Když se před čtyřmi lety Vřískot s pompou vrátil na plátna, fandy i kritiky příjemně překvapil. Do New Yorku zasazená šestka kvalitativní laťku navzdory rekordně krátké době produkce podržela. Přípravy sedmého dílu zpočátku vypadaly jako logické pokračování úspěšně nastartované nové éry. Jenže projekt se postupně proměnil v jeden z nejproblematičtějších blockbusterů posledních let. Z pokračování plánované trilogie se tak stal spíš krizový management jedné z nejslavnějších hororových sérií a výsledek… tomu odpovídá. Je to poctivá, místy velmi zábavná žánrovka, která ale víc než dopředu hledí zpátky.
Nostalgie jako krizový management
Natáčení nejprve zbrzdily hollywoodské stávky a následně přišla série odchodů, které původní koncepci prakticky rozmetaly. Melissa Barrera byla z filmu propuštěna kvůli svým vyjádřením k izraelsko-palestinskému konfliktu, krátce nato kvůli kolizi s natáčením druhé řady Wednesday odstoupila i Jenna Ortega a režisér Christopher Landon po ztrátě obou hlavních hvězd a hlavních postav rebootovaných filmů projekt opustil. Bylo zřejmé, že scénář bude muset projít zásadním přepisem a plánované pokračování příběhu nových hrdinek končí.
Série se tedy symbolicky stáčí zpět ke svým kořenům. Do hlavní role se vrací Neve Campbell jako Sidney Prescott, která minule chyběla kvůli finančním neshodám, tentokrát jí ale zoufalí producenti evidentně slíbili dostatečně tučný šek. Kormidla se pak ujal Kevin Williamson, scenárista, jenž stál u zrodu celé značky a definoval její meta pojetí, se samotnou režií ale moc zkušeností nemá. Sedmička tak po dvou filmech soustředěných na novou generaci znovu staví do centra původní hrdinku a propojuje současnou éru s tradicí devadesátých let.
Vřískot byl vždycky silně sebereferenční sérií, jenže tentokrát se fetišizace jedničky trochu utrhla ze řetězu a místy přerůstá přes hlavu samotnému vyprávění. Povědomé tváře, hlášky, lokace, hudební motivy, rekonstrukce známých situací či neustálé šermování detaily a jmény vedlejších postav z dvacet, třicet let starých filmů fungují jako příjemné pomrknutí na fanoušky. Zároveň ale rozmělňují přímočarou slasherovou radost, pro kterou si diváci do kina chodí. Co si budeme, Vřískot tu není od toho, abychom pitvali jeho lore, pročítali wikipedické stránky postav a drželi v paměti každý drobný detail. Je ale důležité pamatovat, že návrat k maloměstským kulisám, podezřelým boyfriendům a dalším přímým citacím jedničky tu nejsou ani tak kreativní rozmar, jako spíš nejbezpečnější možné řešení situace, v níž značka po ztrátě nové generace vsadila na jedinou jistotu, kterou měla.
„Don’t fuck with the original“
Zatímco pro Laurie v nových Halloweenech se trauma stalo celou její osobností, Sidney se snaží žít normální život a ukázat, že to lze i s traumatem. Neve Campbell ji hraje jako unavenou, vyhořelou přeživší s civilním, lehce ironickým nadhledem. Mladší hrdinové tu ale chybí a Sidney po letech zdaleka není tak zábavná, jak si nostalgik Kevin Wiliamson zjevně myslí. Stejně tak podzápletka o lepení vztahu s dospívající dcerou jako výplň mezi jednotlivými mordy poslouží, ale v paměti neutkví. Podobně opatrně působí i meta rovina, kterou série tak proslula. Komentář k současnému hororu a digitální době tu sice je, působí ale trochu jalově.
Díky a zase příště
Vřískot je tu od toho, abychom co tři roky dostali sebeparodickou popcornovku, která si dělá legraci ze sebe i žánru, necelé dvě hodinky se u ní příjemně bavili, úlevně se zasmáli po každém přepáleném mordu a vrtěli hlavou nad tím, že několikátý psychopat v řadě obléká halloweenskou masku a extaticky vysvětluje těsně před závěrečnými titulky svůj šílený plán, jen aby vzápětí dostal kulku do hlavy. Domů odjíždíme příjemně pobaveni, ale už na cestě k autu se nám film pomalu vykuřuje z hlavy. A za tři roky si tak spokojeně kupujeme lístek na nový díl s čistou hlavou a absolutně nám nevadí, že dostaneme poněkolikáté totéž. Ale…
Kevin Williams je v prvé řadě scenárista a je to znát. Vypráví jistě a přehledně, ale hravou režijní kinetiku dua Matt Bettinelli-Olpin a Tyler Gillett v sedmičce nahradila devadesátkově boomerská přímočarost. Sedmička tak postrádá svěžest a drzost předchozích dvou dílů a s výjimkou jedné vyloženě památné fatality s hlavou naraženou na pípu od piva tentokrát řádění Ghostface nanejvýš splňuje žánrový standard. Finální odhalení a motivace padoucha se pak zařadí mezi ty nejslabší a nejzapomenutelnější.
Vzhledem k okolnostem vzniku filmu ale můžeme být rádi, že tvůrci hráli na jistotu a že výsledek není průšvih. Rozhodně není potřeba se bát, že by fanda série a žánru odcházel vyloženě nespokojen. Jde o solidní, řemeslně zvládnutý slasher, který se opírá o nostalgii, vrací svou nejslavnější hrdinku do centra dění a nabízí několik velmi zábavných momentů. Zvlášť v IMAXu nebo 4DX vám nový Vřískot zaručí přesně tu napínavou zábavu, kdy po každém útěku před Ghostfacem úlevně vydechnete. Až za tři roky zase nějaký ten magor v masce zavolá, rádi mu to vezmeme.
-
Režie
-
Scénář
-
Kamera
-
Hudba
-
Herci
Vřískot 7 (2026)
Vřískot 7 je po produkčně turbulentním vzniku návratem k nejbezpečnější možné variantě, kdy značka po ztrátě nové generace vsadila na nostalgii a návrat Sidney Prescott. Kevin Williamson vypráví přehledně a s jistotou scenáristy, ale oproti hravosti posledních dvou dílů působí jeho režie výrazně tradičněji a film tak postrádá jejich svěžest i drzost. Výsledkem je solidní, řemeslně zvládnutý slasher, který v kině spolehlivě baví a na pár let značku udrží při životě. Což je dobře, protože přijít o ni by byla škoda.
Nepříliš kritický divák z povolání. Vystudoval mediální management v Praze a v Lipsku, věnoval se marketingu a produkci. Přes práci pro kina a distribuční společnost nakonec zapustil kořeny v Totalfilmu, kde řídí tvorbu obsahu a kreativu a moderuje podcast.
Vřískot 7
Scream 7
Horor / Thriller / Mysteriózní
USA, 2026, 114 min
Režie: Kevin Williamson
Scénář: Kevin Williamson, Guy Busick
Kamera: Ramsey Nickell
Hudba: Marco Beltrami
Hrají: Neve Campbell, Isabel May, Joel McHale, Courteney Cox, Mason Gooding, Jasmin Savoy Brown, Sam Rechner, Celeste O’Connor, Mckenna Grace, Asa Germann, Anna Camp
