Do kin zamíří už tento čtvrtek Božská Florence. Příběh o nejslavnější falešné zpěvačce z počátku dvacátého století natočil režisér Stephen Frears (Královna) a do hlavní role obsadil oscarovou Meryl Streep. Není to poprvé, kdy inspirovala svým životem ke vzniku filmu nebo divadelní hry. Nedávno bylo v českých kinech francouzské zpracování Marguerite, které s osudy svého předobrazu ale nakládalo mnohem volněji než britská verze. Kdo ale byla skutečná Florence Foster Jenkins?
Skutečná Florence Foster Jenkins se narodila v roce 1868 v Pensylvánii. Jako dítě hrála skvěle na klavír. Když dospěla, její hudební ambice zmařil bohatý otec, který jí odmítnul financovat studium v zahraničí. Florence odešla z domova a živila se jako profesorka klavíru. V roce 1900 se usadila v New Yorku a rozhodla se stát zpěvačkou. V roce 1909 došlo ke dvěma zásadním událostem, které jí pomohly splnit její sen. Zemřel její otec a zanechal jí obrovské dědictví. A Florence potkala St. Clair Bayfielda, nemanželského syna anglického hraběte a neúspěšného herce.
Florence Foster Jenkins
Florence začala brát hodiny zpěvu. Založila vlastní hudební klub – Verdiho klub. Jako hudební režisérka a producentka hrála v takzvaných populárních živých obrazech pro vybrané soukromé publikum. Velmi brzy si troufla zpívat árie Verdiho, Mozarta či Johanna Strausse a dokonce Brahmsovy lieder (druh německé písně), a to za doprovodu jejího klavíristy Cosme McMoona.
Přesto – nebo možná právě proto – nedostatek jejího pěveckého talentu lákal další a další nadšence a její sláva se rozšířila do všech salónů, kam chodila nevyšší newyorská smetánka.
Florenciným absolutním triumfem byl její výkon v Carnegie Hall dne 25. října 1944. Vstupenky byly vyprodané za pouhé dvě hodiny a mezi nadšeným publikem byly takové osobnosti jako Cole Porter (autor písní), Gian Carlo Menotti (skladatel), Lily Pons (sopranistka).
Florence zemřela o několik měsíců později v 76 letech.
– Nahrávka, kterou nazpívala pro hudební vydavatelství Melotone se stal jejich nejprodávanějším singlem
– Jedna z 25 nejoblíbenějších vinylových nahrávek Davida Bowieho byla Florence Foster Jenkins – The Glory of the Human Voice
– Po smrti Florence se Cosme McMoon nadchnul pro kulturistiku a stal se porotcem při kulturistických soutěžích
– St. Clair Bayfield podporoval hudební život v New Yorku a žil skromně až do své smrti v roce 1967.
-red-
foto/video: Bioscop © 2016
