Je krásný den. Na malebnou polskou krajinu vesele svítí slunce. Rudolf, Hedwiga a jejich smějící se děti se vyráží vykoupat v nedalekém jezírku. Každý den společně večeří, vzpomínají na milovanou Itálii, mají se dobře. A mezitím za zdí jejich spokojeného domova dennodenně v agonii umírají zástupy Židů v plynových komorách koncentračního tábora v Osvětimi, jemuž hlava rodiny velí.
Drama Zóna zájmu o idylickém životě za zdí koncentračního tábora získalo dva Oscary, tři ceny BAFTA a Evropskou filmovou cenu. Snímek sleduje absurdní každodenní rodinný život německých manželů Hedwigy a Rudolfa, velitele koncentračního tábora v Osvětimi. Výrazný snímek Jonathana Glazera je ode dneška exkluzivně na KVIFF.TV.
Idyla za zdí
Svůj námět představuje osmapadesátiletý režisér vcelku prostě: „Můj film je rodinným dramatem o muži a jeho ženě, kteří jsou velmi šťastní. Jen jsem vám zapomněl říct jednu věc, že on je to nacistickým velitelem v Osvětimi.”
Film výrazně pracuje s (ne)zobrazováním samotného koncentračního tábora a jeho vězňů, naopak se plně soustředí pouze na rodinu Hössových.
O rozhodnutí režiséra neukázat ve filmu viditelné násilí:
Je to volba. Vychází z diskuzí o etickém rozměru zobrazení holocaustu. Hodně jsem o tom četl. Jak vlastně můžete ukázat holocaust? Nebo spíš: můžete ho ukázat? Měli byste ukázat celek, nebo můžete ukázat jen část? Existují o tom brilantní disertační práce. Vedu tyto rozhovory s vlastní rodinou, stejně jako je jistě vedete i vy.Musel jsem se pevně rozhodnout. Věděl jsem, že nechci točit násilné scény. Nechtěl jsem vidět, jak bijí komparzisty v pruhovaných pyžamech. Sice jen jako, i když by to bylo dobře zahrané… a pak by si tam ten komparzista dával v cateringovém stanu dezert. Na začátku jsem s tím měl veliké problémy a později jsem byl v tomto ohledu čím dál přísnější. V jedné rané předloze se objevily násilné scény, ale odehrávaly se jen ve snech. Přemýšlel jsem o hororu jako žánru a o všech těch hrozných věcech, kterými by se tenhle film mohl stát, kdybych ustoupil ze svého rozhodnutí. Na tom jsem se nechtěl podílet.
Z naší recenze
Jsou to jednoduché kontrasty. Vyobrazená lhostejnost, věcnost a samozřejmost smrti jako obživy a pásové výroby, která lidské bytosti cynicky degraduje na maso do mlýnku, ale díky nim obzvlášť vynikne i bolí. Je zajímavý paradox, že Zóna zájmu je jedním z nejbrutálnějších snímků o hrůzách druhé světové války právě kvůli tomu, že tyto hrůzy vlastně přímo neukazuje.
Scénář spolu se sugestivní zvukovou a hudební stopou bohatě stačí k tomu, aby výsledek byl plný odporného násilí, aniž by se uchýlil k jedinému explicitně násilnému výjevu. To vše ostatně výstižně uzavírá obludně kakofonický, kvílivý podkres závěrečných titulků.
Jak vznikal film Zóna zájmu
Zóna zájmu je ode dneška k dispozici exkluzivně na KVIFF.TV. Film najdete zde.
-red-
foto/video: © Aerofilms, KVIFF.TV 2024