První dojmy: Táta má šanci stát se tím nejlepším na TV Prima. Začíná zločinem, zobrazuje ale mnohem víc

Televize Prima není známá záběrem na institucionální kvalitu. To nemyslíme nutně jako negativní kritiku, jen je nepopiratelné, že z trojice velkých tuzemských stanic u ní zaznamenáváme nejméně ambice k tvorbě toho typu produkce, jemuž se věnují kritici a má potenciál přesáhnout kontext určeného vysílacího okna. Produkčka Barletta se pak vyznačuje snahou hledat spojnice mezi komercí a uměním, pokouší se identifikovat trendy na poli širokého i festivalového mainstreamu a uplatňovat je v českém kontextu. Jedním z nejvýraznějších jejích počinů poslední doby je triptych trilogií Iveta nebo filmový Úsvit. Nyní spojila sílu právě s Primou a připravila pro ni šestidílnou sérii Táta, kterou nyní musíme vychválit, jak to jen jde, aby se stanice cítila motivovaná v tomto směru pokračovat. Alespoň na základě prvních dvou dílů, které jsou k vidění na Finále Plzeň, jsme totiž velmi spokojení.

Tohle už jsme viděli. Ale ne tak dobře

Režisér a scenárista Michal Samir tentokrát nepřišel s komplexním nebo překvapivým námětem – vlastně si vybral jeden z nejtypičtějších, jaké si jde představit. Rozhodl se podle skutečné události natočit kriminálku o zprvu nepochopitelné smrti mladíka (František Sládek), nahlíženou především z úhlu pohledu jeho otce (David Novotný).

Není nová tendence krimi humanizovat a hledat v něm větší emocionální hodnotu než čisté žánrové uspokojení. Zdůraznění emocionálního a psychologického dopadu násilí na pozůstalé, či zpřítomnění oběti jako člověka z masa a kostí, jehož utrpení existuje i mimo kontext vzrušující podívané, s tím vším se autoři vypořádávají už poměrně dlouhou dobu. To vše jsou nakonec motivace stojící i za vznikem Twin Peaks, považovaného za jeden z nejlepších televizních seriálů všech dob.

Táta tedy vstupuje do zdánlivě zcela probádané řeky, přesto se mu daří působit svěže a smysluplně. A to dokonce i bez surreálných a dekonstruktivních prvků, s nimiž si vypomáhali Lynch s Frostem. Nabízí relativně střídmou a stylisticky ukázněnou podívanou, která vystupuje o řád nad produkcí TV Prima, jež většinou upřednostňuje hlasitější typ obsahu.

Kriminálka bez okrajů

Samir kráčí na velmi ostré hraně, kdy Táta pořád působí jako vypravěčský rébus, který máme jako publikum v průběhu vyprávění rozluštit. Ve chvíli, kdy je naše mysl zaměstnaná tímto zodpovídáním otázek, je přitom velmi snadné, aby se dílo stalo chladným mechanismem, jehož funkčnost máme racionálně pochopit, a abychom tak učinili, odsouváme stranou empatii a emocionalitu. V takovou chvíli mizí lidskost obětí i jejich bolest a zůstává čistá žánrová radost. Na tom samozřejmě není nic principiálně špatného – mnoho skvělých klasických kriminálek od Columba po Agathu Christie prakticky eliminuje lidskou bolest. Přesto může mít člověk při intenzivnějším střetu s žánrem pocit určité otupělosti a apatie.

V případě Táty ale onen předložený rébus přirozeně překračuje do dramatu. Kdo přesně neproblémového Daniela zavraždil a proč? Měl snad mladík nějaké tajemství, nebo se připletl ve špatnou chvíli na špatné místo? Nebo si snad vzal život sám? Mohl jeho táta něco dělat, odhalit nějaký problém včas? Jaký je Jaroslav člověk a jak prostředí, v němž děti vychovává, ovlivňuje jeho a jeho děti? Otázky jsou stále osobnější a lidštější a postupně opouštějí hranice typické televizní krimi. Není zde ostrá dělící čára mezi vyšetřováním a osobní rovinou.

Táta je, alespoň v prvních dvou epizodách, pořád kriminálka, nikoliv pouze „drama, ve kterém se odehraje zločin“, nicméně je kriminálkou bez vyznačených okrajů. Vlastně to zní velmi samozřejmě, když se to pojmenuje, ale praxe nám ukazuje opak. Už způsob, jakým se v první epizodě daří evokovat zájem o mladého Daniela, není vůbec samozřejmý, tím spíš, že od prvního okamžiku víme, že zemře, což nám jeho otec v úvodní scéně oznamuje. Přesto se nestává jen obětí, vnímáme ho jako plnohodnotného člověka, jehož smrt pak působí opravdu zdrcujícím dojmem – vidíme před očima umírat potenciál lidského života. Zase: Zní to samozřejmě, ale až při sledování člověku dojde, že to málokdy vidí zpracované tak přesvědčivě.

Kudy teď?

Řemeslná stránka je, jako u Barletty vždy, na nadstandardní úrovni. Vizuální identita filmu sice nedosahuje excesů Ivety a nemá jasně rozpoznatelný rukopis, ale to by se k zvolenému přístupu ani nehodilo. Kameru měl na starost náš oblíbenec Tomáš Kotas, takže je samozřejmě zcela v pořádku, snad jen tmavost a šedivost scén se někdy jeví maličko tlačeně, i když zrovna u tohohle příběhu to asi dává smysl.

I přes povedenost dvou dílů, které jsme viděli, je nám teď (v dobrém slova smyslu) maličko záhadou, o čem budou zbylé čtyři epizody, když se zřejmě pachatel našel. Budou tvůrci výrazně pracovat s flashbacky a odhalovat Danielův život? Nebo se budou plně soustředit na smutek a na následky pro rodinu? Přestane být Táta zcela kriminálkou a přesune se zcela k psychologickému dramatu? Pokud ano, z vyprávění zmizí to zajímavé pnutí, které v něm doposud bylo, i když to neznamená, že tvůrci nenajdou něco nového a stejně podnětného.

Táta na Finále Plzeň:
28. 9., 15:00 – Malý sál Měšťanské besedy

Načrtli ostatně spoustu témat, především ohledně toho, jak velký má na ústřední rodinu vliv finanční tíseň, v níž se permanentně pohybuje. Také je prostor na práci s postavami – Jaroslav je zatím zobrazený možná až moc bezproblémově, moc uhlazeně. Jeho láska k rodině je absolutní a dokonce i hádka, kterou si rodina těsně před zločinem projde, je poněkud bezzubá, kdy jakmile se zabouchnou dveře, všichni zúčastnění hned ví, že se mají vlastně rádi a viní v první řadě sebe. Rozhodně je prostor tuhle vzpomínku trochu otrávit a zkomplikovat. Táta má tedy prostor vydat se po silném začátku mnoha směry a my doufáme, že ať si zvolí jakýkoliv, udrží úroveň prvních dvou epizod.

foto/video: © Prima 2026

Táta
All for My Son
Režie: Michal Samir
Scénář: Michal Samir
Kamera: Tomáš Kotas
Hrají: David Novotný, František Sládek, Nikola Kylarová, Kryštof Bartoš, Pavla Beretová, Václav Kopta, Tadeáš Moravec, Adéla Kašparová, Tomáš Turek, Lotti Töpfer, Anita Krausová
Produkce: Matěj Chlupáček, Maja Hamplová, Jan Maxa
Casting: Maja Hamplová