Klaustrofobní thriller V pasti staví na jednoduché, ale funkční a intenzivní premise – když se zlodějíček s tváří Billa Skarsgårda vloupe do luxusního SUV, zjistí, že z něj není úniku a že se stal obětí zlomyslné hry jeho majitele. Na remaku argentinského snímku 4×4 se spolu se Samem Raimim podílel i český producent Petr Jákl, a i díky tomu hlavní hvězda přiletěla do Prahy na evropskou premiéru filmu. Skarsgård tu nedávno dotočil hororového Nosferatu, strávil tu ale několik měsíců i na place Vrány a čtvrtého Johna Wicka – do našeho hlavního města se tedy rád vrací. Nejen o tom, ale i o přístupu k jeho postavám i spolupráci s českým producentem jsme si s ním dostali příležitost krátce popovídat. Rozhovor vám přinášíme jako video s českými titulky, podcast v původním znění i v přeložené textové podobě.
Bille, viděl jsi původní argentinský film, který v tomhle remaku adaptujete?
Bill Skarsgård: Ano, viděl. Je to velmi účinný film, zábavná jízda, a hlavně herecky velmi silný. Líbilo se mi, že nese velkou hereckou výzvu. Moje postava má dramatický oblouk, který prakticky táhne celý film, protože není moc kam „utéct“ nebo stříhat na jiné scény. Je to uzavřený, klaustrofobní thriller, a to mě lákalo – něco, co jsem ještě nedělal.
Mnoho tvých postav balancuje na hraně mezi člověkem a monstrem – Pennywise, Vrána, Nosferatu… Co je pro tebe jako herce děsivější – temná hororová stvůra, nebo čistě lidské zlo?
Bill Skarsgård: Z hereckého hlediska je pro mě určitě znepokojivější hrát člověka a zamýšlet se, jestli kus jemu podobné temnoty nenesu i v sobě. Skutečná monstra jsou pro mě děsivější než nestvůrní klauni nebo duchové.
Petr Jákl: Musím říct, že Bill je jeden z nejmilejších lidí, které jsem kdy potkal. A pak ho vidíte na plátně a najednou v jeho očích vidíte zlo – vůbec nechápu, jak to dělá. Ale dělá to skvěle.
Když jsi v autě sám, jen ty a kamera, je těžší se do role ponořit, než když máš k ruce kostýmy, masky a interakci s dalšími herci?
Bill Skarsgård: Určitě. Jako herec využíváš prostředí kolem sebe, spoluherce, rekvizity. Ale tady to bylo hlavně o mně, v autě, s kamerou, a někdy ani ne s opravdovým hereckým partnerem. Anthonyho Hopkinse jsem slyšel jenom jako hlas, dialogy mi pouštěli ze sluchátka, z předem nahraných replik. On na mě samozřejmě nemohl reagovat, takže to celé působilo velmi izolovaně. Musel jsem „jet na povel“, bez opory.
Pamatuju si třeba scénu, kde jsem měl hrát, že se potím a je mi horko – a přitom bylo listopadové ráno ve Vancouveru a já seděl v trenýrkách, celý mokrý od studené vody, klepal se zimou. A jindy jsem měl hrát, že je mi zima, a byl jsem navlečený a potil se. Tohle jsou takové herecké gymnastiky.
Měli jste tři verze auta, že? Bylo to spíš jako herecký partner, nebo jen rekvizita?
Určitě mi bylo spíš spoluhráčem. A zároveň nejdražší herecký kolega na place! (smích) Ale opravdu se do něj vložilo hodně práce. Režisér David chtěl co nejvíc natáčet prakticky, bez digitálních efektů. Takže když se auto honí po ulicích, byl tam kaskadér, kamera na mě, všechno naživo. Bylo to intenzivní. Hodně jsem se před kamerou i nařval, po každém záběru jsem měl totálně vyřvané hlasivky.
Petře, tady doma vás diváci znají především jako režiséra Žižky. V porovnání s velkými středověkými scénami, které jste režíroval, je těžší vytvářet napětí v takhle malém prostoru
Petr Jákl: Pro Billa to bylo určitě hodně náročné. Být úplně sám na place je psychicky vysilující. Všichni se dívají jen na tebe, a celá tíha filmu leží na tvých bedrech. Když to nezahraješ dobře, nebude fungovat celý film. Je velký rozdíl mezi tím, když je na scéně 300 lidí, nebo jen jeden herec.
Já jsem tenhle film nerežíroval, ale viděl jsem, jak to bylo pro štáb jednodušší – a pro Billa mnohem fyzicky i psychicky těžší. A právě to z toho filmu dělá něco výjimečného, protože ta bolest, ta námaha, je tam vidět.
Bill Skarsgård: No pain, no gain!
Bille, natáčel jsi už v Praze dřív – jak se v tvých očích město mění, když se sem vracíš jako herec, host, a teď třeba jako host premiéry?
Bill Skarsgård: Prahu miluju. Byl jsem tu už třikrát, a dvakrát z toho na opravdu dlouhých natáčeních – čtyři měsíce. Je to nádherné město plné skvělých lidé, máte výborné jídlo, bohatou kulturu. Ale mám s tím spojené i hodně emocí, ty natáčecí dny jsou jako celé životní etapy. Je to těžko popsatelné pro někoho, kdo nepracuje ve filmu, ale vždycky si odnesu silné zážitky a vztahy s lidmi, s nimiž ten film dělám.
Každý návrat do Prahy je pro mě hodně osobní. Cítím se tu jako doma. A když mě dnes řidič vezl a ukazoval mi operu, tak jsem mu jen řekl: „Já vím, kam jedeme.“ (smích) Je fajn být zpátky. Už jsem sem dlouho chtěl znovu přijet.
„Posloucháte Totalfilm Podcast“
Náš podcast najdete ve všech oblíbených podcastových aplikacích, vybrané epizody i na našem YouTube. Kromě rozhovorů s českými i zahraničními tvůrci a herci v něm najdete i audio verze recenzí očekávaných premiér nebo pravidelná shrnutí filmových a televizních novinek.
Pokud vás rozhovory se zahraničními hosty baví, povídali jsme si třeba s Millou Jovovich, tvůrci marvelovek Echo a Shang-Chi, pixarovky Proměna, režisérem animovaného Pána prstenů a taky třeba Evou Green a dalšími herci ze Tří mušketýrů.
Martin Mažári, Totalfilm.cz
foto/video: Bontonfilm, Totalfilm Media; audio: Totalfilm Media © 2025
