Recenze: Ve francouzské srdcovce Americký sen z dílny Nedotknutelných není místo na cynismus

Je tomu už 15 let, co Nedotknutelní rozbořili evropská kina a zlomili bezpočet srdcí. Od té doby se filmaři napříč kontinentem, a především ti francouzští, snaží recept zopakovat. Se střídavým úspěchem. Kdo jiný by měl ale dojít k něčemu kloudnému, když ne producent původního filmu? Přichází s příběhem dvou kamarádů, kteří si splnili Americký sen, prorazili coby basketbaloví agenti a své nechvalné profesi nasadili lidskou tvář.

Fanděte padouchům!

Bouna (Jean-Pascal Zadi) a Jérémy (Raphaël Quenard) jsou dva amatérští hráči basketbalu, pro které už je pozdě, aby se prosadili na hřišti. Na co ale pozdě není, je využít svou zkušenost a pomoct druhým. Zakládají si tedy sportovní agenturu a pokouší se zlanařit hráče, které by zastupovali a pomáhali jim k co nejlepšímu angažmá.

Brzy se ukazuje, že s jejich zkušeností to není tak žhavé, jak sami mysleli. A i kdyby bylo, hráči se koukají hlavně po slíbených honorářích a pozicích, nikoliv po šanci budovat od podlahy zcela nezajetou firmu dvou noname kamarádů. Do NBA tedy vede dlouhá cesta, k jejímuž zdolání bude potřeba veškerá houževnatost workoholického Bouny, ale i srdce Jérémyho, který se mimo jiné stará o to, aby se v procesu nikdo nezbláznil.

Sportovní agenti, a agenti obecně, zastávají většinou pozici záporáků v příbězích o mladých lidech, jejichž talent byl nelítostnými žraloky byznysu proměněn na komoditu, rozporcován a rozprodán. Dokonce i když je film vyprávěn z úhlu pohledu agenta, jako Luhrmannův Elvis, tak je Tom Parker v podání Toma Hankse vykreslený jako odporná karikatura. Někdo se ale přece o chod celého systému starat musí!

Bez chyby

Snímek inspirovaný skutečností z dílny producenta Nicolase Duvala Adassovského, jenž má na kontě především mezinárodní hit a největší hluboký lidský příběh 21. století Nedotknutelní, obrací zrak právě na dva agenty. Jejich příběh je vlastně vykreslený podobně, jako by šlo o mladé umělce či sportovce – jde o outsidery, kteří musí překonat hradbu nedůvěry a projevit nemálo trpělivosti, ale protože vytrvají a nenechají si zlomit ducha, dojdou úspěchu. Jen místo toho, aby skládali písničky nebo trénovali na hřišti, roznášejí letáky, obvolávají klienty, stalkují prezidenty mezinárodních organizací a tak dále. Vyprávěcí struktura je prakticky stejná jako u typické sportovní biografie, takže i zážitek je velmi podobný.

Režisér a scenárista Anthony Marciano, na rozdíl od Adassovského, zvlášť zajetý není a jeho tvorba zatím neopustila Francii. Jedná se jistě o schopného řemeslníka, který sepsal funkční scénář podle žánrových zvyklostí a následně ho opět podle zvyklostí realizoval. Tahle solidní předvídatelnost se stává rozhodujícím aspektem filmu, na jehož základě se rozhodne o tom, jestli si ho užijete. Pokud v nabídnutých dvou hodinách očekáváte jakýkoliv náznak tvůrčí originality, něco nečekaného nebo vybízejícího k hlubšímu zamyšlení, jste na špatné adrese.

Tvůrci nabízejí hřejivou bajku o tom, jak to dva snaživí kluci dokázali, protože se opravdu hodně snažili. Pokud byste chtěli kritický pohled na prohnilé prostředí profesionálního sportu, a především nevybíravé zákulisí agresivních agentur, máte smůlu. Scénář není zcela slepý například vůči těžkostem mladých černošských sportovců, z jejichž řad hrdinové rekrutují, nejde ale o typ filmu, který by šel na dřeň. Název Americký sen je použit zcela neironicky a doslovně: Když vynaložíš úsilí, dostaví se patřičná odměna. Když si vyhrneš rukávy, dočkáš se úspěchu. Žádný americký filmař by si dnes na takovou naivitu netroufl, tohle projde opravdu jen Francouzům.

Srdce na pravém místě

Nejde ale popřít, že pro tenhle typ nekomplikovaně pozitivních filmů existuje početné publikum, které nutně nechybuje, když má přinejmenším jednou za čas chuť na podobně milou podívanou. Filmy jako Nedotknutelní a Americký sen bývají někdy rámované jako největší hrozba cinefilii: nechvalný „midcult“. Snímek, který je realizovaný s dostatečnou řemeslnou kompetencí a užívající postupy „vysoké kultury“, to vše ale ve jménu povrchnosti a mělkosti. Existuje určitá panika z toho, že takové „antiumění“ nahradí to „opravdové“. Pravda je ale taková, že zhlédnutí Amerického snu není alternativa k tomu vyrazit na Domovinu nebo Rose, je spíš variantou náhodné komedie s „Ženy v…“, tedy dalšího rodinného mainstreamového filmu.

V takovém kontextu můžeme Americký sen považovat za jednookého krále, nebo méně jízlivě prostě za to lepší, co podobný rank filmů nabízí. Příběh krásně plyne, všechno v něm dává vnitřní smysl, humor nikdy nesklouzává k hrubosti a toxicitě, kterými si komedie někdy potřebují pomáhat. Jedná se o milý zážitek, který stojí na padnoucím obsazení. Právě herci všem těm „adekvátním volbám“ dávají lidskou tvář, takže kvalita ansámblu většinou rozhoduje o výsledném zážitku – v tomto případě příjemném zážitku.

Jeden z francouzských recenzentů přirovnal dojem k Vykoupení z věznice Shawshank co do vykreslení neromantického a netoxického maskulinního přátelství. Jde o zajímavý přístup, který při sledování možná nenapadne každého. Přesto jde o nejsilnější aspekt filmu, v němž lze nalézt největší množství autentické emocionality. Máme tu tedy film o dvou kamarádech, kteří to spolu někam dotáhli, překonali nevyhnutelné krize, občas se pohádali, ale jejich srdce bylo vždy na správním místě. Výsledný snímek je vším tím, čím chce být, a jestli se trefí do vašich preferencí, udělá vám nejspíš nefalšovanou radost.

foto/video: © Foxx Media Group 2026

Americký sen
Le Rêve américain více
Francie 2026 122 min
Česká premiéra: 6. 8. 2026
Režie: Anthony Marciano
Scénář: Anthony Marciano
Kamera: Antony Diaz
Hudba: Dedouze
Hrají: Raphaël Quenard, Jean-Pascal Zadi, Josh Casaubon, Gabriel Caballero, Etienne Guillou-Kervern, Magalie Langrais
Produkce: Nicolas Duval Adassovsky
Zvuk: Niels Barletta, Thomas Lascar
Casting: Marine Albert