Česká televize právě na Mezinárodní den žen uvedla na iVysílání sedmidílnou sérii dokumentárních esejů Potížistky, jejíž celková stopáž se zhruba čtvrthodinou materiálu na jeden díl jen o něco málo překračuje dvě hodiny. Projekt se zabývá postavením žen ve společnosti a snaží se přístupným a často humorným, ale stále vyargumentovaným způsobem představit otázky okolo marketingově zapovězeného slova „feminismus.“
Maximum možného
Sledování Potížistek může být trochu hořkosladké. Nikoliv snad proto, že by práce režisérek Bibiany Beňové a Kateřiny Kořínkové měla závažné chyby či nedostatky. Obsahově může jedině udělat radost, jak dobře se podařilo naplnit zvolený formát. Sedm čtvrthodinových epizod je tak akorát materiálu, aby byl výsledek stravitelný a srozumitelný, jde už ale o dost prostoru, aby šlo víc než štěkat nesouvislé informace a hledat nefunkční zkratky.
Témata epizod jsou na první pohled dobře čitelná: ženy a vzdělání, ženy v práci, ženy v politice a tak dále. Poslední epizoda je vyčleněna i pánům feministům, ať už těm současným, nebo těm historickým, jako byl T. G. Masaryk. Vůbec schopnost zasadit zvolené otázky do historického kontextu je jednou ze silných stránek programu. Snadno díky nim lze pochopit mechanismy toho, jak vzniklo něco, co považujeme za „přirozené“ nebo dokonce „přírodní“. A jaké mocenské, společenské či technologické posuny za tím stojí.
Tvůrkyně v tématu evidentně umí chodit. Chápou, že jako první musí vždy vyvrátit podřadné postavení žen jako něco, co „zamýšlel pánbůh,“ a v závěsu demonstrovat, že ženská emancipace není otázkou posledních pár desetiletí. Pro současné antifeministy je rozhodně snadnější přijmout názor tatíčka Masaryka, spíš než jim neznámé socioložky. Vzhledem k tomu, jak emocionální postoj antifeminismus ze své podstaty je, dává rozhodně smysl argumentovat autoritou, tím spíš maskulinní.
Potížistky jsou již od 8. března dostupné na iVysílání. ČT 2 ji uvede o měsíc později, 2. dubna.
Je tu naděje?
Potížistky umně plní roli základního, zato však uceleného a kompaktního představení otázek moderního feminismu. Můžou být ale úspěšné? Ať se nám to líbí, nebo ne, žijeme v době, kdy byla značná část lidí, a to mužů i žen, vycepována k negativní reakci už jen na tohle slovo. Většinou na základě záměrných slaměných panáků a misinterpretací.
A odtud pochází ona hořkosladkost. Přestože projekt je připravený tak dobře, jak jde od úvodní lekce k složitému tématu očekávat, zároveň se nejde zbavit určitého smutku. Je nezbytné si připustit, že autorky by mohly převést dokonalé salto s deseti rotacemi, aniž by měly šanci přesvědčit velkou část publika o svých akrobatických schopnostech.
Potížistky navíc jen stěží posunou debatu uvnitř progresivního kruhu, o to tu ale zjevně ani nešlo. Jedná se zcela vědomě o dílo, které se snaží vtáhnout lidi zvenčí – což je v pořádku a čistě z principu musíme takové dveře držet dokořán. Projde jimi ale někdo? Může někdo náhodně na internetu na některou z epizod narazit a uznat, že dává smysl, nebo je to planá naděje? To už jsou otázky přesahující tento projekt. Nezbývá než doufat, že si Potížistky přeci jen najdou cestu k pár myslím, kterým zůstává kus otevřenosti.
Martin Svoboda, Totalfilm.cz
foto/video: Česká televize, iVysílání © 2025
Potížistky (2025)
Svižný, dobře koncipovaný projekt, který během nějakých dvou hodin představuje základní otázky postavení žen ve společnosti. Nezbývá než tvůrkyním přát, aby se jim podařilo oslovit dost lidí, kteří budou ochotní a schopní poslouchat.
Potížistky
Dokumentární
Česko, 2025, 2 h 6 min (Minutáž: 18 min)
Premiéra: iVysílání od 8. 3. 2025
Režie: Bibiana Beňová, Kateřina Kořínková
Komentář: Elizaveta Maximová
