Dnes vstupuje do kin dokument o natáčení filmu Nabarvené ptáče. Film 11 barev ptáčete vznikl v průběhu rok a půl dlouhého natáčení úspěšného filmu Václava Marhoula. Režisér, scenárista a producent v něm společně s představitelem hlavní role Petrem Kotlárem vypráví o celém natáčení, strastech, radostech, ale hlavně o vášni a dojemných setkáních hereckých es a oddaného profesionálního štábu.
Přestože se multiplexy kvůli současné situaci s koronavirem zavírají nebo fungují v omezeném provozu, pro 11 barev ptáčete se situace zatím nemění. Malá jednosálová kina se tento dokument chystají nasadit podle původního plánu.
11 barev ptáčete
Dokument vznikl pod režisérskou taktovkou Vojtěcha Kopeckého a kombinuje záběry Vladimíra Smutného přímo z filmu, ze záběry z placu a přidává k nim fotografie pořízené v rámci natáčení. Film je rozdělen do jedenácti kapitol. Ty symbolizují čas, který Marhoul strávil psaním scénáře, přípravou natáčení a jeho realizací. Snímek také hovoří o době, kdy se autor se svou buldočí povahou snažil najít peníze na pokračování natáčení příběhu, do něhož se zamiloval.
Pro diváka, který se nepohybuje ve filmovém průmyslu, je 11 barev ptáčete úžasnou možností, jak nahlédnout do filmařské kuchyně a zjistit, jak se točí náročné scény, jaké profese jsou přítomny, kolik práce má na takovém filmu třeba umělecký maskér, architekt, osvětlovači a další, nebo co všechno mohou zvládnout zvířecí herci a kdy a jak je nutné třeba takovou slepici nahradit šátkem nebo koňskou sílu odolným rekvizitářem. Přiučit se můžete třeba i recept na umělé zvratky, které stejně tak mohou být výživnou svačinkou.
11 barev ptáčete
Václav Marhoul v dokumentu mluví stejně upřímně a otevřeně jako to dělá vždy a všude. Přiznává slzy i hádky se svým kamarádem Vladimírem Smutným. Před kamerou se Marhoul objeví i jako rozzuřený a klející chlap, kterému přetekl pohár trpělivosti, když se snaží ukočírovat velikánské množství profesí, komparsu a nesnadných akcí.
Film ukazuje také to, jakým způsobem Marhoul pracoval s malým Péťou, u nějž si přes jeho odolnou náturu naprosto uvědomoval také jeho křehkost. A přichází i momenty, kdy se malému herci, který je téměř permanentně v obležení dospělých, nechce a přemáhá ho nuda z věčného čekání, únava nebo taky strach. Nejednou mu ale celý štáb také tleská – třeba když plave na kládě ve studené řece, lehne si pod jedoucí vlak, musí do jímky plné rašeliny nebo tráví čas ve speciální bedně pod zemí, z níž mu pro záběr kouká ven jenom hlava. I tak měl Marhoul pro Péťu dabléra – shodou okolností také Petra, který ho v několika skutečně drastických a pro dětskou duši nevhodných situacích zastupoval. Sice měl podle režiséra menší uši než malý Petr, ale to byl spíš detail pro zasmání. Nicméně takových či podobných vtipných momentů se dá najít v tomto filmu víc. Jedním z nich je určitě i ten, kdy Péťa v pokročilém podzimním dnu odmítá vlézt do studené vody. Nezbývá tedy, než aby mu příkladem šel sám Marhoul a vzal tak malému herci vítr z plachet. Divák uvidí také hluboké momenty, které štáb prožíval s velkými zahraničními hvězdami, ale i s tuzemskými, které se rozhodly filmu věnovat kus sebe.
11 barev ptáčete
Péťa čte v dokumentu komentář proložený občasnými úryvky z knižní předlohy. Nabarvené ptáče je příběh, který vypráví o trápení, ze kterého nakonec přece jenom vysublimuje láska. Ta se ale také snadno může zvrátit v nenávist a zkazit čistou dětskou duši. Vypráví o cestě domů a o touze po rodičovské lásce, o tématech věčných a nezvratných.
Připomeňme ještě nakonec, že je to jen několik dnů, co Marhoulův snímek Nabarvené ptáče získal osm sošek Českého lva poté, co se probojoval do širšího výběru na americké Oscary a zažil úspěšnou světovou premiéru na filmovém festivalu v Benátkách.
Dagmar Šimková, Totalfilm.cz
foto/video: Bioscop © 2020
