Jen málokteré kinematografii se nabízí tak organicky naskočit na vlnu vzkvétajících folkových hororů jako právě té skandinávské. Zatímco žánrové milníky poslední doby jako Slunovrat, Čarodějnice, netflixovský Lesní rituál nebo Men ukázaly, jak moc diváky po celém světě láká hlouběji probádat pohanské mýty a izolovaný venkov, severské země mají tajuplnou mytologii a neprostupné lesy zapsané přímo ve své DNA. Finský příspěvek do tohoto subžánru, snímek Zrozen z temnoty, tak sází na velmi silné téma a zkoumá poporodní deprese spolu s příkořími mateřství optikou skandinávského folkloru a body hororu. Film právě vstupuje do distribuce a je stále k vidění i v sekci Zvláštní uvedení na karlovarském festivalu.
To, co na filmu funguje nejlépe, je myšlenkový střet mezi koncepty přirozenosti (nature) a výchovy (nurture). Saga (Seidi Haarla) zde prezentuje surovou, nekompromisní sílu přírody a mateřství. Ačkoliv racionálně vnímá, že s jejím dítětem je něco špatně, její napojení na okolní temné lesy, které se svým potomkem sdílí, je až animální a neodmyslitelnou součástí jí samé, a postupně s ním přestává bojovat. Jon (Rupert Grint) ze začátku úspěšně odolává žánrovému klišé otravně nevěřícího partnera, čím míň ale rozumí trápení své manželky, tím víc se slepě drží snahy o normální rodinu a věří, že se vše dá překonat běžnou výchovou. Mezi oběma herci navíc funguje skvělá chemie. Jako pár působí zcela organicky a věříte jim jak počáteční harmonii, tak postupné odcizení.
Že mateřství je nejlepší možný námět k hororu, nebo alespoň pořádnému thrilleru, ví filmaři už dlouho. Poslední roky se pak s těmito snímky vyloženě roztrhl pytel, vždyť to není tak dlouho, co jsme chválili australskou žánrovku Vrať mi ji nebo černočernou dramedii Kdybych měla nohy, tak ti nakopu. Podle režisérky Hanny Bergholm, podepsané už pod znepokojivým hororem Ono, je její novinka v jádru o tom, jak hluboce a nepředvídatelně může narození potomka proměnit partnerský vztah. Inspiraci podle svých slov našla i ve vlastních zkušenostech s mateřstvím, v jeho složitých emocích a v otázce, jak milovat dítě, které neodpovídá představě bezproblémového, šťastného miminka. Právě tahle ošklivější a méně uhlazená stránka rodičovské lásky ji zajímala nejvíc.
Po audiovizuální stránce si Zrozen z temnoty vede obstojně, rozhodně je potřeba vyzdvihnout atmosférický soundtrack, který souzní s tou nejintenzivnější zvukovou kulisou filmu – neutuchajícím, nervy drásajícím pláčem dítěte. Ten postupně přechází až do vyloženě nelidských skřeků a spolehlivě buduje pocit naprosté bezvýchodnosti a zoufalství. Vzhledem k silné tematice skandinávské přírody se tvůrci sice mohli více opřít do vizuální síly samotného lesního prostředí, které zůstává ve snímku trestuhodně nevyužité, na druhou stranu jim ale rozhodně nechyběla odvaha v nekompromisním zobrazení body hororu, který se zaměřuje na proměny i traumata ženského těla po těhotenství a porodu. Kde už však snímek začíná ztrácet, jsou vizuální efekty.
Tvář dítěte zůstává dlouho skrytá, aby divák sdílel Sagin pocit, že je něco strašně špatně, aniž by dokázal přesně pojmenovat co. K fyzické podobě hrůzy přitom nepomáhala jen digitální postprodukce, ve filmu se objevuje animatronická loutka, kterou vytvořil Gustav Hoegen, animatronický designér spojený mimo jiné se světy Star Wars a Jurského světa. Při natáčení ji ovládalo pět loutkářů. Bohužel je potřeba říct, že když už se konečně démonická ratolest ukáže v celé své kráse, pracně budovaná atmosféra letí do koše. Navzdory snaze a práci trikařů působí nechtěně absurdně a legračně.
Zrozen z temnoty na KVIFF:
Čtvrtek 9. 7. / 23:59 – Malý sál
Sobota 11. 7. / 23:59 – Kino Čas
Přesto však samotné hororové pasáže fungují dobře. Jsou patřičně tísnivé a úspěšně přimějí diváka přemýšlet nad tím, co by v takové situaci s doslova zvlčilým dítětem dělal on sám. Scény plné pláče, nejistoty a lesní mystiky začnou být v druhé půlce stopáže sice trochu repetitivní, to ale neznamená, že je závěrečné vyvrcholení předvídatelné. Bez jakýchkoliv spoilerů lze říct, že po skončení nejspíš nebudete vědět, jak se vlastně cítit, ale v rámci nastaveného šílenství je potřeba se smířit s tím, že lepší východisko už asi ani nebylo možné.
-
Režie
-
Scénář
-
Kamera
-
Hudba
-
Herci
Zrozen z temnoty (2026)
Zrozen z temnoty je ambiciózní severský kousek, který sice v druhé polovině trochu doplácí na repetitivní tempo a bizarní vizuální efekty, ale jako psychologická studie mateřské bezvýchodnosti funguje skvěle. Díky výborné chemii ústředního dua, skvělému zvuku a katarznímu závěru jde o žánrovku, která v divákovi dokáže rezonovat. Skvělý nápad a silnou atmosféru je třeba ocenit, byť je občas sráží trochu neohrabané zpracování.
Tereza Mažári, spolupracovnice redakce
foto/video: © CinemArt 2026
Zrozen z temnoty
Nightborn
Finsko / Francie / Velká Británie / Litva 2026 92 min
Režie: Hanna Bergholm
Scénář: Hanna Bergholm, Ilja Rautsi
Kamera: Pietari Peltola
Hudba: Eicca Toppinen
Hrají: Seidi Haarla, Rupert Grint, Pamela Tola, Pirkko Saisio, Rebecca Lacey, John Thomson, Satu Tuuli Karhu, Mari Rantasila, Amira Khalifa, Johanna Kuuva
