Co když zjistíte, že muž, kterého jste celý život považovali za svého otce, vaším otcem není? Po třinácti letech se Zdeněk Tyc vrací k celovečernímu hranému filmu. Město otců mělo světovou premiéru na letošním MFF Karlovy Vary. Film o otci a synovi, kteří mají stejné jméno, ale každý z nich žije v úplně jiném světě vstoupí do českých kin na konci října.
Třicátník Richard žije se svým otcem v panelákovém bytě v Adamově. Pracuje ve fabrice, poslouchá punk a do svého života si příliš nikoho nepouští. Jeho otec Richard, bývalý učitel literatury, je jeho pravým opakem – vzdělaný, citlivý a trpělivý muž, který syna po odchodu matky vychoval sám. Pak ale matka zemře a dosavadní jistoty se začnou rozpadat.
Richard se dozví, že jeho otec není jeho biologickým otcem. Vydává se proto hledat muže, který by jím mohl být. Pátrání po vlastní minulosti se postupně mění v cestu, na které potkává podivné, směšné i bolestně známé postavy a konfrontuje se s různými podobami mužství, rodiny a vlastního života.
Co z člověka dělá otce?
Film staví do centra vztah dvou mužů, kteří spolu sdílejí domácnost, minulost i jméno, ale přesto si často nerozumějí. Otázka biologického původu tak postupně ustupuje mnohem zásadnější otázce: Co z člověka dělá otce? Krev, nebo roky společného života?
Tyc přitom svůj příběh zasazuje do konkrétního prostředí Adamova a Ostravy. Vedle paneláků a fabrik se ve filmu potkává svět bývalého učitele literatury s punkovou kulturou. V jednom bytě tak může mít své místo jak kapela Našrot, tak Bergmanovy Šepoty a výkřiky. Právě tento kontrast je jedním z charakteristických prvků filmu.
Adamov a Ostrava nejsou v Městě otců pouze kulisou. Film se pohybuje mezi panelovými sídlišti, průmyslovým prostředím a světem lidí, kteří si svůj život musí často nějak poskládat sami. I proto je cesta za biologickým otcem zároveň cestou do prostředí, které Richard dosud znal jen zprostředkovaně.
Návrat Zdeňka Tyce
Město otců je prvním celovečerním filmem Zdeňka Tyce od snímku Jako nikdy z roku 2013. Režisér, který na sebe upozornil už filmem Vojtěch, řečený sirotek a později natočil mimo jiné Žiletky a Smradi, se tentokrát vydává do současnosti a k tématu rodiny, identity a hledání vlastních kořenů.
V hlavních rolích se představují Tomáš Vravník a Vladimír Javorský, dále hrají Lucie Trmíková, Pavlína Štorková, Igor Chmela, Jan Vondráček a Attila Mokos.
Scénář napsal Roman Vojkůvka, kameru měl Tomáš Kresta.
Film vznikl v česko-slovensko-polské koprodukci. Producenty jsou Pavel Vácha a Eva Váchová za společnost Bratři. Uvede jej Falcon od 29. října.
Tenhle článek čerpá z důvěryhodných externích zdrojů, případně je naším společným dílem. Když se na něčem shodneme, schováme se prostě za redakci. A občas píšeme všichni dohromady. Tohle je jeden z těch případů.
foto/video: © Bratři, Falcon 2026
zdroj: Aneta Stolzová
