Důkaz viny vypráví o detektivovi, který se ocitne před soudem, když je obviněn z vraždy své manželky. Nic si ale nepamatuje, a kromě pořádné kocoviny má jen devadesát minut. Během nich musí dokázat svou nevinu umělou inteligenci v soudním programu MERCY, který kdysi pomáhal spustit ve zločinem sužovaném Los Angeles. A jak asi tušíte, výsledek bude spíš o tempu a akci než o dlouhých etických debatách.
Trocha kontextu
Už od němého expresionismu si kino zkouší představit, co se stane, když stroj začne suplovat člověka, případně ho rovnou řídit. Metropolis z roku 1927 představila mechanickou dvojnici lidské ženy jako symbol moderních obav z technologie a moci, která se obrací proti lidem. Stanley Kubrick ve Vesmírné odyseji poprvé ukázal autonomní stroj s vlastní vůlí, a tak se filmová A.I. postupně proměňovala z mechanické hrozby v komplexní postavu. Terminátor ji vtiskl podobu existenčního nebezpečí, Blade Runner otevřel otázky identity a práv umělých bytostí a A.I. Umělá inteligence posunula perspektivu k empatii. Společně tyto filmy mapují cestu od strachu z techniky k úvahám o její moci a odpovědnosti. A Důkaz viny… má s tímhle vším pramálo společného.
Tenhle kontext totiž neuvádíme, protože bychom se mezi zmíněné filmové legendy chystali aktuálně uváděný biják od Amazonu zařadit. Naopak. Timur Bekmambetov, původem kazašský režisér povedeného Wanted i tragicky nepovedené Války světů, se vědomě vydává zcela opačnou cestou. Jakkoli téma Důkazu viny nemůže být aktuálnější, varování ani reflexe od něj nečekejte. Jde totiž o svižné béčko, které si s aktuálními obavami pohrává, náladu si jimi ale kazit rozhodně nehodlá.
Rychlý vývoj A.I. v reálném světě přitom zásadně dopadá právě i na policejní a kriminální oblast a otevírá možnosti dohledu, které ještě donedávna patřily spíš do dystopických sci-fi. Algoritmy se používají k preventivnímu nasazování policie, vytipovávání potenciálně rizikových míst i lidí a k biometrickému sledování, třeba pomocí rozpoznávání obličejů. Jakkoli může jít o efektivní prevenci zločinu, odborníci upozorňují na chybovost a zkreslení, kterých se systémy často ve svých hodnoceních dopouštějí. A co si budeme povídat, taky to celé zní jako potenciálně pořádná buzerace.
Důkaz viny sice stojí na tomhle znepokojivém kontextu, ale hlavu si z něj nedělá. Zachází s ním s lehkostí, která z něj dělá pouhou kulisu. Zatímco realita A.I. v bezpečnostních složkách vyvolává otázky odpovědnosti, omylů a zneužití moci, film tyhle motivy rychle převádí do roviny atrakce a napětí, kde umělá inteligence není etickým problémem, ale nástrojem, který má dát jinak fádní detektivní zápletce šťávu, generovat zvraty a hlavně na nás hodně efektně chrlit expozici. A že jí je!
„Přibliž mi to“
Tvůrci evidentně pamatují na několik let stará meme, kdy policisté z televizních kriminálek Miami, New Yorku či libovolného jiného amerického města zoomují předpotopní dopravní kamerou tak dlouho, že přečtou nejen váš displej, ale rovnou i vaši DNA. Důkaz viny je přesně tím, ale na steroidech.
Jakmile se Prattův hrdina po pár minutách otřese z šoku a potřeby truchlit po zesnulé manželce, stává se z něj totiž vševědoucí superdetektiv a ze soudnické A.I. všemocná virtuální asistentka se schopností otevřít hologram libovolného mailu, firemní uložiště nebo třeba dceřinu chůvičku v křišťálově čistém rozlišení. Jakmile před Chrisovy kolegy v terénu prchá podezřelý, v reálném čase spolu s ním přestřiháváme z displeje telefonu natáčejícího kolemjdoucího přes couvací asistent projíždějícího auta až po sousedovu fotopast na ptáčky. A případně může i kdykoli zavolat parťačku v terénu, která po Los Angeles poletuje na dronu. Je to místy legrační, ale rozhodně i divácky vděčné, béčkově zábavné a efektní.
Mučení v pop-up okně
V podstatě tedy jde o kriminální, futuristický twist na desktopové thrillery a horory, jako je Odebrat z přátel, zmíněná a skutečně katastrofální Válka světů nebo výtečný, ale poměrně neznámý Falešný profil. Samozřejmě není na místě čekat, že by vás detektivní zápletka nějak překvapila – jde o ten typ filmu, kde vrahem je zahradník a kde vám scénář všechno polopaticky vyslabikuje, aby i diváci Amazon Prime, kteří zrovna skočili do kuchyně pro popcorn, o nic nepřišli. Vzhledem k nespočtu atrakcí, zajímavému high-conceptu a zběsilému tempu, se kterým film pádí k závěrečným titulkům, se ale nebudete nudit ani minutu.
Škoda jen, že tvůrci trochu nezařadili zpátečku se snahou film vizuálně ozvláštnit, snad v obavě, že když se vteřinu nebude po plátně za dramatického svištění a elektronického cvrlikání všechno zběsile posouvat a zoomovat sem a tam, diváci odejdou či usnou. Přepálenost a opulentnost powerpointových prezentací, kterou programátoři systému MERCY vetkli, je skutečně zlovolná a zlomyslná. Jeden si až říká, že by se při představě, že sedí na elektrickém křesle nucen sledovat desítky dramaticky poskakujících pop-up oken se záběry své čerstvě zesnulé manželky, snad raději odpravil sám a ihned. Je ale na místě i uznat, že i když všechna ta audiovizuální hyperaktivita místy očím úplně nelahodí, odtrhnout je od ní taky nejde.
Hraju jako A.I.
Rebecca Regusson, která personalizaci soudního programu ve filmu ztvárňuje, si evidentně udělala domácí úkoly a poctivě nakoukala všechna možná i nemožná vygenerovaná videa kolující po internetu. Jakmile jste viděli alespoň pár vteřin umělé podívané ala „Star Wars ve stylu Wese Andersona“ nebo libovolný jiný výplod generativních algorytmů, ucítíte při sledování hereččina výkonu nepříjemné déjà vu. Prázdný pohled bez mrkání, drobné prodlevy v reakcích, prchavé a nepřesvědčivé snahy napodobit emoci, vyhlazená a strnulá mimika, nepřirozeně plynulé, až klouzavé pohyby i náhodné hypnotické úklony a záklony hlavy. Je to matoucí, ale napodobení vší téhle (ne)dokonalosti a výsledná iluze otravného, blahosklonného A.I. avatara je z její strany herecky perfektní.
A Chris Pratt… je tu taky. Tentokrát trochu míň sarkastický, trochu víc chlastá a většinu filmu stráví bos připoutaný k židli. Své si ale odehraje standardně a přesně tak, jak byste od něj se znalostí jeho předchozích projektů čekali.
-
Režie
-
Scénář
-
Kamera
-
Hudba
-
Herci
Důkaz viny (2026)
Důkaz viny vyrůstá z mimořádně aktuálního a znepokojivého tématu využívání umělé inteligence v oblasti spravedlnosti a bezpečnosti, ale nakládá s ním vědomě lehkovážně. Film se hlásí spíš k tradici svižných techno-thrillerů a honů na čas než k reflexivní sci-fi, která by chtěla klást nepříjemné otázky nebo varovat před důsledky algoritmického rozhodování. Výsledkem je svižný, místy přepálený žánrový kousek, který sice čerpá z reálných obav a dlouhé filmové tradice zobrazování A.I., ale používá je hlavně jako kulisu pro béčkový akčňák. Jako lehká sci-fi jednohubka Důkaz viny funguje.
Nepříliš kritický divák z povolání. Vystudoval mediální management v Praze a v Lipsku, věnoval se marketingu a produkci. Přes práci pro kina a distribuční společnost nakonec zapustil kořeny v Totalfilmu, kde řídí tvorbu obsahu a kreativu a moderuje podcast.
Důkaz viny
Mercy
Sci-Fi / Krimi / Drama / Thriller
USA, 2026, 100 min
Režie: Timur Bekmambetov
Scénář: Marco van Belle
Kamera: Khalid Mohtaseb
Hudba: Ramin Djawadi
Hrají: Chris Pratt, Rebecca Ferguson, Kali Reis, Annabelle Wallis, Kylie Rogers, Kenneth Choi, Chris Sullivan, Rafi Gavron, Jamie McBride, Jeff Pierre, Mark Daneri
foto/video: © Falcon, Amazon MGM Studios 2026
