Svět „vysokého“ i „nízkého“ umění zasáhla zdrcující zpráva – opustil nás herec, který oba tyto světy sjednotil jako málokdo. Anglický shakespearovský klasik Patrick Stewart se netajil tím, že jeho srdce patří prknům. Přesto se časem naučil docenit možnost propůjčit svůj talent i některým z nejvýraznějších popkulturních postav.
Herectví jako záchrana
Stewart se narodil v anglickém maloměstě Mirfield do rodiny švadleny a vojáka nasazeného během druhé světové války, později pracujícího jako dělník a pošťák. Vyrůstal v chudých poměrech, poznamenaný násilím svého otce trpícím následky svého vojenského nasazení. Od nástrah nepříliš šťastného dětství ho zachránil učitel základní školy nadšený do Shakespeara, jemuž se svou lásku podařilo malému Patrickovi vštípit.
Jako patnáctiletý už měl zkušenost s místními ochotnickými soubory, zatímco si přivydělával jako novinář. Své povinnosti ale ve prospěch divadla víc a víc zanedbával, podle jeho bratra trávil veškerý čas na jevišti nebo v hledišti a následně si z fleku vymýšlel reportáže. Což zní jistě velmi romanticky, zvlášť když víme, v jakého mistra vyrostl, jeho někdejšímu šéfovi to ale moc roztomilé nepřišlo. Když mu dal na výběr mezi novinařinou a herectvím, dočkal se jednoznačné odpovědi. Překvapivě funkčnějším přivýdělkem se pro něj ukázala být pozice prodavače nábytku, při níž využil svůj šarm a zároveň si nastavil směny tak, aby nekolidovaly s jeho pravým zájmem. Stranou toho se krátce věnoval i boxu. Když ale získal stipendium na bristolské dramatické škole, nebylo pro něj co řešit.
Profesionálně debutoval v roce 1959 ve svých devatenácti. O sedm let později už byl členem stěžejní britské divadelní organizace Royal Shakespeare Company, kde působil až do začátku 80. let. Zde se často setkával s Benem Kingsleym a Ianem Richardsonem, z nichž se později rovněž staly mezinárodní hvězdy. Během tohoto období si postupně vybudoval pevnou pozici jako jedna z hlavních opor svého souboru. Zároveň začal přijímat televizní role. Poslední měsíce se shodou okolností znovuvynořil jeden z jeho prvních velkých televizních výkonů coby Vladimir Lenin v seriálu Fall of Eagles sledujícím pád předních evropských monarchií. Jistě především proto, že představa Stewarta v takto specifické roli se jeví úsměvně, nemyslete si však, že tenkrát předvedl cokoliv jiného než zcela seriózní výkon.
Snížit se ke Star Treku?
To byl ostatně Stewartův cíl. Dnes ho známe jako herce, který si v nemálo skečích uměl udělat legraci sám ze sebe a svůj talent propůjčil žánrové zábavě i komedii. Ve svých vrcholných letech však měl pramalý zájem o cokoliv jiného než Shakespeara a role podobně seriózního ražení. Nevyznal se v americké popkultuře, natož specificky ve Star Treku, nabízená role v chystaném revivalu značky s novým obsazením ho tedy nechávala chladným. Jeho mnohaletý přítel Ian McKellen s ním ironicky plně souhlasil a od role ho odrazoval – zahodit divadelní kariéru kvůli popkulturní malichernosti považoval za nešťastné. Budoucí Gandalf netušil, co si osud chystá pro něj.
Většina hlasů v Stewartově okolí ale zastávala právě opačný názor. Přesvědčil ho i příslib, že jeho kapitán Picard bude novým typem protagonisty. V první řadě diplomat, který se uchyluje k násilí jen ve zcela krajní situaci. Star Trek: Next Generation se měl stát opakem stále akčnějších a hlasitějších sci-fi a shakespearovský herec, který neodpovídá vzhledu typického hlavního hrdiny, tomu všemu měl být zárukou. Oproti mnoha jiným slibům televizních producentů napříč televizní historií se však tento ukázal jako pravdivý. Z Next Generation se pod Stewartovým vedením skutečně stal paragon kultivované sci-fi, jaký nemá mnoho srovnání.
Takoví už se nerodí
Z herce doposud respektovaného ve velmi specializovaném okruhu publika byla najednou světová star. Tuto pozici si nakonec pojistil ještě rolí v X-Menech, kde ztvárnil mentorskou figuru Profesora X, zatímco jeho ústředním nepřítelem se stal Ian McKellen, jehož představa o frivolnosti americké zábavy se během let zjevně trochu posunula. Dynamika tohohle páru se ukázala pro sérii nenahraditelným darem, jehož nenahraditelnost ale poslední dobou začala hraničit s prokletím – nemálo komentátorů s notnou dávkou černého humoru komentovalo, že Fox a nyní Disney se Stewarta a McKellena vzdají jen v jedné jediné situaci. A k ní nyní bohužel v případě Stewarta došlo.
Avengers: Doomsday se do kin chystá 17. prosince a Stewarta se v nich ještě dočkáme. Tak i tak se očekávalo, že jeho přítomnost bude mít nádech finální rozlučky, herec totiž trpěl stupňujícími zdravotními problémy, z nichž věděl, že není cesty ven. Po krátkém, ale intenzivním souboji s Alzheimerovou chorobou a demencí s Lewyho tělísky ve věku 86 let zemřel.
Popkultura ho bude nevyhnutelně znát hlavně jako Profesora X a Picarda, pro historii je ale především jedním ze stěžejních shakespearovských herců, který vložil grácii, elán a důstojnost do každé role, v níž se ocitl, ať byla velká, nebo malá. Představoval typ herectví, s nímž se u jeho mladých kolegů nesetkáváme. To nutně neznamená, že doba je horší, ale zkrátka, že se vyvíjí. Klasičtí mistři jako Patrick Stewart přesto budou bolestivě chybět.
Absolvent žurnalistiky na FSV Univerzity Karlovy a filmový publicista prověřený několika médii. Spíš než číselné hodnocení u filmu rád hledá a nabízí cesty, jak jej číst. Každý snímek podle něj má hodnotu v rámci svých vlastních pravidel.
foto/video: © Falcon 2026
