Na festivalu Finále Plzeň, který se tradičně ohlíží za tím nejlepším, co tuzemská kinematografie v uplynulém roce nabídla, se letos v soutěži celovečerních hraných nebo animovaných filmů o Zlatého ledňáčka utká celkem devět titulů. Jakou projekci nevynechat, co si doplnit a co si klidně na plátně i zopakovat? S výběrem vám pomůže náš recenzní přehled.
Karavan (režie Zuzana Kirchnerová)
Slunce, moře, nemuset nic. Pětačtyřicetileté Ester to po letech péče o syna Davida s mentálním postižením připadá jako sen. Přijímá proto pozvání přátel přijet za nimi do Itálie. V cizím prostředí je ale David nepředvídatelný, plný emocí, působí problémy. Ester nechce být nikomu na obtíž, nastartuje proto starý, odstavený karavan a vyrazí sama se synem na cestu napříč Itálií. Žádný plán, povinnosti, jen oni dva. Do jejich života vpadne bezprostřední Zuza, před kterou mohou být sami sebou. Ester si také díky ní uvědomí, že její syn už není dítětem, a konečně najde odvahu chtít od života i něco pro sebe
Citlivé a nekýčovité drama o oddanosti až za hrob, ale také frustraci a nejistotě. Karavan je rozhodně tak trochu mustrová festivalovka, ale za připomínku stojí, jak málo mustrových festivalovek byli Češi zatím schopní vyprodukovat. Možná to není tak snadné, jak se zdá. Více zde.
Karavan na Finále Plzeň:
Velký sál Měšťanské besedy – 28. 9., 17:30
Kinosál, Měšťanská beseda – 1. 10., 20:30
Letní škola, 2001 (režie Dužan Duong)
Léto 2001. Sedmnáctiletý Kien se zářivě červeným účesem se po deseti letech ve Vietnamu vrací k rodině do tržnice v Chebu. Místo vřelého přivítání ho čeká odcizený otec, ustaraná matka a mladší bratr, který mu nic nedaruje. Mezi nažehlováním pokémonů na trička, drilováním češtiny a randěním u jezera vyplouvá na povrch tajemství, jehož odhalení převrátí život tržnice vzhůru nohama…
Výsledek je sympatický film s postavami, kterým rozumíme, i když s nimi ne vždy souhlasíme. Nejen o vietnamské zkušenosti, ale také o společenských očekáváních, sebenalezení a rodinném soužití. Ten typ příběhu, u nějž nás mrzí, že musíme na konci jeho hrdiny opustit. Více zde.
Letní škola, 2001 na Finále Plzeň:
Velký sál Měšťanské besedy – 27. 9., 14:30
Studijní a vědecká knihovna PK – 30. 9., 20:00
Na druhé straně léta (režie Vojtěch Strakatý)
Patnáctiletá Bětka a její nejlepší kamarádka Alma tráví ospalé léto na chatě u rybníka. Ze všeho nejvíc touží dostat se na párty v plážovém baru na protějším břehu. Na tu je ale odmítá pustit Bětčina starší sestra Marie, která má holky na starosti. Horké dny se tak dál vlečou až do chvíle, než Alma narazí na Anetu. Tajemnou dívku, která na ostrově uprostřed rybníka objevila záhadnou tůni. Ta prý dokáže člověka přenést kamkoli na světě. Alma neváhá a rozhodne se ponořit někam, kde to bude určitě lepší. Ale existuje takové místo vůbec?
Nebudeme tvrdit, že Na druhé straně léta je sázka na jistotu, ani neočekáváme, že většina publika dorovná naše hodnocení. Přesto se jedná o film, který působí, jako že ví, co chce, a jeho podivnosti a excentričnosti zapadají do sebe. Více zde.
Na druhé straně léta na Finále Plzeň:
Kinosál, Měšťanská beseda – 28. 9., 20:30
Dům hudby – 29. 9., 20:00
Nahoře nebe, v dolině já (režie Katarína Gramatová)
Film vypráví příběh patnáctiletého Enriqueho, který vyrůstá se svou babičkou v zapomenuté slovenské vesnici, zatímco jeho matka Martina pracuje ve vzdáleném městě a jen zřídkakdy si najde čas zajet za svým synem. Léto ubíhá pomalu a vytáhlý Enrique si zkracuje čekání na mámu ježděním na babetách a drobnými lumpárnami s kamarády. Zároveň svědomitě plní matčiny úkoly – zpočátku bez otázek, ale brzy začne tušit, že nejsou tak nevinné, jak se zdálo. Ve vesnici se o Martině šíří pomluvy a Enrique postupně začíná pochybovat o obrazu, který si o své matce vytvořil.
Ve svém debutu si režisérka Katarína Gramatová vytyčila nelehký úkol vykreslit zlomový moment v dospívání jednoho kluka i širší problém, který sužuje jeho okolí. Místy se tahle dvě témata trochu perou o stopáž i divákovu pozornost, a navíc Nahoře nebe, v dolině já vůbec nikam nespěchá, stejně jako život v ospalých místech, který přibližuje. Jeho devadesát minut díky sympatickému nehereckému obsazení a zručnému řemeslnému zpracování přesto poměrně příjemně uteče a nechá za sebou dojem nevídaně něžného a citlivého vyprávění. Více zde.
Nahoře nebe, v dolině já na Finále Plzeň:
Kinosál, Měšťanská beseda – 27. 9., 12:00
Kinosál, Měšťanská beseda – 30. 9., 15:00
Otec (režie Tereza Nvotová)
Dramatický příběh milujícího otce, jehož život rozvrátí jediná tragická chyba. Otřese jeho šťastným manželstvím a zanechá ho zcela osamělého. Přes hrozbu vězení a s nesnesitelným pocitem viny se snaží znovu získat důvěru své ženy a zachránit lásku, která je navzdory bolesti stále spojuje. Když zjistí, že skutečný původ tragédie se skrývá hluboko v architektuře lidské mysli, začíná se rýsovat křehká cesta ke smíření. Dokáže ale jejich láska unést i tak velké selhání?
Jako příběh o vině, soucitu a empatii Otec silně rezonoval už na festivalu v Benátkách, kde film v létě soutěžil v sekci Horizonty, tradičně zaměřená na díla mladých filmařů. Vynechat byste ho určitě neměli ani vy. Slovensko může být pyšné, že jej reprezentují tak sebevědomě a světově vyprávějící mladí tvůrci. Novinový titulek proměnili v sugestivní filmovou zkušenost, která diváka nepustí od prvních minut a nutí ho sdílet tíhu tragédie, jež se může přihodit komukoli. Více zde.
Otec na Finále Plzeň:
Kinosál, Měšťanská beseda – 27.9., 20:30
Kinosál, Měšťanská beseda – 29. 9., 15:00
Pohádky po babičce (režie David Súkup, Patrik Pašš, Leon Vidmar, Jean-Claude Rozec)
Tři sourozenci přijíždí na návštěvu krátce ovdovělého smutného dědečka. Před usnutím se Zuzanka rozhodne pro sourozence vyčarovat z babiččina slamáku pohádky z vybraných slov, přesně tak, jak je uměla vyprávět jejich milovaná babička. Vydávají se tak na kouzelnou cestu, která ukazuje, jak jim může vyprávění pomoci zvládat životní výzvy a nalézt útěchu i naději ve světě fantazie.
Deset let tvůrčí koordinace a plánování zúročili režiséři čtyř různých národností v krásném loutkovém animáku, který jako by v sobě slučoval několik večerníčků najednou. Navzdory vysokým ambicím mají ale tvůrci vyprávění pevně v rukou, a kromě pořádné dávky fantazie také citlivě předkládají témata, o kterých je s dětmi potřeba mluvit. Více zde.
Pohádky po babičce na Finále Plzeň:
Velký sál Měšťanské besedy – 27. 9., 11:00
Kinosál, Měšťanská beseda – 1. 10., 15:00
Sbormistr (režie Ondřej Provazník)
Svět dospívajících zpěvaček, prestižní koncerty a turné po vysněné Americe, to je proslulý dívčí sbor, do nějž se na začátku 90. let touží dostat i třináctiletá Karolína (Kateřina Falbrová). Během přelomové sezóny se musí vyrovnat s nadanými konkurentkami včetně své starší sestry Lucie (Maya Kintera) a získat si respekt obdivovaného sbormistra (Juraj Loj). Křehké našlapování okolo tvůrčího vztahu s autoritou, jejíž metody není Karolína schopna dohlédnout, se může ale snadno vymknout.
Jemný a intenzivní náhled na kauzu, jejíž hrůzný rozměr je stále ještě v české společnosti nedoceněn. O něm ale Sbormistr není, uchovává si úhel pohledu jediné oběti, čímž nám upírá veškeré atrakce true crime fenoménu a soustředí na to opravdu podstatné. Více zde.
Sbormistr na Finále Plzeň:
Velký sál Měšťanské besedy – 27. 9., 17:30
Malý sál Měšťanské besedy – 1. 10., 17:00
Tichá pošta (režie Ján Sebechlebský)
Dobrodružný rodinný film se odehrává v zimě v zasněžených Krkonoších na sklonku německé okupace. Skupinka dětí zachraňuje sestřeleného francouzského pilota, kterého našla v lese. Jejich akce připomíná princip známé hry na tichou poštu – zraněného pilota si děti mezi sebou předávají z jedné horské vesnice do druhé, podobně jako utajenou zprávu ve škole. Hrají ale riskantní hru, protože proti nim stojí smrtelně nebezpeční vojáci okupační armády, musí přelstít zrádce a udavače a v neposlední řadě přežít v krutých podmínkách zimy na horách. Jejich cílem je několik desítek kilometrů vzdálená nemocnice, kde najdou pro Pierra bezpečnou pomoc.
Tichá pošta nabízí nejen hluboký historický kontext, ale především napínavý příběh, který připomíná klasické dobrodružné filmy. Děti v něm nejsou pasivními pozorovateli války, ale aktivními hrdiny, kteří musí čelit nebezpečí a překonávat vlastní strach.
Tichá pošta na Finále Plzeň:
Kinosál, Měšťanská beseda – 26. 9., 16:00
Dům hudby – 28. 9., 11:00
Nikdo mě nemá rád (režie Petr Kazda, Tomáš Weinreb)
Film o zničující síle předsudků a netoleranci i odvaze jim čelit. Sára pracuje jako asistentka na velitelství armády v Praze. Je to atraktivní žena obklopená mladými muži, přesto bez partnera, což jí její autoritářská matka nezapomíná připomínat. Když potká galantního a půvabného Martina, konečně prožívá lásku, o které zatím jen snila. Postupně se začínají sbližovat, ale když chce Sára posunout jejich vztah na hlubší a fyzickou úroveň, Martin ho nečekaně utne. Sára odmítá přijmout jeho neochotu svěřit se jí a chce vědět, co mu brání být s ní. Přitom zjistí, že má Martin tajemství. Slíbí, že ho nikomu neprozradí, ale přesto tak v dobré víře učiní. A pak poznává, jak se společnost vypořádává s těmi, kdo nezapadají do patřičných škatulek.
Výsledkem je pomalé, vizuálně precizní a silně stylizované drama, které staví na dlouhých záběrech, ticích a tíživé atmosféře. Vypráví se v náznacích a symbolech, emoce jsou tlumené a skrývané pod povrchem, stejně jako nevyřčené napětí mezi postavami. Působí chladně, stroze a odtažitě, zároveň ale dokáže vtáhnout do svého uzavřeného, minimalistického světa, kde každý pohled, gesto nebo nepatrný detail získává význam. Jde o snímek určený pro trpělivého diváka, který se dokáže naladit na jeho pomalý rytmus a přijmout, že důraz není na děj, ale na atmosféru a pocit vykořeněnosti.
Nikdo mě nemá rád na Finále Plzeň:
Kinosál, Měšťanská beseda – 29. 9., 17:30
Malý sál Měšťanské besedy – 30. 9., 14:00
-red-
foto/video: CinemArt, Aerofilms, Bontonfilm, Finále Plzeň © 2025
