Recenze: Wildwood je vrcholem loutkové animace. Tajemství zakázaného lesa za stovky milionů dolarů dotáhlo techniku k dokonalosti

Historie se opakuje až příliš rychle. Nedávno jsme oplakali mistrného, ale bohužel předraženého Diggera, který se stane jedním z největších propadáků nejen tohoto roku. Nedlouho po něm přichází do kin snímek Wildwood, jehož budget je reportovaný v divokém rozmezí mezi 100 a 400 miliony dolarů. Komerční výsledek je strastiplný už v případě, že je realita blíž nižšímu odhadu. A apokalyptický, pokud je blíž k tomu vyššímu. Animovaná podívaná od studia stojícího za kultovní Koralínou má ale dvě polehčující okolnosti: zatímco Digger široké i odborné publikum rozdělil, Wildwood je jednoznačným miláčkem, který si odnáší prakticky výhradně nadšené recenze a zůstává jasným favoritem na Oscara. A zatímco Digger by se dal natočit za zlomek svého rozpočtu, Tajemství zakázaného lesa je vrcholnou ukázkou notoricky pracné a nákladné filmařské techniky, kterou dovádí na vrchol.

Nepo zázrak

Nad veškerými projevy „nepo“ kultury většinou ohrnujeme nos, přece jen se ale i přívětivější tvář. Studio Laika zaměřené na stop motion animaci může existovat jen proto, že ho založil spoluzakladatel oděvní megakorporace Nike Phil Knight a časem ji dal na hraní svému synovi Travisovi. To je tedy odpověď na otázku, jak může existovat filmové studio, které velmi zjevně nenásleduje funkční komerční model. Jedná se o filantropický podnik, v jehož čele stojí dědic multimiliardového impéria, který prostě nepotřebuje vydělávat peníze.

Jen díky tomu mohla vzniknout kultovní Koralína. A jen díky tomu mohl vzniknout Wildwood, na němž studio pracovalo v různých fázích vývoje od roku 2011, kdy vyprodukovalo trailer k vydání knižní předlohy a do látky se zamilovalo tak moc, že se rozhodlo pustit do plnohodnotné celovečerní verze.

Sama produkce začala naplno před pěti lety, kdy se sešli i herci a před kamerou namluvili své role, aby mohli animátoři pečlivě studovat jejich tváře v pohybu a stovky loutek tvarovat s dokonalou přesností. A výsledek téhle neutuchající náročné práce bude tím, o čem se bude každý u Wildwoodu bavit především. Plným právem.

Wildwood je totiž bez přehánění technicky nejvyspělejší ukázkou loutkové stop motion animace všech dob. Čím víc o technice víte, tím víc budete sedět místy zcela ohromení, jak daný efekt mohl vzniknout v této čistotě a úplnosti. Jak asi víte, stop motion animace spočívá v práci se skutečnými loutkami v reálných kulisách, které se fotí po kusých snímcích, mezi nimiž se upravuje jejich tvar a poloha tak, aby vznikla iluze pohybu. Už jen to, že Laika se rozhodla natáčet v plných 24 snímcích za vteřinu, je rozhodnutí, ze kterého se motá hlava – animované filmy, a tím spíš stop motion, většinou operují s nějakými dvanácti snímky za sekundu, jež se pak zdvojí, aby se uspokojil standard hrané filmařiny. Realizovat skutečně každé jedno filmové políčko zvlášť vede sice k nebývale plynulému pohybu, ale také se tím násobí potřebná práce. Jedna minuta filmu vyžaduje 1440 samostatných snímků, a to jen za předpokladu, že obraz není třeba složit z více prvků.

Jak to probůh udělali?

V případě Wildwoodu se pak Laika v tomto absolutním nasazení pouští do bitevních scén, jichž se zdánlivě účastní stovky, možná tisíce postav, jež jsou všechny plně zaostřené a pohybující se s nechybující lehkostí. Nemluvě o scénách, kdy proti sobě útočí dvě hejna složená ze stovek ptáků. Neohromuje ale jen měřítko – pro stop motion animaci je velkou výzvou vytvořit iluzi realistické hmotnosti předmětů. Je velmi těžké nechat loutku skočit do vzduchu tak, aby autenticky evokovala pohyb bytosti s realistickým těžištěm, trajektorií a pohybem každého svalu reagujícího na gravitaci, která by na něj měla působit.

Wildwood je ale plný takových okamžiků. Travis si rozhodně vzal poučení od Roberta Zemeckise a jeho principu „rozhoupané lampy“. Zemeckis je filmař známý technickou inovativností a jedním z jeho nejslavnějších počinů je napůl animovaná a napůl hraná detektivka Falešná hra s králíkem Rogerem, v níž se inovativním způsobem pohybují kreslené postavičky ve fyzickém světě. V jedné ze scén nechal Zemeckis svého hrdinu vrazit hlavou do lampy, která se rozkývala a její světlo začalo házet divoké stíny na fyzické i kreslené objekty. Tahle akce nemá žádný důvod, nehraje roli v příběhu, ničemu neslouží, bylo však enormně náročné ji realizovat tak, aby všechny vložené prvky správně reagovaly na něco tak nevypočitatelného, jako je kymácející se zdroj světla. Zemeckis své filmy zaplňuje podobnými momenty a argumentuje tím, že i když publikum možná přímo nechápe, jaký technický zázrak má před očima, podvědomě se podobnými vychytávkami nechává vtáhnout do filmového světa. Wildwood je takovými tichými, přesto ohromujícími exhibicemi zaplněný.

Asi přišlo na řadu se ptát, jestli to vše slouží zajímavému příběhu. A tady je to bohužel trochu horší. Sledujeme cestu mladé Prue (Peyton Elizabeth Lee), která se vydává do zakázaného světa zachránit svého batolícího se bratříčka poté, co ho uneslo hejno vran. Jejím souputníkem je mírně otravný, ale dobrosrdečný chlapec Curtis (Jacob Tremblay). Za zdí neprodyšného břečťanu objevují neznámou civilizaci plnou mluvících zvířat, která se zrovna nachází uprostřed války. V čele jedné z jejích stran stojí čarodějnice Alexandra (Carey Mulligan), která má pro Prue a jejího bráchu nějaký nekalý účel.

Jedná se o funkční nosný příběh, který musí okamžitě evokovat klasiky japonského mistra Hajoa Mijazakiho. Lze pak ocenit trademarkovou temnotu, jíž Lajka proslula už u Koralíny – rozhodně je na místě zvážit, zda vzít některé nejmenší děti, pokud mají tendenci se u filmů bát. Ve Wildwoodu se bez okolků vraždí a nikdo tu není v dokonalém bezpečí. Najde se několik momentů, kdy máme autentický strach o některou z hlavních postav, i když ten nás pomalu opustí v druhé půlce, která začne být víc akční a hrdinové uniknou z tolika svízelných situací, že začínáme chápat, kteří z nich jsou pro potřeby vyprávění nesmrtelní.

Především pastva pro oči

Nemůžeme se zbavit pocitu, že Knight si tu vybral v první řadě námět, který mu dovoluje maximálně exhibovat. Cesta Prue fantaskním světem začíná maličko ztrácet na emocionální síle, když pochopíme, že jde o úžasnou vyvolenou bytost, která může světu poroučet slovem a spouštět úžasná kouzla prostě proto, že chce. Monumentální bitvy pořád překvapují svou komplexností, nicméně víme, že jsou bezpředmětné – důležité je pouze to, aby Prue včas vyšplhala na určený kopec.

Podivné jsou také některé tonální skoky, během nichž se zdá, že film přepíná k rodinné zábavě přesně po vzoru mainstreamových počítačově generovaných animáků. Když vrány unesou bratříčka v přesvědčivé hororové scéně, nasedá Prue na kolo a rozjíždí divokou akční scénu doprovázenou pop-rockovým šlágrem. Laika je známá svou temnotou a melancholií, proto nemile překvapuje, jak moc se tvůrci snaží zatlačit příběh do škatulky typické pro běžné rodinné filmy.

V případě technicky přelomových a náročných projektů ale často platí, že volí jednoduché příběhy, aby publiku umožnily plně se ponořit do svého zpracování. Wildwood je skutečně filmem, který chce ohromovat tím, jak vypadá, v tomto ohledu tedy dává smysl, že se uchyluje k velmi základním a emocionálně čitelným scénám, které strhávají hlavně na základě dech beroucí podívané. Pořád bychom ocenili trochu lépe vystavěné vyprávění, zároveň ale nemáme nejmenší chuť za jednoduchost toho existujícího strhávat příliš mnoho bodů.

Aby kouzlo Wildwoodu zafungovalo, nevyhnutelně vyžaduje, že publikum alespoň na základní rovině chápe, jak náročné bylo tuhle kolosální lampu rozhoupat. I proto víme, že má pramalou šanci dostat se komerčně do plusu. Rozpočet se měl pohybovat mezi 100 a 400 miliony dolarů. Vyšší odhad by ho činil nejdražším animovaným filmem všech dob a katastrofálním propadákem, který může ohrozit i existenci studia, do nějž plynou miliony z našich kopaček a mikin. Přesto jde Travise Knighta pochopit, protože podobný zážitek nejspíš už nikdy nikdo nebude mít šanci nabídnout.

foto/video: © Aerofilms 2026

Wildwood: Tajemství zakázaného lesa
Wildwood
USA, 2026, 132 min
Česká premiéra: 29. 10. 2026, Aerofilms
Režie: Travis Knight
Scénář: Chris Butler
Kamera: Caleb Deschanel
Hudba: Dario Marianelli
Hrají: Jacob Tremblay, Carey Mulligan, Mahershala Ali, Awkwafina, Amandla Stenberg, Charlie Day, Angela Bassett, Jake Johnson, Jemaine Clement, Richard E. Grant
Produkce: Travis Knight, Arianne Sutner, Sam Wilson
Zvuk: Mike Prestwood Smith
Scénografie: Nelson Lowry
Kostýmy: Deborah Cook