Prvním českým snímkem, který se po koronavirové přestávce dostal do kin, je thriller Poslouchej dvojice režisérů a scenáristů Davida Laňky a Martina Müllera. Pokus rozčeřit české filmové vody je u tohoto projektu zjevný, výsledek je ale poměrně komplikovaný.
Vztahové road movie s prvky hororu vypráví o mladé dvojici. Eliška a Adam se během několika společně strávených dnů pokouší restartovat svůj unavený a rozpadající se vztah. Výsledkem toho všeho je ale potvrzení partnerčiných domněnek, naprosto psychopatické chování partnera a několik nesmyslných momentů, které jsou přikrmovány prvky nadpřirozena a špatně vystavěnými dialogy. Ty v druhé půlce snímku působí jako vypůjčené z několika různých filmů a poskládané za sebou nejspíš s vírou a přesvědčením, že takhle je to v pořádku.
Tvůrcům je ale nutno přidat plusové body za neokoukané herecké obsazení. Dvojici hrají Kristýna Podzimková (minisérie HBO Bez vědomí) a Aleš Bilík (vítězný snímek MFF KV Křižáček). Oba už s autorskou dvojicí předtím spolupracovali na krátkých filmech.
Nekonzistentní
Oceňuji improvizované dialogy dvojice v první půlce filmu, během cesty autem, při jídle nebo na pokoji, kdy by snad mohlo dojít na intimní chvíle páru. V těch momentech mě bavily jejich přeřeky, pauzy, přemýšlení a oboustranné slovní útoky i nevraživé a otrávené pohledy. Slabým článkem je v Poslouchej mimo jiné i fakt, že divák díky nastavené atmosféře a zejména povahovým rysům a výrazům obou postav necítí jakoukoliv potřebu sympatizovat alespoň s jedním ze dvojice, a to ani na vteřinu. Postavy si diváka nedokážou získat, a tak se celkem pěkně na domácí poměry rozpracovaný začátek snímku postupně kolem poloviny začne proměňovat ve velmi nekonzistentní záležitost. Během ní se postavy zmítají ve scenáristických pokusech o vytvoření napínavých a šokujících zvratů, které kombinují s duchařskými momenty.
Zmatené
Nepochopitelné je pro mě v tu chvíli i chování Elišky, které vyvrcholí závěrečnou scénou. Tvůrci v materiálech pro novináře hovoří o nepředvídatelných okamžicích ve snímku – žádné takové překvapení jsem ale osobně bohužel ve filmu nezaznamenala, i když jsem si to upřímně v druhých třiceti minutách stopáže přála.
Řídký hudební doprovod tvoří hudba britské downtempové kapely Morcheeba. Autorem kamery je Václav Tlapák. Téměř celý příběh je nasnímán ruční kamerou, a to většinou nijak překvapivě. Mám ale jeden oblíbený záběr filmu, kdy kamera z interiéru auta snímá jeho kapotu přes přední sklo a v ní se za rozhovoru Elišky a Adama odráží koruny stromů, zatímco projíždí lesní cestou.
- Režie - 50%50
- Scénář - 45%45
- Herci - 65%65
- Kamera - 50%50
- Hudba - 60%60
Poslouchej (2019)
Chválím pokus o rozčeření stojatých vod současné české kinematografie, za jiné téma, ale poplakávám nad výsledkem. Mohl to být osvěžující žánrový film, který se pokouší jít na věc jinak a trochu s nadhledem. Nakonec se tak nestalo. I u filmu platí, že méně je někdy více a dobrá dramaturgie je k nezaplacení.
foto/video: Bontonfilm © 2020