Brazilský snímek Hic balancuje na pomezí artového filmu, estetizované erotiky a čiré pornografie. Vypravěčským stylem i svůdným vizuálem stírá hranici mezi reálným světem a sexuální fantazií. Toto výrazné a vyzývavé drama lze zhlédnout online na letošních Mezipatrech.
Hic (foto: Mezipatra)
Posedlost sexem, jenž prostupuje celým filmem, se manifestuje již během několika prvních minut. Hic začíná na koupališti, kde kamera voyeuristicky ulpívá na mužských rozkrocích v těsných plavkách. Do stejných intimních partií směřuje i pohled hlavního protagonisty Sandra. Ten popravdě tráví podstatnou část snímku pokukováním (rozuměj bezostyšným zíráním) po spoře oděných a nahých mužích. V továrně, kde pracuje, potkává Ricarda, se kterým si po krátkém textování domluví schůzku v nedalekém lesíku, kde se velmi rychle intimně sblíží – nikoliv verbálně, ale fyzicky.
To, co se zpočátku jeví jako silně sexuální gay romance, se ovšem rychle změní s příchodem Maicona. Toho poprvé vidíme opřeného o motorku v těsných kožených kalhotách a slunečních brýlích; jako by vypadl z homoerotických kreseb umělce Tom of Finland. Režisér Daniel Nolasco tak začne podrývat divácká očekávání a vyplňovat film jednou sexuální fantazií za druhou.
[pullquote align=“full“ cite=““ link=““ color=““ class=““ size=““]Rozhovor s režisérem filmu zde[/pullquote]
Hic (foto: Mezipatra)
[pullquote align=“left“ cite=““ link=““ color=““ class=““ size=““]Vynikající kamera[/pullquote]Hic lze do jisté míry vnímat jako pouhý sled sexuálních výjevů. Objeví se tu nesimulovaná felace i několik sexuálních úchylek – od kožených postrojů, přes očichávání a lízání bund a sedaček u motorek, až po porno live show. Přestože některé scény jsou vyloženě pornografické, nepůsobí lacině či obscénně. K tomu přispívá i vynikající kamera Larryho Machada, která precizně zachycuje rozpálenou, prašnou krajinu brazilského venkova i růžovým neonem nasvícenou parnou atmosféru pánských sprch. Vizuálně je Hic přímo elektrizující. Bohužel ospravedlnit akumulaci tolika sexuálních scén může být sporné, a snímek tak může vyznít jako dobře zpracovaná, avšak samoúčelná a místy prázdná provokace.
Filmu se nedá upřít pozitivita, se kterou nahlíží na sexuální fantazie. Snaží se tak odbourat nejen tabu, které obklopuje sexuální úchylky, ale i samotné pejorativní zabarvení tohoto výrazu. Hic je jedna velká kolize reality a fantazie. To, že je něco fantazie, neznamená, že potřeby, které může uspokojit, nejsou reálné. Filmové potřeby ovšem uspokojuje jen zpola.
Hic (Brazílie, 2020) Sexy, sexuální i sexualizované drama Hic se nevyhnutelně zařadí mezi polarizující snímky. Záleží na míře otevřenosti, vkusu i hranic morálky každého z nás, zdali budeme snímek vnímat jako stimulující obsahem i zpracováním, a podnětný myšlenkou i tělesností. Tak či onak je film smělým projevem sexu a sexuality.
foto/video: Mezipatra, Panaceia Filmes © 2020
Vento Seco
Dry Wind
Drama
Brazílie, 2020, 110 min
Režie: Daniel Nolasco
Scénář: Daniel Nolasco
Kamera: Larry Machado
Hrají: Leandro Faria Lelo, Allan Jacinto Santana, Renata Carvalho, Rafael Teóphilo
