Další náš žebříček se věnuje nejlepším českým filmům roku 2018. I letos se našlo téměř dvacet filmů, které se kvalifikovaly do našeho žebříčku. Přestože se letos objevilo mnoho příšerných českých pokusů o film, našli se tvůrci, kteří dělají českému filmu čest. Podívejte se na jejich přehled na videu nebo v přehledu TOP 19.

19. Miss Hanoi (režie: Z. Viktora)

Detektivní drama s komediálními prvky je postaveno na střetu dvou odlišných kultur. Režisér Zdeněk Viktora nabízí divákovi dvě silné postavy. Kapitána Kříže v podání Davida Novotného a mladou policistku, kterou hraje Ha Thanh Špetlíková. Na plátně běží promyšlený produkt přesně v intencích přísloví za málo peněz – hodně muziky. Nová česká detektivka nebyla nijak výjimečně drahá, spíš naopak. Výsledný dojem z filmu (kamera, střih, způsob prezentace) ale na rozdíl od jiných rádoby kinofilmů nepůsobí televizním dojmem. A to se počítá. Obzvlášť v době, kdy do kin můžete po dohodě s distributorem poslat film natočený na mobilní telefon.

18. Čertí brko (režie: M. Najbrt)

Čertí Brko, nová pohádka Marka Najbrta nabízí dětem klasické atributy českých pohádek a dospělým i mnoho satirických vtipů. Ústřední dvojice je velmi sympatická a krom výtvarné stránky se povedly i chytlavé písničky.

17. Hovory s TGM (režie: J. Červenka)

Udržet divákovu pozornost na půdorysu rozhovoru dvou herců, kteří se spolu procházejí po parku se zdá jako nesplnitelný úkol. Režisérovi Jakubovi Červenkovi se to ale podařilo. Svou roli hraje obsazení skvělých herců Martina Huby a Jana Budaře a v neposlední řadě samozřejmě kvalitní text spisovatele Pavla Kosatíka. Výsledkem je inspirující zážitek plný zajímavých myšlenek a pro mnohé z nás možná i nových odhalení o tatíčku Masarykovi i adorovaném spisovateli Karlu Čapkovi.

16. Planeta Česko (režie: M. Polák)

Režisér Marián Polák měl v úmyslu natočit celovečerní dokument, podobný jako jeho zkušenější kolegové v BBC. Přírodovědné dokumenty britské veřejnoprávní televize jsou modlou, které se snaží přiblížit nejedna televize či filmaři na celém světě. Dobrá zpráva je, že česká odpověď na tyto kvalitní dokumenty nezůstala daleko od této kvalitativní mety. Planeta Česko je určitě jeden z nejlepších českých dokumentů na dané téma, které kdy u nás vznikly. Není to jen o nádherných záběrech, které v Planetě Česko najdete. Čeští tvůrci nenechali nic náhodě a film drží i fungující kostru. Populárně-naučný základ vytěžili na maximum, dodali nějaký nosný příběh a použili kvalitní a hladivý hlas, který dospělé i dětské diváky celým filmem provází.

15. Do větru (režie: S. Šustková)

Autorka scénáře a režisérka Sofie Šustková dala svému filmovému debutu přiléhavý poditul „první česká boat movie“. Drtivá většina zajímavého vztahového dramatu Do větru se odehrává na palubě plachetnice, která brázdí řecké vody. Zvláštní vztahový trojúhelník na uzavřeném prostoru jedné lodi funguje výtečně. Scenáristicky je zajímavý zejména režisérčin záměr brát diváka jako přemýšlivého partnera. Předkládá mu několik možných linek, které ho navádí k nahlas nevyřčeným závěrům.

14. Na krátko (režie: J. Šmíd)

Oceňovaná česká spisovatelka a scénáristka Petra Soukupová spojila svůj talent s režisérem Jakubem Šmídem. Z jejich spolupráce vzniklo komorní psychologické drama Na krátko. Film vycházející z novely Zmizet za níž získala Soukupová Cenu Magnesia Litera vypráví příběh neúplné rodiny.
Na krátko přináší trefný pohled na nefunkční rodinu. Ukazuje podivnou liknavost a zároveň lpění na zažitém běhu všedních dní. Film má skvěle vystavěné úsporné dialogy a ukazuje bez příkras situace, které vypovídají o neschopnosti hlubší komunikace a opakování chyb mezi členy rodiny. Zejména hovory mezi herečkami Petrou Špalkovou a Martou Vančurovou působí tak autenticky, že okamžité ohlasy na ně nešlo nezaregistrovat už v setmělém sále na premiéře snímku. Marta Vančurová jako babička je geniální koncentrát pohledů, gest a vět, které by se mohly tesat do kamene, stejně jako repliky a herectví Petry Špalkové.

13. Až přijde válka (režie: J. Gebert)

Režisér Jan Gebert sleduje slovenského teenagera, který stojí v čele domobrany, čítající dvě stě mladých lidí s oddíly po celém Slovensku. Chlapec by se chtěl v budoucnu stát velkým politikem a ani si asi moc neuvědomuje, že se pohybuje spolu se svými soukmenovci na hranici zákona a mnohdy i za ní. Gebert divákovi navíc nepodsouvá vlastní názor. Nenabízí jednoznačné odpovědi a nutí diváka, aby některé věci dešifroval sám v sobě.

12. Chata na prodej (T. Pavlíček)

Tomáš Pavlíček obsadil do své nové komedie skvělé herce, pracuje s dobrým scénářem a divákům předkládá komedii, ve které se zřejmě každý tak trochu najde. Neděje se tu žádný třeskutý a hraniční humor, ale bohatě to stačí na to, aby se divák celou dobu dobře bavil. A místy i dojal. Všechno tohle navíc Pavlíčkův film kvalifikovalo do jedné z letošních karlovarských festivalových soutěží. Na světě je film Chata na prodej, který naštěstí dokládá, že do mladých tvůrců vkládat naděje můžeme a že mají schopnost vybřednout ze současného marasmu české kinematografie.

11. Tátova volha (režie: J. Vejdělek)

Oproti předchozím Vejdělkovým snímkům jako byly Účastníci zájezdu (2006) nebo Ženy v pokušení (2010) má Tátova volha trochu vážnější vyznění. Humor se tu objevuje jako dobře dávkované vzácné koření a přichází vždy ve chvíli, kdy by snad v příběhu mohlo hrozit, že jeho téma pro českého diváka až příliš ztěžkne.
Je to především snímek s kvalitním hereckým obsazením. Nabízí plnou náruč výborných hereckých výkonů, ale i laskavost, zábavu i jistý zvrat. Režisér umí pracovat nejenom s ženskými postavami, ale také s detailem. Už dávno pochopil, že malé věci mohou mít ve výsledku velký účinek. A tak v symbióze s kameramanem Vladimírem Smutným natáčí upřímné obrazy českých žen a jejich hlubokých trápení.

10. V Mosulu (režie: J. Andert)

Unikátní snímek V Mosulu dokumentaristky Jany Andert přináší syrové svědectví z irácké válečné fronty. Mladá režisérka a válečná zpravodajka byla osm měsíců součástí elitní irácké jednotky Golden Division. Ta operovala ve dvou a půl milionovém Mosulu, z něhož po okupování Islámským státem zbyly dnes z velké části jenom ruiny, které připomínají horor. Velmi syrový a důrazný pohled na válku je nekompromisním dokumentem bez příkras a výrazných postprodukčních úprav. Některé scény nechávají v divákovi velmi hlubokou stopu.

9. Nic jako dřív (režie: K. Tasovská, L. Kokeš)

Výrazný dokument Kláry Tasovské a Lukáše Kokeše vypráví o životě několika teenagerů dospívajících v českém pohraničí. Všichni čtyři navíc navštěvují stejnou střední školu. Natáčení probíhalo v minimálním štábu tak, aby hlavní hrdiny přítomnost cizích osob co nejméně rušila. Opravdu věrně zachytili bezprostřední situace, reakce a dialogy. S koncepcí kameramanského snímání Nic jako dřív úzce souvisí i styl střihové skladby filmu. Během natáčení každé scény měli tvůrci v hlavě už určitou představu o tom, jak ji zhruba budou stříhat. Málokdy se podaří natočit něco tak autentického v tomto typu dokumentu.

8. Jan Palach (režie: R. Sedláček)

Nový film Roberta Sedláčka je silný ve scénáři a pak také v hlavních představitelích. Sedláček společně se scenáristkou Evou Kantůrkou ve filmu zkoumá a pozoruje okolnosti a podněty, které Palacha krůček po krůčku mohly vést k jeho činu. Na Jana Palacha i díky faktům nahlíží jako na urputného, zásadového, soustředěného a citlivého člověka ponořeného do svých myšlenek.Představitel Palacha, mladý herec Viktor Zavadil byl skvělou volbou. Stejně jako Zuzana Bydžovská jako jeho matka.

7. King Skate (režie: R. Sedláček)

Neuvěřitelně natočený a sestříhaný dokument o začátcích skateboardové kultury v totalitním Československu. Spirit a energie skateboardové komunity tehdy a dnes, dokumentárně nezmapovaná oblast a vysoká výpovědní hodnota jsou taháky tohoto filmu. Sledování dokumentu vysloveně nabíjí, přitahuje a výborně zprostředkovává atmosféru skrz živé vyprávění aktérů i díky našlapanému soundtracku. Že je to divácky velmi atraktivně zpracované téma se nakonec projevilo i na karlovarském festivalu, kde se dokument umístil na devátém místě v celkovém diváckém hlasování. V konkurenci skoro dvou set třiceti snímků z celého světa, to mluví samo za sebe.

6. Toman (režie: O. Trojan)

Ondřej Trojan si pro svůj čtvrtý film vybral skutečnou historickou postavu muže mnoha jmen a neuvěřitelného šmelináře, který se neštítil ničeho, Zdeňka Tomana – mimo jiné šéfa kontrarozvědky v padesátých letech. To, že se Trojan pustil do takhle složité látky, je sám o sobě úctyhodný kus práce, která těm, jež mají zájem, dovede rozkrýt další možná doposud neobjevené souvislosti z naší historie. Každopádně příběh manipulátora a chameleona Tomana, kterého společně s rodinou nakonec hladový systém poválečného Československa požral, rezonuje až strašidelně se současnou situací na dnešní domácí politické scéně. Jiří Macháček v hlavní roli byl skvělou volbou, stejně jako Kateřina Winterová, která se ve filmech zatím objevovala pouze sporadicky – neprávem.

5. Úsměvy smutných mužů (režie: D. Svátek)

Převážná část filmu Dana Svátka se odehrává v protialkoholní léčebně. Vychází z knihy a skutečných zážitků úspěšného spisovatele Josefa Formánka. Výtečný herecký výkon Davida Švehlíka, přesná Svátkova režie a přes těžké téma velmi divácké zpracování způsobilo nečekaně i velký komerční úspěch filmu. Svátkův film zanechává po zhlédnutí zvláštně očišťující pocit díky odzbrojující výpovědi založené na nepokroucených a zároveň těžkých vzpomínkách skutečného člověka.

4. Hastrman (režie: O. Havelka)

První celovečerní hraný snímek multitalentovaného Ondřeje Havelky vznikl podle stejnojmenné knihy spisovatele Miloše Urbana, který za ni získal cenu Magnesia Litera. Havelka se na filmové adaptaci knihy podílel se scenáristou Petrem Hudským. Roli hastrmana režisér svěřil charismatickému a pro roli stvořenému herci Karlu Dobrému. Ten bývá často obsazován do snímků zahraničních produkcí. Teď může konečně také českému divákovi ukázat svou rozmanitost hereckého projevu, ať už skrze baronovu aristokratickou ušlechtilost nebo pudovost a rozpolcenost své postavy. Na plátně předvádí excelentní výkon. Ondřeji Havelkovi se vyplatilo počkat si na autorská práva ke knize a společně s producentem Čestmírem Kopeckým do kin přinesl romantický thriller, který je jedinečný svým námětem, zpracováním a poctivě i nápaditě provedeným řemeslem. Havelkova všestrannost i jeho nepopiratelná odvaha a jak sám říká, do jisté míry i určitá drzost a věčná touha nesetrvávat profesně na jednom místě, se tady rozhodně vyplatila.

3. Zlatý podraz (režie: R. Špaček)

Sportovní drama režiséra Radima Špačka čerpá ze skutečné události české sportovní historie. Film vyniká skvělým scénářem Jakuba Bažanta, Kristiny Nedvědové a Jiřího Závozdy. Skvěle obsazený snímek o reprezentačním družstvu československého basketbalu v kinech bohužel propadl. Absolutně si to nezasloužil. Krom zmíněných deviz, kterými film oplývá má navíc nádhernou a velmi nákladnou výpravu a velmi silné mladé herce v hlavních rolích. Kromě skvělé kamery je tu nečekaně i vynikající, originální a velmi moderní soundtrack Jakuba Kudláče. Zlatý podraz je filmem točeným s vášní o vášni a také o přátelství.

2. Všechno bude (režie: O. Omerzu)

Další výtečný film talentovaného slovinsko-českého režiséra Olma Omerzu. Svěží dobrodružství dvou náctiletých kamarádů v sobě má svobodu a určitou milou neučesanost. Všechno bude kombinuje dvě časové linky a zároveň taky dva různé světy. Jeden je dětský, ve kterém se stírá hranice mezi realitou a fantazií. Všechno je tu možné, čisté a možná tu funguje nějaká vyšší moc či ochrana, neohroženost. V tom druhém dostává slovo svět dospělých. Je to veskrze jednoduchý příběh, jehož síla je v nápadech a zpracování. I přes určité tragično a serióznost celé situace dvou kluků je vyznění snímku svěží a neupadá do melancholie i přes nehostinné kulisy a výpravu.

1. Domestik (režie: A. Sedlák)

Debutující režisér, výtečný scénář, filmařské oko, stejně zapálení a profesionální spolupracovníci. To vše stálo za vznikem výrazného českého snímku Domestik. Příběh sobeckého až obsesivního manželského páru, kde si každý z dvojice jde hlava nehlava za svým cílem, vyniká nejen skvělými hereckými výkony, ale zejména špičkovou filmařinou. Když se objeví ryzí filmařina, jakou tento film bezesporu je, působí to jako zjevení. Sedlák důmyslně za pomoci kameramana Dušana Husára staví záběr za záběrem a komponuje perspektivu. Klaustrofobickému pocitu a stísněnosti podřizuje téměř vše.
Jak dochází k rozkladu vztahu obou hrdinů, mění se i prostředí. Hnije společně s oběma hrdiny. Hudbu používá Sedlák střídmě, ale když zazní, působí velmi efektně a důrazně. Kamera jde ruku v ruce se zvukem. Zvukoví mistři Jan Šulcek a Jakub Jurásek odvedli výtečnou práci. Výkony obou hlavních představitelů Terezy Hofové a Jiřího Konvalinky jsou bezpochyby to nejlepší, co jsme mohli v uplynulém roce na plátnech vidět. A to nejen v kontextu českých hereckých výkonů. Pokud patříte mezi přemýšlivé diváky milující artové ale přesto velmi sdělné a čitelné filmy, bude pro vás Domestik skutečným a hlubokým zážitkem.

-red-