypadni a Podfu(c)k rychle vytvořil kultovní pozici a jeho krátké manželství s Madonnou z něj udělalo vděčnou tvář pro mediální mainstream. Od té doby se s různou úrovní úspěchu snaží zopakovat tento raný zásah. V minulé dekádě přesvědčil kritiky nejvíc válečným Poutem a komerčně si hodně přilepšil disneyovským Aladdinem, v němž ale při plnění zakázky neměl moc příležitostí se předvést. Většina jeho filmů prošla bez povšimnutí. Kam se zařadí Šedá zóna?
Trochu právnička, trochu velitelka armády
Rachel (Eiza González) by se vám představila jako „právnička“, i když takový pojem je pro ni spíš eufemismem. Přijímá zakázku od manažerky v nadnárodním korporátu (Rosamund Pike), podle níž má vymoct miliardový dluh/krádež, jíž se dopustil nekalý podnikatel/mafián Salazar (Carlos Bardem). K tomu využívá řadu právnických kliček, v jejichž důsledku postupně soud zabavuje Salazarův majetek a nutí ho k tomu, aby si sedl k vyjednávacímu stolu.
Nekalému miliardáři zvyklému na to, že se realita ohýbá jeho přáním, se nic z toho ani za mák nezamlouvá a Rachel moc dobře ví, že může čekat odpor ve všech možných podobách. Proto má pod palcem šestičlenný tým na smrt věrných žoldáků, v jehož čele stojí dvojice Sid a Bronco (Henry Cavill, Jake Gyllenhaal). Když jde situace podle plánu, sem tam rozmístí po nepřátelských kancelářích pár štěnic a mají padla. Když podle plánu nejde, stávají se smrtící silou, jejíž jediným cílem je Rachel ochránit.
Salazar, operující na malém španělském ostrově, kde ovládá vše od místní policie po malou soukromou armádu, rád vyjednává na domovské půdě. Odvážná právnička a její tým tedy musí přímo do jámy lvové, kde počítají s tím, že všichni a všechno slouží k jejich polapení či likvidaci kdykoliv, kdy padouch vydá rozkaz.
Ukradni vlastní život
O Šedé zóně se často mluví jako o heistu, tedy jako o loupežním filmu, v němž sledujeme partu lidí nejprve připravit a nakonec provést brilantní plán. Ritchie, který film nejen zrežíroval, ale i napsal, si tu trochu hraje s našimi očekáváními, protože naši hrdinové se nikam nechystají komplikovaně vloupat a ukradnout svému nepříteli kufr s penězi – k tomuto aktu musí dojít legálně, z jeho vlastní vůle. Prvky heistu směřují k plánům útěku pro momenty, kdy Salazar mezi oficiálními jednáními s Rachel vysílá své muže, aby ji umlčeli.
Tým přijíždí na ostrov s předstihem, než o tom místní boss ví, důkladně zkoumají terén, připravují pasti, trénují reakční schopnosti místních obranných jednotek, studují mapu, na každé vhodné místo si schovávají vhodný dopravní prostředek od motorky přes čtyřkolku až po vrtulník. Při tom všem nás doprovází hlasy postav, které přesně podle žánrových zvyklostí celý mechanismus příprav popisují a vysvětlují.
Šedá zóna je enormně čistý film. Žádné dlouhé osobní scény, které by dávaly postavám do vínku vnitřní konflikty. Žádné cesty k morálním poznáním ani dvířka otevřená ke společenské alegorii. Ritchie jen velmi rychle načrtne obraz mladé ženy, jež chce světu dokázat, že na to má. A jejích dvou věrných ochránců, kteří toho mají nemálo za sebou a nyní se zcela fixovali na její ochranu. Cavill a Gyllenhaal mají na základě strohých interakcí za pochodu úžasnou chemii. Z typického akčního normálu vyčnívá jen, že z filmu není zcela jasné, jestli jsou Sid a Bronco ve vzájemném vztahu, nebo o tom jen hodně rádi a hodně často vtipkují.
Ano, to je všechno
Nad tím ale nemá větší smysl se pozastavovat, stejně jako nad ničím dalším. Snímek se svými úspornými 97 minutami žene kupředu a s radostí představuje všechny hračky, s nimiž si smí hrát. Podle reakcí na internetu i v samotném kině se zdá, že ne každý tento přístup vítá. Snímek působí se svou tvrdohlavou úsporností na mnohé „nehotově“ a prázdně. Když spustily závěrečné titulky doslova pár vteřin poté, co celá akce skončila, jeden z diváků slyšitelně zalapal po dechu: „Počkej, to je všechno?“
Za nás je ale právě tohle tou nejvíc osvěžující a přínosnou vlastností celého filmu. V typickém mainstreamu jsme se naučili očekávat určité náležitosti, které mají dodat vyprávění iluzi hloubky a postavám zdání rozměru. Když se nad tím ale zamyslíme, jedná se o neustále se opakující, rutinní prvky, které nenesou samy o sobě žádnou hodnotu. Zvykli jsme si však na ně ve zdání, že je film potřebuje, aby držel pohromadě. Jakési povinné dramaturgické zastávky.
Zrovna včera jsme se tu rozplývali nad tím, jak skvělý zážitek nabídl Steven Spielberg ve Dni odhalení, přestože podobné náležitosti sám ignoruje. Činí tak jiným způsobem než Ritchie, ale princip je stejný: Sebevědomý režisér necítí potřebu dělat věci tak, jak se dělat musí. Guy je samozřejmě jiná liga než Steven, Šedá zóna ale vykazuje stejnou vůli soustředit se jen na to, co režiséra doopravdy zajímá a co chce ve filmu mít. S tím, že prázdná místa si publikum může doplnit na základě několika náznaků.
Šedá zóna je tedy soudržný, ucelený heist zážitek se sympatickými herci, v němž je vše na svém místě. Jistě se tu nepřepisují dějiny žánru a nikdy nejsme zcela uneseni a vyvedeni z míry, jde ale o setsakra poctivě odvedenou práci. Pokud budete chápat, do čeho jdete, můžete si tuhle srandu dost dobře užít bez jakékoliv zbytečné zátěže.
-
Režie
-
Scénář
-
Kamera
-
Herci
-
Hudba
Šedá zóna (2026)
Guy Ritchie tu dosáhl absolutní čistoty své formy. Akční heist, v němž není scéna navíc, může svou úsporností až zaskočit – jako by v něm něco chybělo. Opravdu si ale chcete s řidičem povídat o blbostech jen proto, že mu to nakázaly firemní směrnice? Není lepší, když vás prostě v klidu doveze na místo určení?
Absolvent žurnalistiky na FSV Univerzity Karlovy a filmový publicista prověřený několika médii. Spíš než číselné hodnocení u filmu rád hledá a nabízí cesty, jak jej číst. Každý snímek podle něj má hodnotu v rámci svých vlastních pravidel.
foto/video: © Vertical Ent. 2026
Šedá zóna
In the Grey více
USA / Velká Británie, 2026, 97 min
Česká premiéra: 11. 6. 2026, Vertical Ent.
Režie: Guy Ritchie
Scénář: Guy Ritchie
Kamera: Ed Wild
Hudba: Christopher Benstead
Hrají: Henry Cavill, Jake Gyllenhaal, Eiza González, Carlos Bardem, Michael Vu, Fisher Stevens, Rosamund Pike, Kojo Attah, Jason Wong, Emmett J. Scanlan
Produkce: Ivan Atkinson, Dave Caplan, John Friedberg, Guy Ritchie
Střih: Martin Walsh
Zvuk: Dominic Gibbs, Simon Hayes, William Miller
Scénografie: Martyn John, Fiona Gavin, Florian Müller
Masky: Mamen Peña
Kostýmy: Loulou Bontemps
