Pedro Almodóvar se vedle Paola Sorrentina vypracoval na pozici předního miláčka všech snobů. Toho režiséra, na jehož nové filmy vyráží lidé, kteří se o kinematografii moc nezajímají, příliš jí nerozumí a rozhodně v ní nestojí o nic nového a nepříjemného, ale chtějí dát přesto najevo svůj vkus a nadřazenost. Tím automaticky neříkáme, že Almodóvar či jeho filmy jsou snobské, jen že taková je jejich role. A Pedro není slepý, moc dobře si tuhle pozici uvědomuje. Zdá se, že mimo jiných věcí si z toho jeho novinka Hořké svátky dělá i z toho legraci.
Píšu o filmu o psaní o psaní
Raúl (Leonardo Sbaraglia) je filmový režisér v pozdním středním věku, který posledních pět let žije v autorském bloku. Zvenčí byste to možná ani neřekli – vydal dvě úspěšné knihy, natočil dokument a objíždí prestižní akce, na nichž přebírá ceny a pobírá finanční odměny. Po čemkoliv, co udělá, okamžitě skočí přední distributoři, aby se přiživili na jeho pověsti, protože má pověst a pozicí… inu… srovnatelnou s tou Almodóvarovou.
Pro mnohé by šlo o příjemný brzký důchod a možnost sklízet plody své práce. Tím spíš, že jeho o patnáct let mladší partner Santi (Quim Gutiérrez) je vždy dostupný, ale nikdy žádostivý. Raúl ale není typem člověka a tvůrce, který by se spokojil s pozlacenou klecí vlastní výroby. Tlačí se tedy k rozepsání nového scénáře, díky němuž se vrátí do hry.
A tak pod jeho rukama ožívá Elsa (Bárbara Lennie), úspěšná komerční režisérka, jež se zatím prosadila hlavně natáčením reklam. To jí vyneslo slušné peníze i respekt v branži, ne ale štěstí. To hledá ve snu napsat a realizovat po hodně dlouhé době opravdový scénář celovečerního filmu. Právě se navíc ocitá v těžkém životním období – uběhl rok od smrti její matky, o níž si zatím nedovolila moc niterně přemýšlet a prázdné místo zaplňuje workoholismem.
Osobní tragédii a pracovnímu nasazení navzdory ale žije Elsa poměrně nevzrušivý život, o čem tedy psát? Její partner Bonifacio (Patrick Criado) má sice zajímavé povolání, je hasič ve dne a striptér večer, ale z toho pro ni žádné zajímavé drama nikdy nevyplynulo. Je až moc ideální, až moc perfektní. A tak se Elsa stává zlodějkou životů, kdy na papír kopíruje příběhy lidí okolo sebe, kteří zažívají opravdová trápení. A hádejte, co zatím dělá o stupeň váš Raúl!
Melodramatické Inception
Hořké svátky z pozice spisovatelského Inception studují patologie, obsese, malichernosti a projekce provázející život úspěšného umělce, který v důsledku svého úspěchu ztrácí schopnost tvořit věci, které by sám považoval za hodnotné. Tvůrčí činnost by podle běžného přesvědčení měla vést k obnažení a pochopení sebe sama, v případě Raúla je ale účinek opačný – jeho psaní mu nyní umožňuje hlavně procvičovat se v mentální gymnastice, racionalizaci a neutralizaci problémů, jejichž řešení tak mizí v nedohlednu.
A pak je tu „spotřebovánání lidí“ formou kopírování příběhů svého okolí. Zrovna nedávno jsme chválili jedno z vedlejších témat seriálu Monyová, kdy autorka poněkud bezohledně otiskuje své blízké na papír bez jejich svolení a často přes jejich zjevnou nespokojenost. Seriál ale důrazněji rozváděl své ústřední téma domácího násilí, na tento vedlejší prvek tedy neměl mnoho prostoru. Je tedy velká náhoda a štěstí, že se záhy shodou okolností objevuje dílo, jež právě tento zajímavý prvek rozvádí na skoro dvou hodinách své stopáže.
Důsledkem toho však také je, že velkou část filmu sledujeme příběh, který velmi vědomě není dobrý. Protože Raúl tápe, Elsina cesta zahrnuje takřka všechny scenáristické chyby, jež bychom si přečetli v začátečnické příručce. Postavy přicházejí a odcházejí bez ladu a skladu a odnášení si s sebou i své motivy, jež zůstávají nevyřešeny. Pokud pochybujete, že jde o záměr, vězte, že Almodóvar nechá těsně před koncem na scénu nakráčet Raúlovu bývalou asistentku Mónicu (Aitana Sánchez-Gijón), která jeho textu pořádně vyčiní. Zatímco je naštvaná za vykradení vlastních traumat, nedrží se tedy zpátky a vytkne všechny výše zmíněné výtky a ještě nějaké navíc.
Vytvořte si vlastní zábavu!
Menší režisér než Almodóvar by jistě zatáhl příběh v příběhu směrem k většímu stylistickému excesu, možná dokonce k parodii. Snažil by se jednotlivé roviny jasně stylisticky oddělit. Zkrátka by se snažil využít námět na maximum, a tím se zároveň zavděčit publiku řadou gagů, které se vyloženě nabízejí. Almodóvar ale miluje svou melodramatickou apatii a nehodlá se jí vzdát. Obě roviny vyprávění jsou tedy stylisticky prakticky identické a přestože se na Elsině rovině jistě existuje řada náznaků humorné manýry, Pedro v tomto ohledu nezachází zvlášť daleko.
Velkou část jeho filmu tedy zaplňuje záměrně mizerný film, ale ne zábavně přehnaným způsobem. Nýbrž takovým, který nám umožňuje zcela vážně psychoanalyzovat Raúla a hledat důvody, proč volí na vypořádávání se se svými problémy tyto posuny od reality. A proč nechá Elsu činit její posuny. Koncepčně je to nesmírně zábavné a vzrušující, musíme ale v první řadě přistoupit na to, že se k této zábavě musíme dopracovat sami, prakticky bez jakýchkoliv atrakcí v samotném filmu.
Hořké svátky na MFF Karlovy Vary:
pá – 3. 7. v 16:00 Městské divadlo
ne – 5. 7. v 22:00 Pupp
st – 8. 7. v 22:00 Městské divadlo
so – 11. 7. v 19:00 Císařské lázně
Trpělivost a nálada každého v publiku pak bude jistě variabilní. Kdo se konceptu zcela oddá, bude nadšený. Kdo ne, zůstane u vlastně celkem pochopitelného brblání. Přestože v kontextu díla dávají Almodóvarova rozhodnutí logický smysl, stěží bychom se na něj zlobili, kdyby zvolil výraznější stylizaci a dynamičtější přístup ke svému námětu. Hořké svátky vlastně hodně spoléhají na reputaci svého tvůrce, která nás tlačí k tomu trávit s jeho prací víc času a hledat v ní hlubší hodnotu. Což je legrační vhledem k tomu, že tomuto principu se samotný film vysmívá. Nicméně i přesto, že tím riskujeme snobství, to u nás Almodóvarovi z velké části prošlo.
-
Režie
-
Scénář
-
Kamera
-
Herci
-
Hudba
Hořké svátky (2026)
Almodóvar už nějaký čas vykazuje známky absolutní filmařské sobeckosti, kdy experimentuje způsobem, jímž skoro programově antagonizuje nemalou část publika. Zde realizuje scénář, o kterém si nakonec samy postavy řeknou, že není dost dobrý. Unesete to? Kdo má rád podobně odvážné kejkle, přijde si ale rozhodně na své.
Absolvent žurnalistiky na FSV Univerzity Karlovy a filmový publicista prověřený několika médii. Spíš než číselné hodnocení u filmu rád hledá a nabízí cesty, jak jej číst. Každý snímek podle něj má hodnotu v rámci svých vlastních pravidel.
foto/video: © KVIFF 2026
Hořké svátky
Amarga Navidad
Bitter Christmas
Španělsko, 2026, 111 min
Česká premiéra: 6. 8. 2026, Ae
rofilms
Režie: Pedro Almodóvar
Scénář: Pedro Almodóvar
Kamera: Pau Esteve Birba
Hudba: Alberto Iglesias
Hrají: Bárbara Lennie, Leonardo Sbaraglia, Aitana Sánchez-Gijón, Patrick Criado, Victoria Luengo, Milena Smit, Quim Gutiérrez, Carmen Machi, Rossy de Palma
Produkce: Agustín Almodóvar
Střih: Teresa Font
Zvuk: Valeria Arcieri, Marc Orts
Scénografie: Antxón Gómez, Isabel Peinado
Masky: Ana López-Puigcerver
Kostýmy: Paco Delgado
