Recenze: Guru přesvědčivě odhaluje faleš životního koučingu, jen se trochu bojí politiky

Fenomén životních koučů, kteří tvrdí, že jen pomáhají lidem se najít, zvenčí ale jejich působení evokuje osobní kult, je jistě vděčné téma na psychologický thriller. Francouzský Guru se pak noří do černé mysli svého antihrdiny s gustem a stupňující se intenzitou.

Jen jim to řekni

Matt (Pierre Niney) nemá školu, nemá bohaté rodiče, nemá žádný zjevný tradičně nahlížený „talent“. Má ale diplom od amerického životního kouče Petera Conrada (Holt McCallany) a schopnost oslovovat davy. A je snad v dnešní době potřeba něco víc? Rychle se tedy stává velkou rybou v malém rybníku a opanovává francouzskou scénu – začíná plnit stále rozlehlejší sály a na sociálních sítích sbírá lajky po milionech.

Co svým početným ovečkám říká? Inu… náhodné seberozvojové nesmysly, co ho zrovna napadnou. Funguje to královsky. Možná až moc dobře, než aby to jeho ego uneslo. A když se začíná rýsovat možnost vystoupit na americké tour jeho idola Conrada, Matt je bez sebe nadšením. Jenže zároveň se začínají kupit negativní následky jeho činů a francouzská vláda zvažuje nastavit nová legislativní opatření, která by jeho živnost mohla regulovat a omezovat.

Matt se zprvu tváří jako profesionál a návrh zákona alespoň na oko vítá s tím, že pomůže oddělit zrno od plev – špatné životní kouče od těch dobrých. Brzy si ale uvědomuje, že tato iniciativa existuje „jemu na tělo“ a v očích jejích iniciátorů je právě on nejnebezpečnějším plevelem. Do toho se komplikují vztahy s jeho posměvačným bratrem (Christophe Montenez), který Mattovu živnost neuznává, a dokonce i s doposud věrnou manželkou (Marion Barbeau), jež začíná rozpoznávat monstrum, jíž se její muž stává.

Extrakce tématu

Guru je v první řadě thrillerem o psychologickém rozkladu svého antihrdiny. Snímek si usnadňuje a oklikou komplikuje práci tím, že subkulturu životních koučů z velké části vyjímá z politického kontextu. Realita je taková, že tato estetika v sobě v současnosti nese silný pravicový a konzervativní nádech a její účastníci jsou zpravidla některými z nejaktivnějších současníků kulturních válek. V případě Matta se však filmaři rozhodli, že se budou soustředit na influencerský aspekt jeho života. Tedy na hodnotovou prázdnotu a nečitelnost skrývající se za každým úsměvem a gestem.

To není nutně špatně. Filmař si může dovolit podobnou extrakci, když ho zajímá jen určitý aspekt reality. Jen je pak třeba brát v potaz, že při snaze aplikovat viděné na autentickou zkušenost může něco chybět a něco přebývat. Zjevný důsledek v tomto případě třeba je, že v Guruovi čelí Mattův koučing potenciální legislativní kontrole výhradně proto, že představitelé návrhu mají strach ze špatných individuálních rad, které rozdává. V realitě je přitom hlavní obavou radikalizace veřejnosti směrem ke krajně pravicovým hnutím a ideologiím. V obou případech spadá konflikt pod svobodu slova v nejširším slova smyslu, měřítko a nuance jsou ale zcela odlišné.

Snímek tedy nemůže sloužit jako argument v našem světě, což jistě není jeho povinností. Mnohem spíš funguje jako zpodobnění osobního pekla, které si pro sebe Matt nachystal, když se postavil do pozice autority tisíců, potenciální milionů lidí, aniž by měl jakoukoliv kapacitu produktivně posuzovat jejich problémy a dávat jim opravdu smysluplné rady. Navenek se zaštiťuje svým „posláním“, ale brzy chápeme, že mnohem víc je pro něj v sázce prominentní pozice, kterou mu toto poslání propůjčuje.

Věří tomu aspoň on sám?

Nikdy si nemáme myslet, že Matt má pravdu. Jak by mohl. Jedná se o člověka zahaleného v mondénních frázích či pseudovědeckých slovních spojeních a sesype se při první příležitosti, když dostane za úkol citovat fakta a data. Tápat ale máme nad tím, nakolik on sám věří, že jeho úspěch slouží někomu jinému než jemu. Existují různé úrovně padoušství a člověk pomýlený ve své pravdě je vždy snáz akceptovatelný než lhář.

Zprvu můžeme být možná maličko zklamaní, Matt zdánlivě postrádá neoblomnost a patologickou lhavost, která je pro self help guru typická – je až příliš snadné zahnat ho do kouta a přetlačit argumenty. Talent podobných mužů spočívá v tom, že i v okamžiku absolutní faktické prohry bez hnutí brvou dál předstírají nadřazenost a sebejistotu, a právě tento jejich um je i základem jejich ďábelského charismatu. Matt oproti tomu okamžitě vypadá jako zmatený koloušek osvícený reflektory řítícího se auta.

Možná právě to, že se nám ihned neodhaluje jako sociopat, ale dělá sledování zajímavějším. Jako diváci můžeme pomalu odkrývat, nakolik zvládá obelhávat i sám sebe a jaké jsou přesně lži, které si říká. A když se Matt začíná otrkávat a my začneme odhalovat hloubku jeho lstivosti, je to tím uspokojivější.

Režisér Yann Gozlan a scenárista Jean-Baptiste Delafon nenabízejí detailní reflexi společenského fenoménu ani důslednou psychologickou studii ústřední postavy. Volí cestu thrilleru, v němž se neustále stupňují situace, jimž hrdina čelí, až do extrému. Celý fenomén životních kurzů tedy spíš využívá pro ozvláštnění zběsilého příběhu o pádu na dno, než že by tento fenomén důsledně rozebíral a kritizoval. Kdo této volbě přizpůsobí svá očekávání, může si odnést pár intenzivních okamžiků, slušných hereckých výkonů a možná zájmu do tématu proniknout – tak už ale bude muset učinit na vlastní pěst.

foto/video: © Film Europe 2026

Guru
Gourou
Francie, 2025, 126 min
Česká premiéra: 10. 9. 2026, Film Europe
Režie: Yann Gozlan
Scénář: Jean-Baptiste Delafon
Kamera: Antoine Sanier
Hudba: Chloé Thévenin
Hrají: Pierre Niney, Anthony Bajon, Holt McCallany, Marion Barbeau, Leanna Chea, Christophe Montenez, Jonathan Turnbull, Tracy Gotoas, Léonie Simaga, Manon Kneusé
Scénografie: Stéphane Rozenbaum
Kostýmy: Olivier Ligen
Casting: Constance Demontoy