Česká filmová a televizní akademie vysílá do boje o nominaci na Oscara dokument Pepy Lubojacki Kdyby se holubi proměnili ve zlato, který letos zaujal už na Berlinale i v Karlových Varech. Mimořádně osobní snímek sleduje několik let jednu rodinu poznamenanou závislostí a zároveň se ptá, co všechno je možné před kamerou odhalit – o svých blízkých i o sobě.
Z pokojíčku do Dolby Theatre?
Česká filmová a televizní akademie vybrala Kdyby se holubi proměnili ve zlato jako domácího kandidáta na 99. ročník Oscarů v kategorii mezinárodní celovečerní film. O místo v oscarovém klání se letos ucházelo deset tuzemských snímků, z nichž do druhého kola postoupily vedle vítězného dokumentu také Chica Checa, Neporazitelní, Poberta a… Pět švestek, z nějakého důvodu. O konečném výsledku následně hlasovali členové ČFTA splňující podmínky americké akademie.
Režisérka Pepa Lubojacki na filmu pracovala pět let a kameru obrátila do vlastního rodinného prostředí. Sleduje především staršího bratra a dva bratrance, jejichž život zásadně poznamenala závislost. Nejde přitom o klasický observační dokument snažící se držet od svých protagonistů bezpečný odstup. Lubojacki je sama součástí příběhu, vstupuje do něj, konfrontuje své blízké a zároveň zkoumá vlastní motivace, pocit odpovědnosti i otázku, zda je vůbec možné druhého člověka zachránit proti jeho vůli. Film kombinuje deníkové záznamy, rodinné fotografie, stylizované vzpomínky, koláže i výrazné prvky DIY estetiky.
Co my na to?
Právě tahle neuhlazená osobnost filmu nás zaujala už při jeho uvedení na letošním karlovarském festivalu. V recenzi jsme upozorňovali, že Lubojacki netočí pouze film o závislosti, ale především o člověku, který se snaží pochopit, jak se k rodinnému traumatu vůbec postavit. Takto osobní dokument podle nás vyžaduje „unikátní mix zranitelnosti a sebevědomí“ – ochotu před kamerou odkrýt bolestivé věci a současně věřit, že má smysl je nabídnout publiku.
Snímek přitom není jednoduchou diváckou zkušeností a ani my jsme k němu nepřistupovali bez výhrad. Diskusi může vyvolávat už samotné natáčení velmi intimních rodinných situací, stejně jako využití umělé inteligence při rozpohybování fotografií z rodinného alba. Síla filmu ale spočívá právě v tom, že Lubojacki tyto pochybnosti neschovává a samu sebe staví pod drobnohled stejně neúprosně jako své blízké. Pokud divák přijme jeho stylizovanou videodeníkovou formu, dokáže podle naší recenze mimořádně přesně zachytit bolest, bezmoc i komplikovanou podobu rodinné lásky. Výsledkem je snímek, který „má rozhodně potenciál dostat se vám hluboko pod kůži“.
Držíme palce!
Samotný výběr ČFTA pochopitelně ještě neznamená oscarovou nominaci. Americká akademie zveřejní 15. prosince shortlist patnácti mezinárodních filmů a finální nominace oznámí 21. ledna 2027. Slavnostní 99. ročník Oscarů se uskuteční 14. března. Česká kinematografie se bude snažit navázat mimo jiné na Vlny Jiřího Mádla, které se před dvěma lety dostaly do užšího výběru. Posledním českým vítězem v kategorii mezinárodního filmu zůstává Kolja Jana Svěráka z roku 1996. Teď se o další krok mezi světovou špičku pokusí mnohem komornější, bolestivější a formálně odvážnější příběh jedné rodiny.
Že nejde pouze o domácí festivalovou kuriozitu, ukázala ale už světová premiéra na Berlinale. Kdyby se holubi proměnili ve zlato tam získalo cenu za nejlepší dokumentární film a také nezávislou cenu Caligari. Následovalo uvedení na karlovarském festivalu, kde film patřil k titulům schopným vyvolávat velmi silné a zároveň rozdílné reakce. Do českých kin vstoupí 24. září 2026.
Nepříliš kritický divák z povolání. Vystudoval mediální management v Praze a v Lipsku, věnoval se marketingu a produkci. Přes práci pro kina a distribuční společnost nakonec zapustil kořeny v Totalfilmu, kde řídí tvorbu obsahu a kreativu a moderuje podcast.
foto/video: © Aerofilms 2026; zdroj: Silvie Marková
