DC zase mění vedení a nad budoucností komiksového vesmíru visí další otazníky, Netflix se po rozporuplném finále Stranger Things vrací do minulosti a nekonečný konkurz na nového Bonda nabírá Roberta Pattinsona i Nicholase Houlta. K tomu se vrací John Wick, Steven Spielberg míří na Divoký západ, vertikální seriály zkoušejí štěstí v Česku a kina dál hledají diváky.
DC kletba udeřila znovu
Když nový Skydance před pár týdny spolkl Warner Bros., vypadalo to, že James Gunn a Peter Safran jako jedni z mála přežijí korporátní škatulata bez úhony. Nevydrželo to ani měsíc. Od prosince oba končí ve vedení DC Studios a jejich místo převezme Jeremy Latcham, někdejší vysoký manažer Marvelu, který pomáhal rozjíždět první fáze MCU a později produkoval třeba Zlý časy v El Royale nebo Dungeons & Dragons: Čest zlodějů. Latcham je veřejně věřící a mluví o rodinnějších, hodnotově čitelnějších filmech a příbězích vykoupení, takže od příštího roku zjevně budeme chodit na DC s růžencem… i to ale zní pořád lépe než boty do zblbnutí vzývaný návrat Zacka Snydera.
Gunn a Safran mezitím z DC úplně nemizí: vracejí se k čistě tvůrčí práci a dokončí rozdělané projekty v čele s Man of Tomorrow. Gunn navíc sám přiznal, že čtyři roky v dvojroli filmaře a studiového šéfa byly vyčerpávající, korporátní část práce mu neseděla a největší problém měl s neustálým dělením pozornosti mezi projekty, které miloval, a ty, které zkrátka musel jako šéf řešit. Návrat jen ke scénářům a režii proto popisuje spíš jako úlevu než porážku.
Důvod personálního řezu Skydance veřejně nerozebírá, ale jeho ekonomická logika je jasná. Superman vydělal přes 600 milionů dolarů a obstál, Supergirl naopak komerčně vyhořela a Clayface sice díky nižším nákladům dává smysl, ale celý propojený vesmír na něm ale nepostavíte. Latcham má navíc podle zákulisních zdrojů dostat za úkol dostat Ligu spravedlnosti zpátky do kin co nejdřív a celkově dělat méně projektů s jasnějším mainstreamovým tahem. To samo o sobě nezní špatně; hlasitě brečet ale začneme ve chvíli, kdy by Skydance zase všechno zboural a začal od nuly. DC už podobnou terapii šokem absolvovalo tolikrát, že další „nová hierarchie sil v DC vesmíru“ už by působila jako diagnóza než strategie.
Stranger Things dostanou prequel
Jak nám mistrně předvedla Hra o trůny, seriály mohou totálně zbabrat konec a přesto se posbírat ze země, otřepat a znovu se vydrápat na vrchol. Díky prequelům Rod draka a Rytíř sedmi království celá sága znovu kraluje HBO a spisovatel George R. R. Martin si může dál v klidu prokrastinovat s vědomím, že jeho Píseň ledu a ohně nebude navždy pošramocená. O podobný návrat na výsluní se teď pokusí také konkurenční Stranger Things. Netflix totiž oznámil, že v roce 2028 se můžeme těšit na nový seriál Jiné světy, který nás vrátí až do roku 1955.
Finální řada oblíbeného retro sci-fi, kterou Netflix postupně dávkoval koncem loňského roku, měla sice nakročeno solidně, konec ale část dlouholetých fandů i část naší redakce vyloženě semlel. Z kdysi sympatického hororu o partičce dětí se postupem let stala přebujelá směs vedlejších postav, CGI monster, hlučných bitek a neustálého navyšování sázek, až se seriál místy ztratil sám v sobě. Novinka tedy skáče ještě o 30 let zpět, tentokrát do pouštního amerického státu Nevada, a zkusí znovu zachytit kouzlo první řady. Upřímně, po poslední sérii nám menší měřítko zní skoro jako léčebná kúra.
Tvůrci Stranger Things bratři Dufferovi se budou na novém seriálu aktivně podílet společně s Kate Trefry, autorkou divadelní hry First Shadow inspirované světem seriálu. Za kameru se pak alespoň u několika epizod postaví oceňovaný britský režisér Joe Wright, známý například historickými dramaty Pokání nebo Pýcha a předsudek. O čem budou Jiné světy pojednávat, zatím nemáme ani ponětí, kraťoučký teaser ale jednoznačně naznačuje přítomnost ufonů. A po tom, co se závěr mateřského seriálu některým z nás dostal pod kůži spíš jako trest než odměna, budeme tentokrát optimismem šetřit, dokud neuvidíme něco konkrétnějšího.
Konkurz na Bonda přidal dvě nová jména
Před dvěma týdny jsme psali, že hledání nového Jamese Bonda se konečně dostalo do finální fáze a že Amazon MGM testuje Jacka Lowdena, Calluma Turnera a Joshe O’Connora. Jenže bondovský casting očividně žádné skutečné finále nezná. Hollywood Reporter nyní tvrdí, že Denis Villeneuve si na roli otestoval také extrémně žádaného Roberta Pattinsona a velmi talentovaného Nicholase Houlta. Seznam kandidátů se tak místo očekávaného zúžení znovu trochu nafoukl a naše předchozí poznámka o nekonečném proudu „zaručených finalistů“ začíná působit skoro prorocky.
Pattinson si tajného agenta vyzkoušel už v Nolanově Tenetu, herecky má dávno potvrzené, že zvládne prakticky cokoli, a díky třetí Duně má s Villeneuvem navíc čerstvou pracovní zkušenost. Jak by do svého nabitého kalendáře vměstnal ještě Bonda, netušíme, zvlášť když je momentálně uvázaný k DC jako Batman. Pokud už ale skutečně zkouší štěstí u další masivní značky, nabízí se otázka, jestli sám netuší, že po chystané dvojce netopýří kápi odloží. Hoult má zase za sebou dostatečně široké rozpětí od Nosferatu po Šíleného Maxe: Zběsilou cestu, takže ani jeho případný přechod k 007 by nepůsobil jako casting z nouze. Amazon by podle zákulisních zpráv rád nového Bonda oznámil ještě před koncem listopadu – pokud tedy mezitím Villeneuve neotestuje další polovinu britských herců.
Jednou větou…
Curry Barker by rád zveřejnil rozšířený sestřih svého letošního hororového hitu Posedlost, který je podle něj o 20 minut delší.
Taika Waititi se po diváckém neúspěchu své novinky Klára a slunce obul do kritiků a označil je za zkrachovalé umělce, kteří si na skutečných filmařích jen vybíjí zlost ze své vlastní neschopnosti něco vytvořit.
Netflix schválil animované zpracování Stmívání na motivy knihy Půlnoční slunce, která události upíří romantiky převypravuje z pohledu Edwarda Cullena.
Hans Zimmer, jehož soundtrack pro druhou část Duny byl diskvalifikován z oscarových nominací kvůli příliš velkému podílu hudby z prvního filmu, nyní potvrdil, že v části třetí uslyšíme většinou zbrusu nové skladby.
Warneři zařízli plánovaný reboot Noční můry v Elm Street, takže náš pardál Lee Cronin bohužel Freddyho Kruegera k životu nevrátí.
Oficiálně je v přípravě animovaný prequel k Johnu Wickovi, v němž se k roli vrátí Keanu Reeves.
Steven Spielberg jako svůj příští film oficiálně točí western a hodlá na něm začít pracovat už příští rok.
Herec a komik Russell Brand byl odsouzen k deseti letům vězení za znásilnění.
Skydance začne začátkem roku 2027 nabízet společný balíček HBO Max a Paramount+; později chce sjednotit jejich technologické zázemí.
Od 11. listopadu je v Česku a na Slovensku dostupný MovixBox, první stream zaměřený výhradně na vertikální obsah – tedy formát šitý na nekonečné scrollování, krátkou pozornost a čím dál větší záplavu levně vyráběného AI slopu, u kterého se teprve ukáže, zda jde o nový způsob vyprávění, nebo jen TikTok s předplatným.
Trailer týdne
Roztomilí maskoti z dětských televizních pořadů mají rozdávat radost, učit děti přátelství a zpívat chytlavé písničky. Co když ale některý z nich odmítá přijmout, že si s ním už nikdo nechce hrát? Na takové představě staví hororová komedie Buddy, která proměňuje nostalgii po televizní zábavě devadesátých let v pořádně krvavou noční můru. Ústřední postavou je zářivě oranžový jednorožec, hvězda kdysi populárního dětského pořadu, v němž se zpívá, tančí a oslavuje přátelství. Jenže když některé z dětí odmítne pokračovat ve společné hře, usměvavý maskot odhalí své vražedné sklony. Z pestrobarevného televizního ráje se stává smrtící past, ze které se malí účinkující zoufale snaží uniknout.
Za bizarním snímkem stojí režisér Casper Kelly, autor internetového kultu Too Many Cooks, který už v roce 2014 dokázal proměnit nevinnou sitcomovou znělku ve znepokojivou podívanou. Podobný recept využívá i tentokrát, když kombinuje estetiku dětských pořadů typu Barney a přátelé s absurdním humorem, surrealismem a brutálním násilím. Horor se letos představil v půlnoční sekci festivalu Sundance, vysloužil si převážně příznivé ohlasy a při skromném rozpočtu zaznamenal i komerční úspěch. Do českých kin dorazí 26. listopadu.
Na co se chodilo
Česká kina bohužel nadále zažívají totální hladomor a nejspíš jen s prosbou v očích vyhlížejí, až příští týden dorazí nové Hunger Games. Minulý víkend se totiž opět propsal do historických tabulek kvůli své rekordně nízké návštěvnosti. K největším tržbám to paradoxně dotáhly dva koncertní filmy o Rammsteinech a Stray Kids, které se ale stejně oba pohybovaly jen okolo necelých šesti tisíc diváků. Dokumentární fenomén Uvidíš všechno, který se stal tak trochu virální senzací a v zámoří trhá jeden rekord za druhým, u nás bohužel neprorazil a zašlo si na něj jen asi pět tisíc lidí, což mu stačilo až na šesté místo.
V amerických kinech se píše jiný příběh. Uvidíš všechno tu má nakročeno k celkovým tržbám přes 100 milionů dolarů, což je pro dokument něco absolutně neslýchaného, a mezinárodně už vydělal více než dvojnásobek. Celkově víkendové tržby ale vyhrál japonský snímek Godzilla: Minus Zero, který se u nás zatím hraje jen ve velmi omezené distribuci. Za první víkend si nestvůra vyřvala 31 milionů dolarů, japonským tvůrcům už se tedy snímek dávno zaplatil a ještě si přijdou na pěkné bonusy.
Na co se podívat
Ti West získal pozornost mainstreamu svou hororovou trilogií Pearl, načež se rozhodl přerod v režiséra blockbusterů dokončit. Vzal si na pomoc látku vděčnou i nevděčnou zároveň – notorickou klasiku Vánoční koleda. A oživil ji v duchu rodinné hororové podívané, která jde co do strašení tak daleko, jak si film přístupný dětem může dovolit. Celý tenhle kontext ale trochu zapadá v porovnání s tím, že v hlavní roli se ocitl Johnny Depp, jehož přítomnost zastiňuje vše ostatní. Bohužel. Většina nemalé povedenosti tohoto zážitku totiž leží mimo Deppovu přítomnost.
Výsledek je vypiplaná gotická strašárna, která funguje nejlépe ve chvílích, kdy si dovolí být temná a lehce nepříjemná, místo aby jen znovu ilustrovala známou Dickensovu látku. West staví na výrazné výpravě, praktických efektech, pečlivě nasvícených interiérech a atmosféře starého příběhu, který má pořád dost kouzla i pro diváky, co znají děj nazpaměť. Fajn je i vedlejší obsazení a jistota, s jakou film balancuje mezi rodinnou podívanou a hororem, aniž by se úplně rozpadl do jednoho nebo druhého. Pokud tedy chcete další převyprávění Vánoční koledy, které nesází jen na nostalgii a Deppovu tvář, ale opravdu se snaží udělat z Dickensovy klasiky poctivou velkou žánrovku, tohle má smysl vidět v kině.
Tenhle článek čerpá z důvěryhodných externích zdrojů, případně je naším společným dílem. Když se na něčem shodneme, schováme se prostě za redakci. A občas píšeme všichni dohromady. Tohle je jeden z těch případů.
