Nepřehlédněte

Pro Zlatý podraz musely být postaveny dvě historické haly, které už neexistují (video)

Dvě historické haly musel postavit architekt Jiří Sternwald pro film Zlatý podraz. Ta první byla kopií ženevské z roku 1946, druhá pařížské z roku 1951. V obou se hrálo mistrovství Evropy v basketbale. Výsledek byl skvělý, svými postřehy pomáhal hodně kameraman Vladimír Smutný, který ladil barvy podlah a další detaily. O přestávkách celý štáb na krásné palubovce sportoval. Ale pak zazněl strašný příkaz producenta filmu Jaroslava Boučka (Je třeba zabít Sekala, Václav, Babí léto). Konec, rozložit, odvézt. I takový je film. A Jaroslav Bouček to říkal s velkou lítostí.

V halách se točily zápasy československých reprezentantů proti Švýcarsku, Itálii a Sovětskému svazu. Sledovalo je přes 600 komparsistů. O kostýmy se postarala držitelka českých lvů Simona Rybáková. Oblékání začínalo už po půlnoci, aby byl kompars připraven na první klapku kolem deváté dopoledne.
Paradoxně ani jedna z hal už neexistuje ani ve skutečnosti. Pohnuté jsou osudy zejména pařížského veledromu (kde byla i hřiště pro míčové sporty). Ten se stal součástí deportace a zatýkání židů ve Francii během druhé světové války. Za dva dny tam bylo přivezeno 13 152 židů z Paříže a předměstí, většina z nich pak putovala do koncentračních táborů.

Zlatý podraz je příběh o lásce, přátelství a naději. Film začíná v roce 1938. Hlavní linii snímku tvoří osudová láska mladého právníka a sportovce Franty (Filip Březina) k tanečnici Michelle (Patricia Volny), s kterou se seznámí na poválečném Mistrovství Evropy v basketbalu v Ženěvě. Michell je osudem pronásledovaná dívka, která prchla z vlasti před Stalinem i Hitlerem. Jejich příběh, který kromě politiky ovlivní i dva protikladní jedinci trenér Valenta (Stanislav Majer) a funkcionář Hrabal (Ondřej Malý), vrcholí v roce 1951, kdy Evropu už na mnoho let rozdělila železná opona.

-red-
foto/video: Falcon © 2018

%d blogerům se to líbí: