V Praze natáčená nová adaptace videoherní klasiky Resident Evil se konečně dostává do kin. Režisér Zach Cregger si sice stihl znepřátelit ty nejhlasitější gamery, a to ještě před tím, než jeho film viděli, ale tím se nenechte zmást. Máme tu před sebou jednu z nejlepších adaptací her, jejíž tvůrci velmi dobře chápou zdrojový materiál.

Jen rychlá zajížďka
Bryan (Austin Abrams) je kurýr, i když ne jen tak ledajaký – místo pizzy vám přiveze játra, ledviny, srdce… Převážet orgány k transplantaci nese mnohé nástrahy, ale také výhody, například slušný finanční bonus, když na stole přistane nějaká rychlovka. Jako se děje právě nyní, když musí během vánice odvézt do nemocnice uprostřed vedlejšího Raccoon City urgentní zapečetěnou zásilku.
Při cestě se pouští do nepříjemného telefonátu s přítelkyní, s níž řeší, jestli by si měla nechat dítě, nebo jít na potrat. Odmítá vyjádřit jasné stanovisko a rozhodnutí nechává na ní, což se nesetkává s reakcí tak vděčnou, jak asi doufal. Nejde totiž ani tak o gesto jeho velkorysosti, jako spíš vlastní nerozhodnost, což partnerka moc dobře ví. Zatímco konverzace zintenzivňuje stejně jako námraza na silnici, z lesa se zjevuje silueta, která končí pod Bryanovými koly. Jak správně tušíte, když jde mladý muž zkontrolovat situaci, na silnici nic nenachází, tedy krom stop vedoucích do neproniknutelné tmy.
Tato scéna by snadno mohla otevřít některý z dílů milované videoherní série Resident Evil. Režisér a scenárista Zach Cregger maximálně střízlivě a efektivně nastiňuje situaci, aby hráčům nezbývalo než položit ruce na klávesnici či se chopit ovladače a spustit své dobrodružství. Film samozřejmě tenhle typ manuálního vstupu postrádá, což bylo vždy kamenem úrazu videoherních adaptací. Tvůrci se v nich soustředí většinou na audiovizuální podobu předlohy nebo prvky jejího narativu, přičemž ani na jednom z toho videoherní zážitek nestojí. Ten stojí, inu, na hraní. Za jednu z nejlepších videoherních adaptací považujeme tematicky blízké Last of Us – především proto, že sama videohra ve velké míře imituje postupy kinematografie, takže je pak snadné jedna ku jedné zážitek rekapitulovat.

O čem je videohra
Bylo opravdu smutné sledovat, jak samozvaní fanoušci Resident Evilu zacházeli s Creggerem dávno před premiérou, čistě na základě pár záběrů a mnoha davových halucinací. A to v míře, že režisér už se veřejně zařekl, že nejenže nenatočí pokračování, ale ani žádný další film adaptující existující brand. Jak dosvědčují jeho návštěvy náhodných pražských projekcí Hodiny zmizení, které podstupoval během natáčení Resident Evilu, Cregger se od publika na rozdíl od mnoha svých kolegů v nejmenším neizoluje, právě naopak ho vyhledává. Toxicita internetového fandomu pitvajícího každý záběr traileru a hledajícího záminky k nespokojenosti se ho tedy nepřekvapivě hluboce dotkla. Možná by měl mít silnější hroší kůži, ale zároveň ho lze chápat.
Je to tím absurdnější, když máme výsledek jeho snahy konečně za sebou a můžeme říct, že snad žádný film doposud tak plně a promyšleně svých 89 minut stopáže neodevzdal studii a aplikaci postupů, které činí hraní Resident Evilu zábavným a nezapomenutelným. Nebudeme tu házet špínu na sérii s Millou Jovovich, vždyť nám dala pár zábavných brakových kousků. Jednalo se však o typický případ přejímání povědomých rekvizit, jejichž prostřednictvím se rozjíždí typická filmová akční série. Cregger buduje svůj příběh od podlahy tak, aby replikoval pocity z hraní v jejich mechanické podstatě.
Úvodní scény, když se Bryan po prvním střetu se zombie dostává do opuštěné usedlosti, připomínají i první díly série v jejich izolovanosti, metodickém prozkoumávání prostor a především prohlížení každé zásuvky ve snaze nalézt náboje. Způsob, jakým hrdina neustále kontroluje, kolik má přesně nábojů, je skvělým odkazem hry, v níž je střelivo nejcennější a vždy docházející komoditou. Jak se pak přibližujeme k Raccoon City a nemocnici v jeho středu, zvětšuje se i měřítko a zrychluje akce, stejně jako se vyvíjela i herní série. Ne že by se Cregger pokoušel pokrýt každý její aspekt, vynechává hlavně excentričtější momenty pozdních dílů. Měřítko většiny levelů, tedy scén, je komornější než novější díly herní série.

To jsem přece já!
A pak je tu Bryan. Austin Abrams je nezpochybnitelný sympaťák, umíme si přesto představit, že jeho rostoucí potřeba vše vulgárně či shazovačně komentovat bude někomu připadat otravná. Přesto platí, že i zde tvůrci kopírují herní postupy, kdy designéři navádí hráče potřebným směrem tak, že si hrdina sám pro sebe něco mumlá.
Bryan má navíc určitou meta-úlohu. Jeho průpovídky často připomínají slova, jimiž může hráč sám sebe povzbuzovat, divit se nebo projevovat frustraci z opakovaného selhávání. Přičemž selhání je pro Bryana jako civilistu, který ani neumí ovládat zbraně, běžné. Na jeho straně stojí selský rozum, nikoliv uvažování vojáka, a stejně jako každý hráč je jeho tendencí otevřít každý šuplík, nahlédnout do každého rohu. A samozřejmě, že se ve snaze „jít dál“ ani na okamžik nezastaví, nehledě na cokoliv šíleného, co potkává.
I díky jeho chování má Resident Evil komediální nádech, což přesto Creggerovi nebrání vystavět strašidelné scény plné funkčních lekaček a přesvědčivého designu monster. Pokud někdo ke snímku přistoupí víc s filmovou zkušeností než videoherní, bude jistě nacházet inspiraci designu monster především u Carpenterovy Věci.

Film má včetně titulků 89 minut, přesto působí výsledek zcela plnohodnotným dojmem. Tempo se nejeví uspěchaně ani kompromisně, čímž se Cregger maličko vysmívá všem svým kolegům, kteří neumí strašit pod dvě hodiny s výmluvou na to, že jinak se nedá vybudovat atmosféra. Pomáhá mu, že se opravdu nesnaží „o něčem být“.
Nosná metafora existuje – Bryanův strach ze změny, kterou přináší rodičovství, se manifestuje brutální přeměnou celého světa okolo něj. A jedna z nejpůsobivějších scén se odehrává uprostřed zmutovaného porodního oddělení. Jedná se však jen o hrubý náčrt tématu, s nímž se Cregger zvlášť netrápí. A nám to nějak zvlášť nevadí, i když promyšlenější tečce bychom se rovněž nebránili. Přece jenom tu ale máme film, který svou zápletku nastínil jedním telefonátem a okamžitě vyslal hrdinu do akce, tak bychom se neměli divit.
-
Režie
-
Scénář
-
Kamera
-
Herci
-
Hudba
Resident Evil (2026)
89 minut čisté filmařské radosti a hravosti. Austin Abrams se profiluje jako přední hollywoodský sympaťák a Zach Cregger stvrzuje svojí pozici hračičky, jehož blbnutí sice nikam nevede, ale to neznamená, že není velká zábava u toho být.
Absolvent žurnalistiky na FSV Univerzity Karlovy a filmový publicista prověřený několika médii. Spíš než číselné hodnocení u filmu rád hledá a nabízí cesty, jak jej číst. Každý snímek podle něj má hodnotu v rámci svých vlastních pravidel.
foto/video: © Falcon 2026
Resident Evil
USA, 2026, 90 min
Česká premiéra: 17. 9. 2026
Režie: Zach Cregger
Scénář: Zach Cregger, Shay Hatten
Kamera: Dariusz Wolski![]()
Hudba: Hays Holladay, Ryan Holladay
Hrají: Austin Abrams, Paul Walter Hauser, Zach Cherry, Johnno Wilson, Kali Reis, Karel Dobrý
Produkce: Robert Kulzer, Zach Cregger, Roy Lee, Miri Yoon, Carter Swan
Střih: Joe Murphy
Zvuk: Viktor Prášil, Beau Borders, Ken McGill
Scénografie: Tom Hammock
Masky: Lada Bímová, Klára Čapková, Jakub Gründler
Kostýmy: Caroline Fahrer























