Režisér kultovního Old Boye Park Chan-wook v černohumorném dramatu sleduje, jak daleko může dojít obyčejný člověk, když se ocitne tváří v tvář nelítostné logice korporátního světa. Man-su – v podání Lee Byung-huna ze Hry na oliheň – vede život, jaký by mu mohl leckdo závidět. Má uznávanou pozici ve velké papírenské společnosti, harmonickou rodinu i dům se skleníkem, kde se stará o své bonsaje. Když však podnik převezme americký koncern a on skončí mezi propuštěnými, jeho pečlivě vystavěná existence se začne drolit. Z bezmocného muže se stává někdo, kdo je ochoten překročit všechny hranice, aby znovu získal své postavení.
Štěstí přeje připraveným
Satirické drama se stalo jednou z nejdiskutovanějších událostí letošního festivalu v Benátkách a po prvních ohlasech se pyšnilo stoprocentním podílem kladných reakcí. K těm se na těchto řádcích spokojeně přidáme i my, ještě než se nadšeně rozeběhnete do kina na recenzemi zaručenou pecku, hodí se ale tušit, co od jihokorejské kinematografie zhruba čekat, abyste udiveně necivěli na plátno a nedrbali si hlavu s otázkou, jestli se recenzenti zase jednou nezbláznili.
Filmaři ze Země jitřního klidu si totiž daleko víc než většina jejich hollywoodských kolegů potrpí na výjimečnou žánrovou pružnost a schopnost mísit realistické motivy s výraznou stylizací. Ve svých dílech často prudce mění nálady, bez skrupulí žánrově skáčou sem a tam a pod povrchem žánrové zábavy ohledávají složitá témata – jako společenskou nerovnost, tlak na výkon, rodinné vazby nebo identitu. Potrpí si na ujetě expresivní, energický, obrazově vytříbený styl a nebojí se kamerově, střihačsky i tonálně riskovat.
Díky mezinárodním fenoménům, jako byl Oscary zavalený Parazit nebo globálně sledovaná Hra na oliheň, se tenhle osobitý styl konečně stává součástí západní popkultury. Přirovnání k oběma zmíněným fenoménům se pak nabízí – ať už kvůli společenským tématům i výrazné práci s žánrovými kontrasty. Není jiná možnost podobně nakládá s procesem sociálního pádu, s napětím mezi třídami a s ironickým nadhledem nad tím, jak rychle může zdánlivě stabilní život sklouznout k zoufalství nebo dokonce brutálnímu násilí.
Pastva pro oči
Kdo si vzpomene na ikonickou rvačku z chodby v Oldboyovi, ví, že Park Chan-wook staví vizuál svých filmů na roveň jejich ději. Není jiná možnost je audiovizuálně mimořádný, živý a dynamický zážitek. Kamera je v podstatě plnohodnotný vypravěč, který určuje rytmus i emoční hloubku scén. V pečlivých choreografiích a kompozicích si hraje s geometrií prostředí, dynamicky a rafinovaně střídá celky s detaily, překvapuje nečekanými průlety. Jednodušeji řečeno, i ten nejobyčejnější dialog tu je naprosto nádherná, kreativní podívaná.
„Je to jen práce“
Vyprávění využívá sled krátkých epizod zaměřených na různé uchazeče o práci a potenciální konkurenty, které Man-su postupně navštěvuje… a likviduje, aby nestáli v jeho cestě návratu k normálnosti a opětovnému nabytí váženého postavení a spokojeného života.
V jihokorejském prostředí znamená ztráta zaměstnání zásah do identity a zásadní selhání. Stabilní pozice v prestižní firmě je mnohdy považována za potvrzení společenského ukotvení i rodinného respektu. Pád z takového místa proto nebývá jen ekonomickou ranou, ale i společenskou trhlinou, která se těžko zaceluje. Man-su se ocitá v tlaku tradice, výkonu i očekávání rodiny a rozhodnutí, která v průběhu filmu činí, vyplývají z této vrstvené logiky prostředí. Každá z linek jeho kolegů a konkurentů přináší jiný pohled na tlak na výkon, strach z neúspěchu nebo křehkost mužské hrdosti. Jejich příběhy drží film v neustálém pohybu a dokážou v rychlém sledu reagovat na nestálost Man-suova světa, když od hořkého dramatu po živelnou černou grotesku a nakonec mrazivý thriller, kdy nekompromisnost hrdinových činů dosahuje rovin, kdy mu již nelze fandit a ze zoufalého sympaťáka se mění v odsouzeníhodného radikála.
Samotný přechod je nicméně podaný poměrně náhle a v lehce nejasných konturách. Ne že by film při své macaté stopáži neměl prostor pro hlubší psychologickou kresbu – jen ho do ní investovat příliš nechce. Ačkoliv jde o pečlivě vycizelovanou a vymazlenou stylovku, v několika pasážích sází na atmosféru, formu a vrstvení motivů natolik, že tím ustupuje sevřenosti vyprávění i plnějšímu prokreslení hlavní postavy. Podobně se to projevuje i v satirické rovině, která častěji než s hlubokým společenským ponorem pracuje spíš s výraznými metaforami – ať už jde o hrdinův hnijící zub, dcerčin zásek ve houslistické virtuositě nebo dvě psiska, s nimiž jako by se z domu vytratila radost a rodinná pohoda.
-
Režie
-
Scénář
-
Kamera
-
Hudba
-
Herci
Není jiná možnost (2025)
Park Chan-wook sleduje pád úspěšného manažera, jehož život se po propuštění z velké korporace začne rozpadat a postupně ho zavede až ke krajně zoufalým činům. Výsledek je výrazný, obrazově dokonalý film, který pracuje s tématem sociálního selhání i radikalizace s ironií, energií a typickou korejskou expresivitou, i když ne vždy s maximální vypravěčskou ostrostí.
Martin Mažári, Totalfilm.cz
foto/video: Aerofilms © 2025
Není jiná možnost
No Other Choice
Komedie / Drama / Thriller / Krimi
Jižní Korea, 2025, 139 min
Režie: Chan-wook Park
Předloha: Donald E. Westlake (kniha)
Scénář: Chan-wook Park, Kyoung-mi Lee, Don McKellar, Jahye Lee
Kamera: Woo-hyung Kim
Hudba: Yeong-wook Jo
Hrají: Byung-hun Lee, Ye-jin Son, Hee-soon Park, Sung-min Lee, Hye-ran Yeom, Seung-won Cha, Yeon-seok Yoo
