Dokumentární debut slovenské režisérky Evy Križkové Vtáčnik vstupuje 20. listopadu do kin. Intimní filmová esej sleduje proměnu kdysi malebného kopce na okraji Bratislavy, který se pod tlakem developerských projektů mění v krajinu ztrácející svou duši.
Místo přírody přichází developeři
Vtáčnik je malý kopec na okraji Bratislavy, který ještě před několika desítkami let zdobily vinice a lesy. Pro režisérku, stejně jako jeho další původní obyvatelstvo, představoval kdysi malebnou oázu klidu, v níž se ukrývali ptáci. Dnes ho však jeřáby a bagry developerských firem mění k nepoznání. Osobní dokument vyprávěný z detailní lidské i ptačí perspektivy skládá nestrannou mozaiku rozmanitých, často konfliktních výpovědí a představ o tom, jak by měl život na takovém místě vypadat. Otázky o ekonomických zájmech a snaze vést kvalitní život v souladu s přírodou se střetávají s autorčinými vzpomínkami na její dětství.
Eva Križková je slovenská dokumentaristka, ředitelka festivalu Jeden svět a spoluzakladatelka Filmtopie a časopisu Kinečko.
Snímek prezentuje, jak se mění každodenní život místních obyvatel, a jak se střetává jejich zkušenost s rozrůstající se výstavbou. Vtáčnik kontrastuje izolaci lidské existence a svobodou pohybu místního ptačího společenstva, které přežilo všechny ekologické a civilizační změny. Dokument divákovi nabízí nejen vhled do měnící se městské krajiny, ale i širší reflexi o tom, jak naše rozhodnutí ovlivňují přírodu a komunitu, a co to znamená pro budoucnost soužití člověka a zvířat.
„Vtáčnik je skutečné a konkrétní místo, ale zároveň je metaforou toho, co se v dnešním turbo-kapitalistickém světě může stát s vaším domovem, nebo s vaším oblíbeným místem, pokud si nedáte pozor, pokud jste příliš ponoření ve svém individuálním nebo rodinném životě a zapomenete, že jste součástí společenství lidí, zvířat, živé, ale i neživé přírody a že na toto společenství je třeba neustále dohlížet a ochraňovat ho,“ vysvětluje režisérka.
Výrazná zvuková složka
Jazyk filmu kombinuje poetickou melancholii s jemnou groteskou, kdy jsou přísné pozorovací sekvence střídány rekonstrukcemi rodinných a sousedských situací. Velkou roli hraje zvuk, který celý připravil manžel režisérky, Tobiáš Potočný, od zpěvu ptáků po ruch stavebních strojů. Díky němu se snímek stává nejen metaforou proměn současné společnosti, ale také filmovým archivem místa, které pomalu mizí. Divák tak získává možnost prožít Vtáčnik nejen očima lidí, ale i uchem a duší místa, jež je alespoň tímto snímkem zachováno před zánikem.
Film produkovala Silvia Panáková (Dayhey) a na snímku se podílela Slovenská televízia a rozhlas společně s Českou televizí, Jarmilou Polákovou a Mandala Pictures.
Film vstupuje právě do kin v distribuci firmy Krutón.
-red-
foto/video: © 2025 Krutón
zdroj: p2m, K. Vorlíčková, L. Medková
