Takřka devadesátiletý Tändzin Gjamccho, čtrnáctý dalajláma Tibetu, poslední roky pracuje na svém odkazu. Již před více než dekádou se vzdal veškeré politické moci ve prospěch premiéra zvoleného v rámci exilové vlády, aby stvrdil svůj zájem o demokratizaci Tibetu. Nadále plní už jen roli náboženského vůdce, ale také člověka, který napříč světem prosazuje pacifismus a humanismus. Snímek Moudrost štěstí, vznikající v koprodukci oddaného buddhisty Richarda Geerea, mu dává příležitost v základní rovině shrnout své uvažování.
Tenkrát v Tibetu
Snímek začíná krátkou, ale nutnou historickou exkurzí. Otázka Tibetu je pro západ stále poněkud nepřehledná, jistě i protože je často prezentovaná jako boj dobra se zlem. Čínská strana přitom argumentuje tím, že odstranila feudální absolutistický systém praktikující nevolnictví a otroctví – stěží věc, proti níž lze s čistým svědomím protestovat. Zástupci tibetské strany namítnou, že násilné převzetí moci nebylo k provedení modernizace nutné a přechod k spravedlivější společnosti se mohl uskutečnit i se zachováním politické a kulturní kontinuity, která vzhledem ke buddhistickému pacifismu nepředstavovala hrozbu.
Nikdo tedy netvrdí, že Tibet měl zůstat takový, jaký byl. Dalajláma tu osobně vypráví o krutém zacházení, jakého se dočkal, když z něj jako z chudého chlapce pocházejícího z negramotné farmářské rodiny prostřednictvím „svatého biče“ vychovávali náboženského vůdce. Chápe lépe než kdokoliv jiný, že poměry v jeho zemi se musely změnit. Tibet však podle něj mohl přežít jako relativně samostatná jednotka zodpovídající se čínské vládě, jíž byl už před jeho exilem.
On sám rozhodně prohlašuje, že byl vždy otevřený blízké spolupráci s Čínou a předsedu Maa označuje za svou otcovskou figuru. Tedy než mu moc stoupla do hlavy. Čínská strana tedy ke konečnému záběru poslušného území musela mít další motivace než nutné reformy, které se mohly uskutečnit tak i tak. Bez zbytečného a brutálního utrpení. Šlo zřejmě o přístup k tibetským řekám a nerostnému bohatství – čistě politické cíle.
Best of dalajláma
Když si dalajláma odbude historický úvod, přesune se k prezentaci své životní filosofie. Jedná se tak trochu o rétorické cvičení v tom, jak jeho buddhistické a socialistické hodnoty prezentovat formou stravitelných metafor a přirovnání. Dalajláma se vždy snaží mluvit jazykem, který míří k nalezení společného jmenovatele se svým publikem, aniž by však upadl do nicneříkající vágnosti. Projde si takhle všemi důležitými tématy od osobního naplnění přes pacifismus a feminismus až po ochranu přírody. A nakonec poskytne i pár rad k meditaci.
Ačkoliv ve filmu to nepadne, dalajláma se otevřeně identifikuje jako Marxista. Tuto skutečnost není vždy snadné vysvětlit lidem, kteří by upřednostnili konflikt aliance světla proti temným silám komunismu. Nepotřebujete přesto diplom ze sociologie či politologie, abyste při poslechu jeho slov poznali, odkud vítr vane. Ale samozřejmě dává smysl, proč buddhistický vůdce směřuje k levicovému smýšlení a je pro něj přirozené vystupovat proti hromadění majetku směrem k rovnosti, komunitnímu internacionalismu, péči a soucitu.
Právě soucit je pro dalajlámu velkým tématem. Vlastní tendenci k němu připisuje své matce, k níž se po hodinách biflování náboženských textů chodil vyplakat. I přes přísný zákaz nikdy neodolala a vždy ho k sobě přimkla, aby ho utěšila. Dalajláma to označuje za formativní okamžik svého života. Tím, že zrod svých hodnot připisuje své matce porušující příkazy, nikoliv svým učitelům, ještě víc zdůrazňuje, že soucit, a tedy zájem o druhé, si může vypěstovat každý. Nejde o věc unikátní pro buddhismus. (Nakonec i lekce meditace nabízí oproštěny od náboženské konotace, otevřené každému.)
Pozor na ošklivá slova
Asi proto ve filmu nepadají slova jako „socialismus“ či „kapitalismus“, protože při jejich zaslechnutí jsou lidé často naučeni zaujmout apriorní postoj a přestat naslouchat. Stejně tak by dalajlámu asi ani nenapadlo pohazovat termíny jako „toxická maskulinita“ a „patriarchát“. Místo toho prostě vypráví o tom, že když v mládí imitoval chování svého příkrého otce, byl nešťastný, kdežto když ke stáru přijal tichou přemýšlivost své matky, poznal mnohem větší rovnováhu. Obecně tápe nad tím, proč páchají muži o tolik víc násilí a vyzývá k tomu, aby se ženy dostávaly častěji do pozice moci – včetně možnosti, že žena bude dalším dalajlámou. V důsledku pojmenovává totéž co jiní levičáci, ale způsobem, který si lidé tak snadno nezařadí na konkrétní stranu kulturní války.
Na pohled může působit jako zasněný dědeček, který naivně přeříkává fráze příliš povrchní pro komplexitu současného světa. To je ale jen vědomě zvolený nástroj cesty k posluchačům. Ve skutečnosti neodkrývá nějakou dávnou východní moudrost, což ostatně podotýká v prvních větách filmu – vyjadřuje se k moderním problémům a společenským, politickým a ideologickým otázkám současnosti. A to od mezinárodní politiky po individuální čelení stresu. Vzhledem k povaze tohoto filmu mluví častěji k jedincům a vede nás k tomu, jak žít vyrovnaněji a klidněji, smysl jeho slov lze ale uplatnit i šířeji.
Jeho přístup možná sdílí slovník ezo šarlatánů, nicméně jeho motivace jsou přesně opačné. Kde oni hledají zmatečná přirovnání, aby legitimizovali lenost, nicnedělání a pohodlí, tam dalajláma zjednodušuje, aby směřoval pozornost k zájmu o druhé a k činům. Prohlašuje se ostatně za obdivovatele vědy, pokroku, kritického myšlení a intelektuální zvídavosti. Buddhismus se snaží zasadit do kontextu moderního filozofického i logického uvažování.
Štěstí pro sebe a pro druhé
Smyslem života je pro něj radost a štěstí, což však neznamená bezmyšlenkovitost a sobectví. Štěstí není možné bez altruismu. A už vůbec ne pod vlivem strachu a nenávisti. Opět platí, že takto velikášské myšlenky jsme se naučili poněkud vytěsňovat jako příliš obecné. Při poslouchání jeho monologu však tvoří dostatečně pevný systém, aby nešlo o prázdná slova. Byť je samozřejmě otázka, nakolik bude posluchač schopný celkový kontext splést dohromady.
Moudrost štěstí působí na první pohled poněkud nedůvěryhodně. Dalajláma ale není náhodný recitátor mouder. Jeho přístup je otevřený a smířlivý, jeho cíle jsou ale tak konkrétní, jak při snaze o zachování univerzality mohou být. Mladší generace progresivních intelektuálů a aktivistů sdílející jeho pohled na svět bude o stejné hodnoty bojovat s větším smyslem pro specifika a doslovnost. Stejné nasazení a taktiku ale nejde očekávat od téměř devadesátiletého buddhistického mnicha. U něj je naopak obdivuhodné, jak ostrou mysl a jak pevný kontakt se současností dokázal udržet. Jistě, že kdo dalajlámovu agendu zná, nedozví se tu nic nového, jako souhrnné představení jeho pohledu na svět ale odvádí tenhle snímek dobrou práci.
Moudrost štěstí (2024)
Dalajláma tu své charisma a rétorické schopnosti ždíme na maximum a předává apel ohledně zodpovědnosti a altruismu, na jehož konci je osobní štěstí každého člověka. Dělá vše, co může, aby nalézal univerzální hodnoty uplatnitelné i mimo hranice buddhismu. Rozhodně jde o podnětnou podívanou.
Martin Svoboda, Totalfilm.cz
foto/video: CinemArt © 2025
Moudrost štěstí
Wisdom of Happiness
Dokumentární
Česká premiéra: 15. 5. 2025, CinemArt
Švýcarsko, 2024, 90 min
Režie: Barbara Miller, Philip Delaquis
Scénář: Philip Delaquis, Barbara Miller
Kamera: Manuel Bauer
Hudba: Ariel Marx
Produkce: Philip Delaquis
Střih: Isai Oswald, Mike Selemon
Zvuk: Dieter Meyer, Stephan Konken, Kurt Human, Julian Joseph
