Premiéra životopisného dramatu Petera Farrellyho Já, Rocky (I Play Rocky) přinesla na festivalu v Torontu přesně to, co se od podobného projektu čekalo: sázku na přímočarou diváckou přístupnost a poctivé hollywoodské řemeslo. Film rekonstruuje vznik oscarové klasiky z roku 1976 a soustředí se na klíčový moment, kdy tehdy zcela neznámý a zadlužený Sylvester Stallone odmítal prodat svůj scénář bez záruky, že boxera Rockyho Balbou ztvární on sám. Podle prvních novinářských reakcí Farrelly nijak neexperimentuje a servíruje žánrovku o outsiderovi, která sice stojí na osvědčených schématech, ale festivalové publikum si dokázala bez problémů podmanit.
Chvála hlavního představitele
Kritici se v ohlasech shodují, že klíčový casting Anthonyho Ippolita do role mladého Stallona vyšel lépe, než mnozí skeptici čekali. Ippolito, který na sebe výrazně upozornil už rolí mladého Al Pacina v seriálu Nabídka, nepředvádí pouhou parodii na Slyův proslulý pokleslý koutek a hluboký hlas, ale drží se civilního projevu. Zahraniční texty chválí především to, jak věrohodně zachytil zarputilost a zoufalství chlapa, který byl na mizině, musel v nouzi prodat vlastního psa a současně tvrdohlavě trval na své jediné životní šanci. Herecky jde o spolehlivý výkon, který drží pohromadě i pasáže, kde scénář začíná trochu šustit papírem.
Zbytek ansámblu funguje jako spolehlivě namazaný stroj. Velkou pozornost na sebe strhává Stephan James jako Apollo Creed (respektive Carl Weathers), Matt Dillon v roli Slyova náročného otce nebo Jay Duplass coby režisér John G. Avildsen, který se snaží krotit chaos na place. Funkční protiváhu Stallonovu idealismu tvoří producentská dvojice Irwin Winkler a Robert Chartoff v podání P. J. Byrna a Tobyho Kebbella, zatímco AnnaSophia Robb v roli Slyovy první manželky Sashy dodává příběhu potřebnou lidskost. Film se příliš nezdržuje psychologickými nuancemi, ale jako typově přesně obsazená mozaika hollywoodského zákulisí sedmdesátých let v daných mantinelech spolehlivě šlape.
Exkurze do analogové doby
Nejzajímavější částí snímku zůstává samotná rekonstrukce vzniku legendy doslova „na koleně“. Farrelly diváky provádí partyzánským natáčením za minimální rozpočet, dohadováním s odbory i komplikacemi přímo v ulicích Filadelfie. Nechybí samozřejmě zákulisní pohled na dnes ikonické scény, ať už jde o boxování do zmrzlého masa nebo sprint na schody před muzeem umění za doprovodu nezaměnitelné hudby Billa Contiho. Je to sympatická exkurze do doby, kdy se velké filmové hity ještě nerodily podle korporátních tabulek a algoritmů.
Recenzenti sice otevřeně vytýkají občasnou sentimentalitu, přímočaré tlačení na emoce a fakt, že oscarový režisér Zelené knihy hraje hodně na jistotu, celkově však převládá dojem poctivě zvládnutého filmu pro široké publikum. Snímek ví, čím chce být – nostalgickým ohlédnutím za jedním z nejnepravděpodobnějších triumfů filmové historie, od jehož vzniku letos uplynulo rovných padesát let.
Do českých kin vstoupí Já, Rocky v distribuci společnosti Bioscop 19. listopadu.
Tenhle článek čerpá z důvěryhodných externích zdrojů, případně je naším společným dílem. Když se na něčem shodneme, schováme se prostě za redakci. A občas píšeme všichni dohromady. Tohle je jeden z těch případů.
foto/video: © Eric Charbonneau/Amazon MGM Studios, Bioscop, Totalfilm Media
Zákaz kopírování fotografií – Amazon MGM Studios via Getty Images
